Hannibal s Anthonym Hopkinsem: Temný film plný stylu a brutality
Foto: Shutterstock
5 min
Když se v roce 2001 vřítil do kin Hannibal, pokračování kultovního Mlčení jehňátek, očekávání byla tak vysoká, že by se dala krájet. Deset let po fenomenálním úspěchu prvního dílu, který posbíral „velkou pětku“ Oscarů, se na scénu vrátil nejděsivější i nejcharismatičtější kanibal filmové historie. Ale tentokrát to bylo jiné.
Reklama
První velkou změnou byla výměna na režisérské stoličce. Jonathan Demme, který stál za komorní a psychologicky vyšponovanou atmosférou jedničky, se rozhodl nepokračovat. Žezlo převzal Ridley Scott, vizuální mág a režisér Gladiátora či Vetřelce. A na filmu je to znát od první minuty. Zatímco Mlčení jehňátek byl klaustrofobní thriller odehrávající se v šedivých chodbách věznic a blátivých zapadákovech, Hannibal je barokní, operní a vizuálně opojná jízda.
Příběh nás zavádí do Florencie, kde se doktor Lecter (v podání nenahraditelného Anthonyho Hopkinse) ukrývá pod identitou znalce umění doktora Fella. Hannibal si tu užívá italskou renesanci, operu a vybraná vína. Už to není to „zvíře v kleci“, které sledujeme přes tlusté sklo. Je to predátor na svobodě, který splyne s krásou historického města tak přirozeně, až z toho mrazí.
Clarice Starlingová v novém balení
Jedním z největších témat v době premiéry bylo obsazení hlavní ženské role. Jodie Foster odmítla roli Clarice Starlingové zopakovat, údajně kvůli přílišné brutalitě scénáře a nesouhlasu s vývojem postavy. Štafetu přebrala Julianne Moore.
Byla to nevděčná úloha, ale Moore se s ní popasovala se ctí. Její Clarice je jiná – už to není ta nezkušená, vyplašená studentka z akademie v Quanticu. Je to unavená, profesně zahořklá agentka FBI, která bojuje s byrokracií a sexismem uvnitř systému. Její vztah s Hannibalem už není jen o hře na kočku a myš; je v tom hluboké, téměř romantické pouto mezi dvěma outsidery, které Scott podává s až gotickou estetikou.
Mason Verger a pomsta, která chutná syrově
Hannibal se ve Florencii nudit nebude, protože má v patách nejen italského inspektora Rinalda Pazziho (skvělý Giancarlo Giannini), kterého zaslepí vidina tučné odměny, ale hlavně stín z minulosti. Tím je Mason Verger, jediná oběť, která Lecterovo řádění přežila, ovšem za cenu totální deformace obličeje a doživotního upoutání na lůžko.
Postavu Vergera si s neuvěřitelnou chutí a pod nánosy masky zahrál Gary Oldman. Jeho postava je v mnoha ohledech odpudivější než samotný Hannibal. Zatímco Lecter zabíjí s jakousi zvrácenou etikou (většinou lidi, kteří jsou „nevychovaní“), Verger je čisté zlo poháněné nenávistí a penězi. Jeho plán na předhození Hannibala speciálně vycvičeným lidožravým prasatům patří k těm nejbizarnějším a nejbrutálnějším momentům celého filmu.
Grand Guignol a večeře, na kterou nezapomenete
Když už mluvíme o brutalitě, Ridley Scott se toho opravdu nebál. Film Hannibal se posunul od psychologického napětí k žánru Grand Guignol – tedy k divadelně pojatému násilí. Proslulá scéna s večeří Paula Krendlera (Ray Liotta), při které je servírován jeho vlastní mozek, zatímco on sám ještě sedí u stolu, se nesmazatelně zapsala do dějin kinematografie. Pro někoho to byl vrchol nevkusu, pro jiného fascinující ukázka speciálních efektů a černočerného humoru.
Právě tento posun k explicitnímu násilí byl nejčastějším terčem kritiky. Film se sice snaží o hloubku, ale často ji přebíjí vizuální velkolepost a šokující momenty. Ridley Scott zkrátka netočí malé filmy. Udělal z Hannibala aristokrata hrůzy, který se pohybuje v kulisách, které vypadají jako oživlé obrazy starých mistrů.
Rozdíly oproti knize a odkaz filmu
Scénář vycházel ze stejnojmenné knihy Thomase Harrise, která v době svého vydání vyvolala u fanoušků šok. Harris v ní nechal Clarice a Hannibala, aby se do sebe v podstatě zamilovali a společně zmizeli. Filmaři se tohoto kontroverzního konce zalekli a zvolili o něco střízlivější vyznění, které si však stále uchovává ambivalenci jejich vztahu.
I po letech zůstává Hannibal fascinujícím dílem. Možná nemá tu chirurgickou přesnost a mrazivou dokonalost Mlčení jehňátek, ale má něco jiného – atmosféru dekadence, krásu v hnusu a naprosto geniální hudbu Hanse Zimmera, která film povyšuje na úroveň temné opery.
Hannibal (2001) není jen hororový thriller, je to studie o posedlosti, o tom, jak tenká je hranice mezi monstrem a člověkem, a o tom, že i ta největší hrůza může mít vytříbený vkus. Anthony Hopkins zde definitivně potvrdil, že doktor Lecter je jeho životní rolí, kterou dokáže hrát i pouhým pohledem, aniž by hnul brvou. I když se později objevily další adaptace (včetně vynikajícího seriálu s Madsem Mikkelsenem), Scottova verze z roku 2001 zůstává nejvíce velkolepým a vizuálně nejodvážnějším pohledem do temné duše jednoho kanibala.
Film Hannibal (2001) můžete vidět ve čtvrtek 16. dubna ve 22:00 hodin na Prima Max.
