Na památku předčasně zesnulé dcery vyšlechtil odrůdu macešky s názvem: Jindra Vaňková
Foto: Anatol Svahilec / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Začněme příběhem Jindřicha Vaňka, narozeného v roce 1869, zakladatele největšího semenářského velkoobchodu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Vaněk byl znám jako komerční a burzovní rada, člen pražské plodinové burzy a Akademie zemědělských věd. Jeho podnikatelská cesta začala v domě U Zlaté husy na pražském Václavském náměstí.
Reklama
S rostoucím úspěchem se firma v roce 1910 přesunula do nově postaveného domu na Bubenském nábřeží čp. 861/9, pojmenovaného Maribor po jeho slovinském rodišti. Domu ale všichni místní neřekli jinak než U Vaňků nebo Vaňkův dům. Tento dům se mohl pochlubit skladištěm schopným pojmout více než 200 nákladních vagonů zboží! Již několik let po založení závodu měl Vaněk na 120 zaměstnanců v pěti obchodních budovách.
Vaněk multifunkční
Jindřich Vaněk (1869-1948) nebyl jen obchodník, ale i vášnivý zahrádkář a publicista. Mezi lety 1906 a 1931 vydával časopis „Vaňkův zahradní rádce" a psal odborné články do katalogů svého zboží. Svůj zájem o zahradnictví promítal i do vývoje zahradnického nářadí. „Roku 1918 sestrojil speciální motyčku, která se díky ojedinělému zaúhlení dobře hodila pro okopávání semenných porostů. Její obliba se rychle rozšířila a záhy byla ve velkém vyvážena i do zahraničí. Roku 1927 mířila jedna zásilka až do amerického Charlestonu.“ Vaněk byl za první republiky natolik úspěšný, že se stal i dvorním dodavatelem černohorského krále Nikoly I.
Smutek zrodil novinku
Podnikatelovu rodinu a především jeho srdce otce čtyř dcer však zasáhla tragédie. Roku 1934 ve věku 26 let zemřela na otravu krve jeho milovaná dcera Jindra. Na její památku vyšlechtil Vaněk novou odrůdu modré macešky a pojmenoval ji po zesnulé dceři: Jindra Vaňková.
Že byl Jindřich Vaněk skutečným semenářským králem, dokazuje i množství nových odrůd, kterými se mohla pochlubit jeho firma, uvádí web Prázdné domy. Roku 1934 například představila tři nové odrůdy macešek - dvě modré, s názvy – jak už víme - „Jindra Vaňková“ a „Jindřich Vaněk“ - a jednu růžovou s temně modrými skvrnkami nazvanou „A. Laušmanová“. O šest let později pak v nabídce přibyla ještě čtvrtá odrůda „Jiří z Poděbrad“.
„Semenářství Jindřich Vaněk“ byl největším semenářským velkoobchodem v Rakousku-Uhersku.
Bezpráví neunesl
Další tragédie přišla po únoru 1948 - Vaňkova firma byla pochopitelně komunisty znárodněna. To byla rána, ze které se její majitel již nevzpamatoval. Téhož roku 15. března spáchal bezradný Vaněk sebevraždu. „Místo jeho posledního odpočinku najdeme na Vyšehradském hřbitově (viz úvodní snímek), ale číslo hrobu na hrobce chybí a Vaňkovu reliéfní podobu kdosi ukradl,“ uvádí Jarolímková. Hrob zdobí bronzová postava ženy s náručí květin uprostřed zrajícího obilí a nápis na pomníku hlásá: „Neplačte, oni jen spí“.
Konec dobrý
Příběh ale nekončí smutně. V roce 1992, po pádu komunistického režimu, rodina Vaňkových obnovila podnikání v původním domě a v původním oboru, založila firmu „Semena Vaněk s. r. o.", a oživila tak odkaz Jindřicha Vaňka. Bohužel objekt výrobního závodu již vrácen nebyl. Web Prázdné domy napsal o vlastnictví Vaňkova domu k roku 1992 toto: „Semenářský obchod na Bubenském nábřeží vede dnes Vaňkova pravnučka Olga Šerclová a nabízí v něm opět různé druhy semen, bio přípravků i drobného nářadí. Do prodeje se tak vrátily i tradiční Vaňkovy motyčky, které firma vyrábí přesně podle dochované dokumentace“. V současné době se jedná o nejucelenější prodejní sortiment osiv v České republice. Po více než třiceti letech (leden 2020) je zmíněným webem doloženo, že významný „dům je využívaný, z poloviny vlastněn rodinou Matoušovou a z druhé poloviny Olgou Šterclovou, což je vnučka pana Vaňka“.
