Hyalitové sklo bylo v 19. století českým unikátem. Dnes po něm pátrají sběratelé
Foto: Adrian Tync – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, Creative Commons
3 min
Na první pohled působí nenápadně. Černá nebo tmavě červená váza bez výrazného zdobení může snadno skončit zapomenutá ve sklepě nebo na půdě. Přitom právě takový předmět může mít pro sběratele překvapivou hodnotu. Řeč je o hyalitovém skle, které se v českých zemích vyrábělo už na počátku 19. století a dnes patří mezi vyhledávané starožitnosti.
Reklama
Sklo, které okouzlilo Evropu
Historie hyalitového skla se začala psát na počátku 19. století. První pokusy s výrobou neprůsvitného černého skla proběhly v roce 1816 ve sklárně v Jiříkově Údolí pro hraběte Jiřího Františka Augusta Buquoye. O rok později se podařilo vytvořit černý hyalit a v roce 1819 následovala také jeho tmavě červená varianta. Buquoy získal od roku 1820 na výrobu tohoto výjimečného skla dvacetileté výsadní právo, přesto se podobné výrobky později objevily i v dalších českých sklárnách, například v Harrachově.
Obliba hyalitového skla však kolem poloviny 19. století postupně odezněla. Výroba byla technologicky velmi náročná a původní receptura se navíc nedochovala, protože nebyla nikdy písemně zaznamenána.
Hyalit vznikal přidáváním kovových oxidů a dalších příměsí do skloviny. Výsledkem bylo mimořádně tvrdé, ale zároveň poměrně křehké sklo s charakteristickou sytě černou nebo tmavě rubínovou barvou. Hotové výrobky se často zdobily broušením, při kterém se střídaly lesklé a matné plochy, a nechyběly ani jemné zlacené ornamenty. Právě precizní ruční zpracování dnes patří mezi znaky, podle nichž sběratelé poznávají nejcennější kusy.
Není černé sklo jako černé sklo
Právě tady se mnoho lidí splete. Na první pohled může hyalit připomínat obyčejné černé sklo vyráběné i ve 20. století. Rozdíl ale pozná zkušený sběratel.
Starší kusy bývají ručně foukané nebo broušené, mají jemné nepravidelnosti a často nesou známky ruční výroby. U rubínového hyalitu je charakteristické, že při prosvícení získává tmavě červený odstín.
Hodnotu zvyšuje také původní zlacená výzdoba, malba nebo zachovalý stav bez prasklin a otluků.
Některé vázy stojí tisíce korun
Na internetových aukcích i u starožitníků se běžnější vázy z hyalitového skla prodávají přibližně od 4 500 korun. Záleží především na velikosti, stáří, kvalitě provedení i zachovalosti.
Výrazně cennější bývají zdobené kusy z první poloviny 19. století nebo předměty s doloženým původem. Ty mohou stát desetitisíce korun a výjimečné exempláře se na zahraničních aukcích prodávají ještě výrazně dráž.
Pozor na novější napodobeniny
Popularita hyalitového skla vedla k tomu, že se jeho vzhled začal napodobovat. Ve 20. století vznikala řada dekorativních váz z tmavého skla, které mohou laikovi připadat podobné.
Sběratelé proto doporučují zaměřit se na detaily. Napovědět může kvalita broušení, způsob výroby, tloušťka skla i drobné známky ruční práce. U cennějších kusů se vyplatí nechat si předmět posoudit znalcem nebo zkušeným starožitníkem.
Možná ho máte doma a ani o tom nevíte
Hyalitové vázy se často dědily z generace na generaci. Mnoho lidí je považuje za obyčejnou starou dekoraci a jejich skutečnou hodnotu zjistí až ve chvíli, kdy se obrátí na odborníka.
Pokud doma objevíte těžší černou nebo tmavě rubínovou vázu s ručně broušenými detaily, rozhodně ji nevyhazujte. Nemusí jít jen o hezkou vzpomínku na minulost. V některých případech se z nenápadného předmětu může vyklubat ceněná starožitnost, za kterou jsou sběratelé ochotni zaplatit několik tisíc korun – a u těch nejvzácnějších kusů i mnohonásobně více.
