Ve kterých profesích lidé pobírají minimální mzdu a jak se z ní dá vyžít?
Foto: Pexels
3 min
Každý den tvrdě dřít v horku a vlhku, tahat těžká břemena nebo uklízet staveniště. A na konci měsíce? Po zaplacení nájmu a jídla vám v peněžence zůstane 316 korun. Tisíce lidí v Česku žijí přesně takhle – v pasti extrémně nízkých příjmů, které sotva překračují zákonné minimum. Které profese drží smutné prvenství?
Reklama
Balancování na samé hranici zákona
Zákonná minimální mzda v roce 2026 činí v Česku 22 400 korun hrubého měsíčně při plném úvazku. Existují přitom obory, kde lidé berou jen o pár stokorun víc. Často slýcháme, že tito pracovníci vydělávají pouhých dvacet tisíc hrubého.
To je ale nesprávně zaokrouhlené. Skutečné mediány se pohybují těsně nad hranicí 22 800 korun hrubého.
Nejnižší výdělky se koncentrují v pomocných a nekvalifikovaných profesích. Zaměstnavatelé zde drží odměny na absolutním dně. Tyto pozice pouze kopírují růst minimální mzdy – kvůli inflaci si lidé reálně nepolepší vůbec.
Trojice nejhůře placených profesí
Pomocné síly v kuchyni drží smutné prvenství. Mediánová hrubá mzda? 22 815 korun měsíčně. Pouhých 415 korun nad zákonným minimem.
Tito lidé zajišťují mytí nádobí, loupání zeleniny a úklid kuchyně. Jedna pracovnice ze školní jídelny to popisuje takto: „Práce je to neskutečně fyzicky náročná, taháme těžké hrnce, celý den na nohou v horku a vlhku, a domů si nosím necelých dvacet tisíc čistého. Bez příspěvku na bydlení bychom s dětmi nepřežili“, říká.
Pomocné síly ve stavebnictví jsou na tom jen o nepatrný kousek lépe. Jejich mediánová mzda dosahuje 22 888 korun hrubého – rozdíl 488 korun oproti minimální mzdě. Náplní práce je celodenní nošení těžkého materiálu, výkopové práce a úklid staveniště.
Pomocní pracovníci v zemědělství uzavírají trojici nejhůře placených pozic s mediánem 23 244 korun hrubého. Od minimální mzdy je dělí 844 korun. Za tuto částku vykonávají sběr plodin, údržbu ploch a pomocné práce při chovu zvířat.
Realita: Na měsíc vám zbude 316 korun
Jak takový život vypadá v praxi? Vezměme si modelový příklad bezdětného pracovníka v kuchyni, který uplatňuje pouze základní slevu na poplatníka.
Z hrubé mzdy 22 815 korun mu stát odečte 1 620 korun na sociální pojištění, 1 027 korun na zdravotní pojištění a daň z příjmu po slevě činí 852 korun. Domů si tak odnáší čistou mzdu 19 316 korun.
Pokud žije v menším městě, jeho měsíční výdaje jsou extrémně napjaté. Za nájem garsonky zaplatí 10 000 korun. Za potraviny a drogerii utratí 5 000 korun. Energie ho stojí 3 000 korun. Doprava do práce 1 000 korun.
Celkové nutné výdaje činí 19 000 korun. Na nečekané výdaje, léky nebo úspory mu zbývá přesně 316 korun měsíčně. Bez státní sociální podpory se okamžitě ocitá v pásmu materiální chudoby.
Jak jsou na tom prodavačky
V diskusích o chudobě se často zmiňují prodavačky v supermarketech jako příklad špatně placené práce. To je však velký omyl.
Velké obchodní řetězce v Česku totiž nabízejí nástupní mzdy pro pokladní a prodavače v rozmezí 28 000 až 40 000 korun hrubého. To je výrazně nad úrovní nejhůře placených manuálních profesí.
Odborníci z oblasti personalistiky vysvětlují, že u pomocných prací chybí jakýkoliv požadavek na kvalifikaci či výuční list. Zaměstnavatelé proto nemají motivaci mzdy zvyšovat.
Lidé v těchto profesích tak zůstávají uvězněni v začarovaném kruhu. Každé zvýšení minimální mzdy okamžitě pohltí rostoucí životní náklady.
