Váží 16 tun a jeho hlas se nese Prahou. Toto je příběh Zikmunda, největšího českého zvonu, a jeho autora Tomáše Jaroše
Foto: Matúš Sedlák/ Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Ke zvonu, respektive jeho části, se váže zajímavá pověst. Říká se, že srdce zvonu Zikmund pukne, když české země zachvátí velké neštěstí. V roce 2002 se předpověď z pověsti vyplnila. Srdce prasklo a Prahu zatopila ničivá povodeň.
Reklama
Zvon do pohybu uvádí 6 lidí
Zvon Zikmund je největší český zvon, který je od svého vzniku v roce 1549 umístěný v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Autorem zvonu je zvonař, puškař a kovolitec Tomáš Jaroš z Brna (asi 1500–1570). Jaroš zvon zhotovil na příkaz císaře Ferdinanda I. Habsburského jako náhradu za zvon Patron, který zničil v roce 1541 rozsáhlý požár Pražského hradu a Malé Strany. Dolní průměr zvonu činí 256 cm a výška 203 cm. Jeho váha je odhadovaná mezi 13 až 16,5 tunami. Zvon je i v současnosti rozezváněn ručně a je k tomu zapotřebí šest zvoníků.
Zvon uslyšíte jen ve významných dnech
Zvon však můžete slyšet jen v době významných svátků a událostí. Kromě obří velikosti je další předností zvonu jeho okázalá výzdoba. Mnohé ze zdobných zvonařských prvků zde byly dokonce použity poprvé. Co se týče zmíněné pověsti vážící se ke srdci zvonu, rok 2002 byl prvním, kdy se předzvěst vyplnila. Zikmundovo srdce totiž v historii prasklo vícekrát a pokaždé bylo nahrazeno novým. V roce 1592 při pohřbu Viléma z Rožmberka se dokonce celé utrhlo. Naštěstí nebyl nikdo zraněn a srdce bylo posléze zavěšeno zpět. V roce 1670 puklo srdce poprvé a poté přibližně za každých sto let jednou.
Jaroš byl předním pražským kovolitcem
Autor zvonu, Tomáš Jaroš, se narodil nejspíše v roce 1500 v Brně. Nějaký čas působil jako puškař a kovolitec ve Vídni, odkud jej v roce 1543 odvolal Ferdinand I. Habsburský. Císař jej jmenoval puškařem zbrojnice Pražského hradu a odměnil ročním platem 120 zlatých rýnských. Jaroš se stal předním pražským kovolitcem a vedl na Malé Straně dílnu s tovaryši a učedníky. V roce 1547 obdržel zakázku na výrobu nového zvonu pro Svatovítský chrám jako náhradu za původní zvon zničený při požáru.
Zhotovil také Zpívající fontánu
Dalším známým Jarošovým dílem je odlití bronzové Zpívající fontány, která je umístěná v Královské zahradě na Hradčanech. Předlohou pro vytvoření tohoto mistrovského díla byl návrh italského sochaře Francesca Terza. Zadavatelem zakázky byl v roce 1562 opět císař Ferdinand I. Jaroš musel být svou službou dvoru neustále k dispozici. Odlil velký počet polních děl pro císařské vojsko. O jeho menších zakázkách však nevíme žádné podrobnosti, protože se nezapisovaly. V roce 1566 vyrobil k pohřbu císaře českou a uherskou korunu a také jablko a žezlo, za což obdržel odměnu 44 zlatých rýnských.
Zikmund má dalších 29 bratrů
Během svého života Jaroš odlil asi 30 zvonů pro kostely po celých Čechách. Jeho zvony často spojuje nápis „VOX MEA – VOX VITAE – VOS VOCO – AD SACRA VENITE.“ („Hlas můj – hlas života – vás volám – ke mši pojďte.“) Jaroš zemřel pravděpodobně v roce 1570 v Uhrách, kde odléval na příkaz císaře Maxmiliána II. děla proti vojsku Jana Zikmunda Zápolského. Ještě řadu let po jeho smrti se vdova Barbora Jarošová domáhala po královské komoře doplacení 1170 kop a 11 bílých grošů za výrobu Zpívající fontány. Zaplacení plné sumy se však nikdy nedočkala.
