Zatímco někteří považují staré hračky za bezcenné krámy, jiní v nich vidí poklad
Foto: Rundvald / Wikimedia Commons, CC-BY-SA 4.0
3 min
Věci, které jste v dětství milovali. Ať už to byla Tatrovka, Mončičák nebo Igráček, dnes v aukcích dosahují částek v řádech statisíců. Možná máte doma poklad o kterém nevíte.
Reklama
Hračky
Vzpomínáte na Vánoce svého dětství? Určitě jste měli jednu vytouženou hračku, kterou jste si přáli najít pod stromečkem. Možná to byl právě Igráček, plyšový Mončičák nebo obří oranžová Tatra sklápěčka na písek. Pokud je vám kolem 40 či 50 let, jistě si tyto retro věci dobře vybavíte. A právě tyto vzpomínky dnes ovlivňují nový fenomén, prudce rostoucí zájem o staré hračky z doby socialismu, které se z obyčejných dětských hraček proměnily v cenné sběratelské skvosty.
Aukce
V posledních letech se hned několikrát objevily v aukcích hračky z 70. a 80. let, jejichž cena překvapila i zkušené sběratele. Absolutní hvězdou mezi nimi je plastová Tatra 813 ze zaniklého Československého družstva Dubena. Tato hračka se vydražila za neuvěřitelných 235 000 Kč. Podle Michala Widenského z Muzea technických hraček, který se sběratelství věnuje dlouhodobě, rozhodlo o konečné ceně jen pár dražitelů, kteří se přihazování nechtěli vzdát. Cena se z původních 15 000 Kč vyšplhala během příhozu na 80 000 Kč, poté na 128 000 Kč a finálně dvě nabídky jí vystřelily až ke zmíněné rekordní částce.
Nostalgie
Retro hračky, ale nemají hodnotu jen finanční. Pro mnohé z nás představují emocionální návrat do bezstarostného dětství. V Česku a na Slovensku, jsou tyto předměty stále velmi oblíbené, připomínají dobu, kdy byl svět jednodušší, a Vánoce kouzelnější. Podobně je tomu i v Německu. Kde mají československé hračky rovněž silný sentimentální nádech. Tatrovka, Igráček či stavebnice Merkur byly v tehdejší východním bloku populární a díky exportu, zejména od roku 1978, se dostaly i na západní trhy, především do Německa a Francie.
Mončičák
Oblibě se znovu těší i kulturní Mončičák, postavička původem z Japonska. V roce 1974 ho vytvořil prezident firmy Sekiguchi jako směsicí plyšové opičky Kuta Kuta a módní panenky GeGe cucající si palec. V 80. letech se z něj stala celosvětová ikona. V mnoha zemích dostal vlastní, snadněji vyslovitelný název a stal se nedomyslitelnou součástí dětských pokojů po celém světě, i v Československu.
Zatímco někteří považují staré hračky za bezcenné krámy, jiní v nich vidí poklad, ať už sběratelský, nebo ten vzpomínkový. Trh s těmito předměty dnes ovlivňuje kombinace nostalgie, omezeného množství zachovalých kusů a vzrůstajícího zájmu od designu po historii. Každý opotřebovaný Mončičák nebo odřená Tatra může být nejen připomínkou dětství, ale i investicí s příběhem.
