První telefonní operátorka znala všechna čísla nazpaměť. Na rozdíl od mužských kolegů byla slušná
Foto: Pexels
3 min
Když se v Bostonu poprvé rozezněly telefonní zvonky, nikdo nečekal, že z ústředny uslyší hrubé nadávky. První operátoři se v práci prali a klientům někdy i nadávali. Celý projekt zachránila až v září 1878 skromná žena z Maine za deset dolarů měsíčně.
Reklama
Bostonská ústředna, leden 1878. Z telefonního drátu se místo zdvořilého pozdravu ozývá hrubý křik. Bellův revoluční vynález narazil na nečekanou překážku: dospívající chlapci, kteří měli za nízký plat spojovat hovory, se neuměli chovat. Místo spojování se někdy na pracovišti dokonce i poprali.
První září 1878: Den, kdy se vše změnilo
Alexander Graham Bell zkusil něco jiného. Oslovil ženu se zkušenostmi z telegrafní kanceláře. Narodila se v červenci 1848 v Perry ve státě Maine. Jmenovala se Emma Matilda Nutt.
Prvního září 1878 nastoupila do Edwin Holmes Telephone Despatch Company. Stala se první telefonní operátorkou na světě. Její kultivovaný, klidný hlas působil na zákazníky jako balzám. O několik hodin později ji následovala sestra Stella – druhá operátorka v historii.
Společně zahájily éru, která navždy změnila telekomunikace. Stella u profese zůstala jen pár let, Emma vydržela více než tři dekády.
Padesát čtyři hodin týdně za deset dolarů
Práce v ústředně nebyla nijak pohodlná. Emma odpracovala 54 hodin týdně s hodinovou pauzou na oběd. Celou směnu musela stát, ohýbat se, natahovat k vysokým propojovacím deskám. Ručně zasunovat kolík s kabelem.
Během jediné hodiny zopakovala průměrně stodvacetkrát zdvořilou frázi „Číslo, prosím?“ Trpělivě snášela hněv zákazníků kvůli technickým poruchám.
Za měsíční dřinu dostávala deset dolarů. Nájem průměrného čtyřpokojového bytu: 5,55 dolaru. Na jídlo a další náklady jí zbylo 4,45 dolaru. Pytel brambor stál necelý dolar, tucet vajec 25 centů.
Paměť, která udivovala odborníky
Emma nebyla jen trpělivá. Disponovala výjimečnou schopností: dokázala si bez problémů zapamatovat každé jednotlivé číslo v telefonním seznamu New England Telephone Company. Celý. Nazpaměť.
Historička médií Megan Garber potvrzuje, že propojování hovorů představovalo nesmírně těžkou fyzickou práci. Hodiny stání a klečení u vysokých desek.
Kvůli nevhodnému chování mladých mužů ale Bell vsadil na ženy. Byly ochotné pracovat za zlomek platu a přinesly přirozeně kultivovanější projev. Podle pamětníků na diskusních fórech věnovaných historii telekomunikací to byla právě Emma, kdo stanovil standard profesionálního chování operátorek na celé století dopředu.
Třicet tři let u propojovací desky
Emma zasvětila profesi více než 33 let života. Do důchodu odešla mezi lety 1911 a 1915 – přesné datum není historicky doloženo. Zemřela 5. června 1926 ve věku 77 let v Cambridge v Massachusetts.
Její odkaz přetrvává. Každý rok 1. září se slaví neoficiální svátek „Emma M. Nutt Day„.
