Pečení dětí nebylo jen ve strašidelných pohádkách. Bylo běžnou praxí v Rusku

Pečení dětí nebylo jen ve strašidelných pohádkách. Bylo běžnou praxí v Rusku

Foto: Laborant / Shutterstock

Publikováno:
4 min

Pečení malých dětí známe především z pohádek, nejvíce známá je Perníková chaloupka, kde si Baba Jaga chce upéct Jeníčka. Společně se sestřičkou Mařenkou ale nad Babou vyzrají a ta si vleze do pece sama. 

Pečení dětí bylo běžnou praxí v Rusku

Pečení dětí ale nepatří pouze do pohádek. Jednalo se o rituál, který probíhal skoro v každé vesnici. V dřívějších dobách byla v každém stavení obrovská pec, která se dala využít na mnoho způsobů. Dávala nejen teplo, dalo se na ní vařit, ale také sloužila k léčbě. Mohla se využít v případě předčasného porodu, když byl doma nemocný novorozenec nebo se díky ní dalo vyhnout dětským nemocem.

A jak to probíhalo? Ve slovanské historii je uchováno, že v ruské říši byly do pece vloženy všechny čerstvě narozené děti. Dříve totiž oheň a teplo z něj znamenalo nejen dobré bydlení, ale také zajišťoval kvalitní jídlo a sloužil jako obživa, například při výrobě keramiky. Součástí mnoha pohanských obřadů byla kamna, pečení obyčejného chleba se spojovalo s těhotenstvím a následným porodem. 

Ohledně pecí koluje spousta pověr, ale také byly součástí mnoha tradic. Během svatby se do pece házel džbán. Podle toho, na kolik kousků se rozbil, tolik pak novomanželé měli dětí. Horká otevřená pec měla mít dobrý vliv na probíhající porod. A proč se novorozenci do pece dávali? Lidé věřili, že je to očistí od všeho zlého a získávají pozitivní vztah k ohni. V pozdějších časech už se do pece strkaly pouze děti, které byly nemocné nebo se narodily předčasně. 

Rituál pečení novorozence byste možná našli i dnes

Pokud si nedokážete představit, jak takový rituál vypadal, můžeme vám ho přiblížit. Dítě se zakrylo žitným těstem, mohlo akorát dýchat nosem a pusou. Poté ho dali na lžíci a vložili do pece. Třikrát ho vytáhli a znovu vrátili do pece. K tomu se váže také zpěv, který měl zajistit dobré zdraví novorozence. Když bylo všechno hotové, bylo psovi dovoleno slízat z dítěte těsto. Pečení se mohlo zúčastnit mnoho lidí, vedla ho ale pouze porodní asistentka, těhotná žena nebo ta, která byla v celé rodině nejváženější. 

Samozřejmě se občas stalo, že novorozené miminko tento obřad nepřežilo. Matky truchlily, ale jejich příbuzné jim to mnoho neulehčovaly, měly vlastní názor. „Kdyby nezemřelo, žilo by 120 let, ale bylo příliš slabé.“

Reklama

Pečení malých dětí se praktikovalo ještě v komunistické době. V roce 1942 se ve vesnici Olchovki vložením do pece uklidňovaly hysterické děti, když se rodina rozhodla, že trpí nějakou nemocí několikaměsíční miminko položili na dřevěnou lopatu a vložili do pece. Příběhy ohledně pečení dětí jsou mnohdy neuvěřitelné, ale skutečně se staly. Pece se ale postupně stávaly luxusním zbožím, které byly dostupné jen pro ty nejbohatší. Dnes novorozence, kteří jsou narozeni předčasně, dávají do inkubátoru, kde mají zajištěné všechny životní funkce. Počet nemocných dětí je ale čím dál vyšší. Je ale možné, že v ruských vesnicích byste i dnes našli domácnosti, ve které se děti pečou. 

Stará ruská pec, zdroj: Artsiom P / Shutterstock

Kanibalismus už je dnes téměř vymýcen

Dalším tématem je kanibalismus. Pro tyto lidi dříve nebyl problém sníst i malé děti, které si předtím upekli například na ohni. Dnešní civilizace už kanibalismus neuznává, ve světě najdete už jen pár jedinců, kteří se živí lidským masem, možná už takoví lidé ani neexistují. V minulosti se ale odehrálo několik situací, kdy byly nalezeny lidské ostatky, a bylo potvrzeno, že na jejich smrti má podíl kanibal.

Když se vrátíme ke klasické pohádce, má původ ve 14. století. Během těžkých dob a hladomorů lidé neváhali malé děti vytahovat z hrobů a pojídat je, protože měli obrovský hlad. Nejednalo se pouze o malé děti, ale také dospělé jedince. Příběhů, které vypráví o tom, jak velký byl hlad, a lidé se rozmýšleli, jestli sníst domácího mazlíčka nebo někoho z rodiny, najdete po celém světě spoustu. Možná právě z těchto bájí vznikla pohádka, kterou dnes zná snad každé dítě. V ní ale nejde pouze o to, že měla babizna chuť na malé děti, které si dokonce chtěla vykrmit, ale také o strachu. Jeníček s Mařenkou ale nakonec nad starou Babou vyhrály a dostaly se domů.

Reklama
Reklama