Hitler líčil v dopise z roku 21. června 1941 Mussolinimu své obavy: Zaměřil se hlavně na Sovětský svaz, ale i na Anglii
Foto: RomanNerud / Depositphotos
Adolf Hitler a Benito Mussolini byli dobří spojenci. Proto si také psali dopisy a zpravovali se o tom, jak postupují, ale také o nepřátelských zemích. Jeden z těchto dopisů, psaný Hitlerem, se dochoval. Přečtěte si, o čem Hitler psal.
Dopis byl napsán po těžkém rozhodnutí
Z psaného projevu Adolfa Hitlera je patrná určitá manipulace, když se snaží dramatizovat všechno, co napíše, může to však být způsobeno pouhou nervozitou. Hned v úvodu se zmiňuje, že tento dopis napsal po měsících úzkostlivého zvažování zakončeném nejtěžším rozhodnutím jeho života. Toto zvažování mu podle jeho slov drásalo nervy a podílelo se na jeho mentálním nepohodlí. Na konci úvodu píše domněnku, že to již nelze vyřešit jinak (dodává, že až na čekání, které nepovede k ničemu jinému než katastrofě).
Tehdejší situace z Hitlerova pohledu
Následně se rozepisuje o tom, že Anglie má válku prohranou, a že myšlenka Britů, že nic není ztraceno, je pouhá iluze. Dodává, že Anglie spoléhá na pomoc sovětského Ruska od té doby, co si Hitler podrobil Francii, a že jak Rusko, tak Anglie mají velký zájem vidět Evropu v troskách, která bude výsledkem dlouhotrvající války.
Hned nato se zmiňuje o Severoamerické unii (dnes USA), která nemá na práci nic jiného než štvát spřízněné státy proti Německu a Itálii. Hitler se obává, že Rusko chce rozšiřovat sovětský stát.
Říšský vůdce naznačuje, že Anglii je potřeba zničit, a pokud bude mít jistotu, že bude kryt z východu, útok provede svými vojáky.
Rusko a jeho vyděračská taktika
Právě kvůli letounům z Ruska, které by přispěchaly Anglii na pomoc, se Hitler rozhodl napsat Mussolinimu onen dopis. Vyjadřuje v něm obavy o leteckou méněcennost, jak to sám nazval, a následnou potupu.
A co kdyby se rozhodl tento krok nepodniknout? I v tom měl jasno. Celý rok proběhne beze změny a vztahy mezi Anglií a Ruskem se upevní – a Hitlerův plán bude v troskách. Ještě zmiňuje dodávky válečného materiálu, který USA Anglii jistě dodá.
Jak si v Hitlerově mysli vedly ostatní státy?
Z Hitlerových slov je patrné, že Francii se nikdy nedalo věřit, že Mussoliniho kolonie na severu Afriky zůstanou jeho minimálně do podzimu, ale že Angličané chtěli při svém útoku osvobodit Tobrúk. Španělsko je nerozhodné a zřejmě to tak zůstane do doby, než bude vítěz znám, a v Sýrii vládne francouzský odpor.
Takto se to ještě nějakou dobu táhne, kdy je patrné, že Anglie na tom není dobře, ale na druhou stranu má podporu USA, proti které zatím nemají Německo a Itálie šanci, ani kdyby do bitvy pozvali Japonsko.
Hitler plně podporoval Mussoliniho osobní rozhodnutí
Jak uvádí v dopise, Hitler v roce 1941 doufá, že Finsko a Rumunsko přijdou k rozumu a připojí se k nim. Hitler zároveň projevuje vděčnost Mussolinimu, že se rozhodl mu dočasně věnovat nějaké své muže na výpomoc. Zmiňuje však, že by oběma zemím výrazně prospělo, kdyby posílil svou armádu na severu Afriky. Neboť v Evropě je Německo dost silné a jistojistě si poradí samo.
Nesmírná radost z onoho rozhodnutí
Na závěr se Hitler rozepisuje o své víře, že válka skončí jejich vítězstvím a že na Ukrajině hodlá vystavit potravinářskou základnu pro oba státy. Chlubí se, že sklizeň v Německu bude podle všeho všudy dobrá. Zároveň nechal vybudovat obranu v Rumunsku kolem ropných oblastí, aby zabránil Rusku v jejím zničení.
Ačkoli v čas psaní dopisu se ještě stoprocentně nerozhodl, udělá to do sedmi hodin večer.
Nakonec se s Mussolinim loučí a žádá ho, aby mu v odpovědi neposílal nic osobního, a všechny náměty a připomínky mu sdělil osobně při dalším setkání.
Na samotném konci stojí, že Hitler zažívá jistou úlevu, když se z toho vypsal. Následuje už jen samotné rozloučení a jeho podpis.