Jak skutečně vypadali a žili Vikingové. Nevěřte Hollywoodu, filmy jsou celé špatně
Foto: Pexels
4 min
Špinavý obr s rohatou helmou, který touží jen po krvi. Takhle si typického Vikinga představuje celý svět. Jenže tahle podoba má k pravdě stejně daleko jako pohádka k realitě – a vznikla až v 19. století.
Reklama
Železná helma leží na dřevěné lavici. Žádné rohy, žádná křídla. Jen prostý kus kovu, který chrání lebku, aniž by v boji lámal vaz svému nositeli. Halvar si ji nasazuje před plavbou do Hedeby – ne na loupežnou výpravu, ale na trh s kožešinami a mroží slonovinou.
Je rok 950 a tento norský farmář právě dokončil ranní rituál, který by Hollywood nikdy nenatočil: pečlivě si učesal tmavé vlasy kostěným hřebenem, omyl obličej čistou vodou a upravil vousy. Teprve pak šel nakrmit dobytek.
Jak jeden malíř přepsal dějiny kostýmem pro operu
Rohatá helma je vojenský nesmysl. Stačil by jeden úder mečem, aby se zbraň o roh zachytila a zlomila bojovníkovi vaz. Přesto ji celý svět zná jako symbol Vikingů – a může za to jediný muž.
Německý malíř Carl Emil Doepler ji navrhl v devatenáctém století pro Wagnerovu operu Prsten Nibelungův. Hollywood pak tento kostým převzal bez jediné otázky a rozšířil ho po celém světě. Jediné skutečné rohaté helmy, které archeologové našli v Dánsku, přitom pocházejí z roku 900 před naším letopočtem – více než tisíc let před érou Vikingů. A nebyly určeny do boje, ale k rituálům.
Hřebeny, pinzety a mýdlo: Nejčistotnější lidé Evropy
Zatímco filmy ukazují špinavé divochy, archeologické nálezy vypovídají o něčem zcela jiném. V hrobech se běžně nacházejí hřebeny, pinzety, ušní lžičky na odstraňování mazu a zbytky misek na mýdlo. Seveřané si mýdlo vyráběli sami – a používali ho denně.
Arabský cestovatel Ahmad ibn Fadlán to v roce 921 viděl na vlastní oči. „Myjí se každý den,“ napsal – a pro tehdejší Evropany, kteří se koupali jen výjimečně, to byl šokující standard. Vikingové patřili k nejčistotnějším obyvatelům kontinentu.
Krvavý orel: Křesťanská propaganda, nebo špatně pochopená metafora?
Určitě jste slyšeli o rituální popravě zvané krvavý orel, při které se oběti zaživa odseknou žebra od páteře a plíce vytáhnou ven jako křídla. Děsivý obraz, který má jen jeden problém: nikdy nebyl realitou.
Neexistují o něm žádné archeologické důkazy. Popis se objevuje pouze ve dvou severských ságách, sepsaných až o staletí později křesťanskými autory. Ti mohli záměrně vykreslit pohany jako krvelačné barbary – nebo jen špatně pochopili tehdejší básnické metafory.
Moderní anatomické studie navíc ukazují, že oběť by upadla do bezvědomí a zemřela na ztrátu krve či udušení hned na začátku. Pokud se něco takového vůbec praktikovalo, mohlo jít nanejvýš o posmrtné zohavení těla.
Žádní čistokrevní blonďáci
Vysocí, modroocí blonďáci. Tahle představa je stejně mylná jako rohatá helma. Genetické výzkumy dokázaly, že Vikingové nebyli etnickou skupinou, ale kulturní.
Analýzy DNA odhalily výrazné míšení skandinávského obyvatelstva s lidmi z jižní Evropy, se Slovany a s kočovnými Sámy ze severu. Vzhledem k jejich cestám do Byzance a islámského světa měli mnozí předky z velmi vzdálených regionů. Jejich vzhled byl pestrý jako mozaika.
Obchodníci, kteří předběhli Kolumba o 500 let
Většina severského obyvatelstva se věnovala zemědělství, řemeslu a obchodu – ne pirátství. Vybudovali rozsáhlé obchodní sítě od Byzance po Britské ostrovy, kde obchodovali s kožešinami, mroží slonovinou a jantarem.
Jejich mořeplavecké schopnosti je dovedly až do Newfoundlandu v Kanadě, kde kolem roku 1000 založili osadu L’Anse aux Meadows. To bylo téměř 500 let před Kolumbem.
Seveřané sice byli násilní, ale nijak nevybočovali z brutality raného středověku. Nájezd na klášter Lindisfarne v roce 793 jim zajistil špatnou pověst u křesťanských kronikářů – ale francké či anglosaské armády páchaly prokazatelně srovnatelná zvěrstva. Představa o jejich výjimečné krutosti je romantizovaný výmysl viktoriánské éry.
