Ani Vodňanské kuře, ani Král kuřat. Nejlepší kuřecí maso z českých supermarketů překvapil i samotné odborníky
Foto: Unsplash
4 min
Kuřecí maso patří mezi nejoblíbenější potraviny na českých stolech. Jenže ne všechno, co najdete v chladicím boxu, je stejně kvalitní. Existuje totiž zásadní rozdíl mezi klasickým rychlým výkrmem a takzvaným pomalým chovem. A právě ten druhý přístup slibuje nejen lepší chuť, ale i vyšší nutriční hodnotu.
Reklama
Když si dnes kupujete kuřecí maso v supermarketu, máte na výběr z desítek variant. Klasické prsa, celá kuřata, stehna… Jenže pod povrchem se skrývá něco, o čem se moc nemluví – způsob, jakým kuře vyrostlo. A ten má na konečnou kvalitu masa zásadní vliv.
Maso z pomalého chovu jednoznačně vyhrává
Různé srovnávací testy a hodnocení kvality masa se v posledních letech shodují v jednom překvapivém závěru: kuřecí maso z pomalejšího chovu často chuťově i strukturou překonává produkty známých značek z intenzivní produkce. Nejde přitom o marketing, ale o samotný způsob chovu, který se promítá do výsledné kvality masa. Při nákupu se proto vyplatí nesoustředit jen na značku nebo známý obal, ale spíše na informace o původu a typu chovu.
Pomalu rostoucí kuře bývá na obalu označeno jako „slow growing“, „pomalý chov“ nebo někdy také jako „farmářské kuře“ s delší dobou výkrmu. V některých případech lze tuto informaci dohledat i podle konkrétního plemene nebo standardu chovu uvedeného na etiketě. Pokud tyto údaje chybí a obal je spíše obecný, jde ve většině případů o běžný rychlý intenzivní chov, který je v supermarketech nejrozšířenější.
Rozdíl poznáte už během vaření
Někdy se při vaření stane, že maso pustí hodně vody, na pánvi spíš dusí než se opéká a výsledná chuť je nevýrazná. Jindy je to přesně naopak – maso drží tvar, voní výrazněji a i obyčejné dochucení z něj udělá jídlo, které působí úplně jinak. Právě tady se často láme rozdíl mezi běžným rychlým chovem a pomalu rostoucím kuřetem.
V praxi by se klidně dalo říct, že žádná složitá degustace ani odborný test není potřeba. Stačí obyčejné vaření. Rychle rostoucí kuře, které dnes tvoří většinu produkce, má tendenci pouštět více vody, jeho struktura bývá jemnější až téměř „rozpadavá“ a chuťově působí spíš neutrálně. Naopak kuře z pomalejšího chovu má maso pevnější, při tepelné úpravě lépe drží šťávu a celkově má výraznější chuť i bez složitého kořenění.
Každý týden navíc se počítá
Ten rozdíl nevzniká v obchodě, ale už na farmě. Běžná kuřata v intenzivním chovu dorůstají porážkové váhy zhruba za pět až šest týdnů. U pomalu rostoucích plemen to ale trvá výrazně déle, často osm až dvanáct týdnů i víc. A právě ten čas navíc se v mase projeví. Svalová vlákna jsou pevnější, struktura jiná a maso obsahuje méně vody, což se pak odráží i při samotném vaření.
Často se přitom mylně předpokládá, že rozdíl je jen mezi bio a nebio produkcí. Ve skutečnosti je to složitější. Na trhu existují běžná rychle rostoucí kuřata, kuřata s volnějším výběhem, pomalu rostoucí varianty a bio chovy, ale klíčovým faktorem pro výslednou kvalitu není jen nálepka na obalu. Velkou roli hraje právě rychlost růstu a celkové podmínky chovu, včetně stresu zvířete a pohybu.
Není kuře jako kuře
Většina lidí ten rozdíl začne vnímat až doma v kuchyni. Jedno kuře se při pečení doslova „ztratí ve vlastní šťávě“, druhé krásně zhnědne a drží strukturu. Jedno chutná nevýrazně, druhé má plnější chuť, i když se připravuje úplně stejně. A právě v těchto malých rozdílech si mnoho lidí poprvé uvědomí, že kuře není jen kuře.
Odborníci se v tom v podstatě shodují – způsob chovu má přímý vliv na kvalitu masa. Nejde jen o chuť, ale i o texturu a chování při tepelné úpravě. A i když se o tom v reklamách nemluví, rozdíl mezi rychlým a pomalým chovem je pro výsledný zážitek z jídla zásadní.
Není to o tom, že jedno kuře je špatné a druhé dobré. Spíš o tom, že jsou prostě jiná. A kdo jednou ochutná maso z pomalejšího chovu, často začne vnímat rozdíl i tam, kde ho dřív vůbec nehledal.
