Evropa čelí epidemii spalniček. Jak zranitelné je Česko s klesající proočkovaností?

Nemoc, kterou jsme považovali za poraženou, opět plní evropské statistiky. Za rok 2023 hlásil evropský region WHO přes 58 000 případů – osmnáctkrát více než rok předtím. Co to znamená pro Česko?

Když se řekne spalničky, většina z nás si vybaví nemoc z učebnic dějepisu medicíny. Něco, co patří do éry před antibiotiky a moderním zdravotnictvím. Jenže realita roku 2024 vypráví jiný příběh. Spalničky se vracejí – a vracejí se s razancí, která překvapila i epidemiology.

Data Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a Světové zdravotnické organizace (WHO) hovoří jasně. Zatímco v roce 2022 evropský region WHO evidoval zhruba 3 200 případů spalniček, o rok později jich bylo přes 58 000. Osmnáctinásobný nárůst. A první měsíce roku 2024 naznačují, že trend neklesá.

Proč zrovna teď?

Odpověď není jednoduchá, ale má několik vrstev. Spalničky patří k nejnakažlivějším nemocem vůbec – jejich reprodukční číslo se pohybuje kolem hodnoty 12 až 18. To znamená, že jeden nakažený člověk v neimunní populaci nakazí průměrně 12 až 18 dalších lidí. Pro srovnání: u chřipky je to kolem 1,5.

Virus se navíc šíří vzduchem. Stačí vstoupit do místnosti, kde před hodinou kašlal infikovaný člověk – virus dokáže v aerosolu přežít až dvě hodiny. Není potřeba přímý kontakt, stisk ruky ani sdílení nádobí.

Ale to všechno platilo vždycky. Co se změnilo, je naše kolektivní imunita. Přesněji řečeno – její mezery.

Rumunsko jako varovný příklad

Nejhůře zasaženou zemí v Evropě je dlouhodobě Rumunsko. Proočkovanost první dávkou MMR vakcíny tam klesla pod 75 procent, druhou dávkou dokonce pod 62 procent. Pro dosažení kolektivní imunity proti spalničkám je přitom potřeba proočkovanost minimálně 95 procent.

Výsledek? Tisíce případů ročně a desítky úmrtí – převážně malých dětí. Podobné problémy hlásí Rakousko, Belgie, Francie, Itálie i Polsko.

Věková struktura nakažených přitom vypovídá o tom, kde jsou největší slabiny. Nejvíce případů se objevuje ve dvou skupinách: děti do pěti let (které ještě nestihly dostat obě dávky vakcíny nebo nebyly očkovány vůbec) a dospělí mezi 20 a 40 lety – generace, která v některých zemích propadla sítem očkovacích programů.

Jak je na tom Česko?

Na první pohled relativně dobře. Seroprevalenční studie Státního zdravotního ústavu ukazují, že většina populace má protilátky proti spalničkám. Jenže při bližším pohledu se objevují znepokojivé mezery.

Proočkovanost MMR vakcínou u dětí narozených po roce 2010 v některých regionech klesá pod 90 procent. V Praze, Karlovarském kraji či částech Moravskoslezského kraje se místy dostává i pod 85 procent. Vznikají tak lokální "kapsy náchylnosti" – oblasti, kde má virus potenciál se rychle rozšířit.

Česko zatím hlásí desítky případů ročně, nikoli tisíce. Ale jak ukazuje zkušenost okolních zemí, situace se může změnit rychle. Stačí jeden zavlečený případ do komunity s nízkou proočkovaností.

Co když se nakazí očkovaný člověk?

Občas zaznívá argument, že očkování nefunguje, protože se spalničkami onemocní i někteří plně očkovaní lidé. Je to pravda – takzvané breakthrough infekce existují. Ale tvoří jen jednotky procent z celkového počtu případů.

A co je podstatnější: průběh nemoci u očkovaných bývá výrazně mírnější. Méně komplikací, nižší riziko hospitalizace, minimální pravděpodobnost trvalých následků. Vakcína nemusí vždy zabránit nákaze, ale spolehlivě chrání před těžkým průběhem.

Komplikace, o kterých se nemluví

Spalničky nejsou jen vyrážka a horečka. Mezi možné komplikace patří zápal plic, zánět středního ucha, ale i encefalitida – zánět mozku, který může zanechat trvalé neurologické následky nebo skončit smrtí.

A pak je tu SSPE – subakutní sklerotizující panencefalitida. Vzácná, ale devastující komplikace, která se projeví až roky po prodělané infekci. Dítě, které spalničky zdánlivě bez problémů překonalo, začne po sedmi až deseti letech ztrácet motorické i kognitivní schopnosti. SSPE je vždy smrtelná. Léčba neexistuje.

Riziko SSPE je vyšší u dětí, které spalničky prodělaly v prvních letech života – tedy právě u těch, které ještě nestihly být plně očkovány.

Co dělá Evropa?

Země s vysokým výskytem spalniček zavádějí intenzivní trasování kontaktů a izolaci nakažených. Neočkovaným kontaktům se nabízí postexpoziční profylaxe – očkování do 72 hodin od kontaktu může zabránit propuknutí nemoci nebo zmírnit její průběh.

WHO, UNICEF a Evropská unie koordinují zásobování vakcínami, aby v případě eskalace epidemií nedošlo k jejich nedostatku. Mechanismy pro rychlou reakci existují – otázkou je, zda budou potřeba.

Boj s dezinformacemi

Jedním z klíčových faktorů poklesu proočkovanosti je vakcinační váhavost. Ne vždy jde o radikální odpůrce očkování – často jsou to rodiče, kteří váhají, odkládají, hledají informace na internetu a narážejí na dezinformace.

Zdravotnické autority se proto snaží nejen informovat, ale i budovat důvěru. Individuální přístup, vyvracení mýtů, vysvětlování mechanismů – to všechno je součástí komunikačních strategií. Ale je to běh na dlouhou trať.

Spalničky jsou paradoxní nemocí. Máme účinnou a bezpečnou vakcínu, která je v Česku zdarma a snadno dostupná. A přesto se nemoc vrací. Ne proto, že by virus zmutoval nebo se stal odolnějším. Vrací se proto, že jsme mu otevřeli dveře.