Příběh Kanibala z Colorada z 19. století zůstává dodnes neobjasněn

Životní příběh odsouzeného a následně podmínečně propuštěného horníka Alferda Packera je dodnes obestřen tajemstvím. Uchýlil se tento kopáč k několikanásobnému kanibalismu, nebo byl skutečně nevinný?

Ztracená výprava zlatokopů

Druhá polovina 19. století se ve Spojených státech nesla v duchu zlaté horečky. Řada dobrodruhů se tak vydávala do Skalistých hor a s vidinou snadného bohatství tak pokoušela své štěstí v honbě za vzácným kovem. Alferd Packer však sám zlatokopectví příliš neholdoval, a ke svému platu horníka si tak přivydělával spíše jako horský průvodce. Operoval přitom na území Utahu a Colorada.

Koncem roku 1873 Packer vedl skupinu 21 mužů vstříc jednomu z nalezišť zlata v oblasti Breckenbridge. Toho roku udeřila v horách nečekaně krutá zima, a výprava se tak rozhodla jednu z mnoha sněhových bouří přečkat v táboře indiánského kmene Juteů nedaleko dnešního Montrose v Coloradu. Domorodci hladovým a vyčerpaným mužům laskavě poskytli jídlo a přístřeší. Náčelník pak mužům doporučil, aby zůstali v táboře, dokud se nevyčasí, Packer a pět dalších mužů se však rozhodli pokračovat v cestě, protože jim jídlo a odpočinek dodaly sílu.

Z hor přišel sám a s nepříliš důvěryhodným příběhem

O dva měsíce později se Packer vrátil z hor zpět. Byl sám a vypadal překvapivě zdravě na muže, který právě absolvoval náročné zimní putování Skalistými horami. Průvodce nejprve tvrdil, že se od svých pěti společníků oddělil během sněhové bouře a přežíval na králících a rostlinné stravě. Podezření však vzrostlo, když byly u Packera nalezeny osobní věci pětice mužů a nemalá suma peněz.

Při výslechu se pak Alferd přiznal, že realita za jeho pobytem v horách byla mnohem děsivější. Čtyři z mužů podle něj zemřeli přirozenou smrtí v extrémních zimních podmínkách a hladovějící přeživší je snědli. Když zůstal naživu pouze Packer a jeden další muž, Shannon Bell, Bell zešílel a vyhrožoval Packerovi zabitím. Packer tvrdil, že Bella zastřelil v sebeobraně, a nakonec snědl i jeho mrtvolu.

Nalezené tábořiště změnilo sled událostí

Packerův příběh byl sice podivuhodný, přesto mu však úřady i veřejnost zpočátku důvěřovaly. Tedy až do chvíle, než pátrači v horách našli těla členů jeho výpravy. Mrtvoly totiž byly nalezeny pohromadě v jednom tábořišti, což bylo v rozporu z Packerovým tvrzením, že muži cestou umírali postupně.

Packer tak byl zatčen a obviněn z vraždy. Dříve než však dorazil k soudu, podařilo se mu uprchnout, přičemž následujících devět let zůstával na svobodě. Nakonec byl dopaden v roce 1883 poblíž pevnosti Fort Fetterman ve Wyomingu a opět změnil svou výpověď.

Packer znovu vypovídá

Tvrdil, že všichni dorazili do posledního tábořiště živí, ale zoufalství a hlad jim zabránil pokračovat v cestě. Jednoho dne se tak Packer vydal hledat stezku. Když se po několika hodinách vrátil, s hrůzou zjistil, že Bell zešílel, ostatní čtyři zabil sekerou a maso jednoho z nich si vaří k jídlu. Když Bell Packera spatřil, zaútočil na něj se zdviženou sekerou, přičemž jej průvodce dvakrát střelil do břicha. Ztracen a uvězněn sám v táboře mrtvých mužů se Packer podle svých slov uchýlil ke kanibalismu až po několika dalších dnech, kdy to byl jeho jediný způsob přežití.

Změnou ve své výpovědi byla Packerova důvěryhodnost nadobro ztracena. Porota jej odsoudila za neúmyslné zabití. Zůstal uvězněn ve věznici v Canon City až do roku 1901, kdy deník Denver Post zveřejnil sérii článků a úvodníků zpochybňujících jeho vinu. Nakonec stát Packera podmínečně propustil. Ten roku 1907 zemřel. Až do posledního dne svého života tvrdil, že je nevinný.

Vinný, či nevinný?

O několik desetiletí později, v roce 1989, bylo vyšetřování Packerova případu znovu otevřeno, přičemž průvodce byl zpětně uznán „vinným jako hřích sám“. Případ je uzavřen. Nebo snad příběh ze Skalistých hor skrývá ještě jiný, dosud neodhalený konec?