Proč Chorvati nemají rádi Čechy? Jejich nevraživost se stále nezlepšuje
Jadran je pro Čechy synonymem dovolené. Jenže ne všichni místní jsou z našich turistů nadšení. Zatímco jedni utrácejí a chovají se slušně, jiní si s sebou vozí zásoby jako na měsíční expedici a na pláži se chovají, jako by ji měli pronajatou. Zjistěte, které zvyky českých dovolenkářů Chorvaty nejvíc rozčilují a jestli se v nich náhodou nepoznáváte i vy.
Pro velkou část české populace znamená slovo dovolená automaticky cestu k Jadranskému moři. Chorvatsko má všechno – slunce, čistou vodu, přijatelnou vzdálenost a možnost domluvit se alespoň základními slovy. Není divu, že tamní pobřeží zná skoro každá česká rodina.
Jenže idyla má i svá temná zákoutí. Ačkoliv většina Chorvatů české turisty vítá s úsměvem, existují momenty, kdy raději předstírají, že nerozumí ani slovo. A to i přesto, že česky umí skvěle. Důvod? Některé návyky našich krajanů jim prostě nejdou k srdci.
Zásoby jako na válečnou výpravu
V devadesátých letech bylo naprosto běžné nacpat do auta bedny konzerv, instantních polévek, chleba a hlavně piva. Tehdy to dávalo smysl – peníze byly napnuté a dovolená luxus. Postupem času se situace změnila. Češi začali chodit do restaurací, objednávali si ryby a užívali si kávu s mořským výhledem.
Pak ale přišel euro. Ceny v Chorvatsku prudce vzrostly a mnozí turisté se vrátili ke starým pořádkům. Opět se do zavazadel vracejí paštiky, konzervy a nápoje z domova. Když si někdo přiveze prakticky celý týdenní jídelníček a v místní prodejně neutratí ani korunu, není se co divit, že to Chorvaty štve.
Ranní ručníkové závody
Obsazování lehátek a míst na pláži pomocí ručníků je téměř národní sport. Někteří Češi vyrazí k moři ještě za tmy, aby si zajistili to nejlepší místo. Ručník na kameni znamená rezervaci – a běda tomu, kdo by si dovolil posadit se poblíž bez svolení.
Tahle praxe není výsadou pouze Čechů, ale patříme mezi ty, kteří ji provozují s vervou hodnou lepší věci. Když pak přijde místní rodina a zjistí, že celá pláž je pokrytá ručníky, ale lidi nikde, není divu, že to vyvolává podráždění.
Nekonečné stěžování na ceny
„To je přece drahý!“ – tahle věta zní chorvatským obchodníkům a restauratérům v uších denně. Češi mají tendenci nahlas komentovat každou cenu, kterou vidí. Pivo za padesát korun? Zmrzlina za tři eura? Skandál!
Pro Chorvaty jsou to běžné tržní ceny, které odpovídají místním podmínkám. V jejich očích působíme jako věční reptilové, kterým se nelíbí vůbec nic. Přitom stačí si uvědomit, že dovolená u moře prostě má svou hodnotu a porovnávat ceny s českým vnitrozemím nedává smysl.
Navíc hlasité komentáře o cenách přímo před personálem působí neuctivě. Nikdo nechce slyšet, jak je jeho zboží údajně předražené, zvlášť když ceny určuje trh a konkurence.
Hlučná česká enkláva
Češi rádi tráví dovolenou ve skupinách. V kempu nebo apartmánovém komplexu pak dokážou vytvořit takřka českou kolonii. Grilování, popíjení, hlasité vyprávění vtipů – to všechno pokračuje často dlouho do noci. Přidejte k tomu křičící děti a máte recept na konflikt.
Není na tom nic špatného bavit se a užívat si. Problém nastává, když hlasitost překročí únosnou mez a když se zdá, že na okolí nikdo nebere ohled. Chorvaté pak mají pocit, že jsou ve vlastní zemi v menšině – všude slyší češtinu, jen ne tu svou mateřštinu.
Zajímavostí je, že podobné stížnosti mají Chorvaté i na turisty z jiných zemí. Nejde tedy jen o české specifikum, ale spíš o obecný problém chování některých návštěvníků, kteří si myslí, že dovolená znamená absolutní svobodu bez ohledu na druhé.
Jak to vidí sami Češi
Ne všichni čeští turisté se ale chovají problematicky. Velká část z nich utrácí v místních podnicích, respektuje noční klid a snaží se zapadnout. Bohužel právě ti hlučnější a méně ohleduplní kazí pověst všem ostatním.
Někteří Češi si už dokonce dělají legraci sami ze sebe. Na sociálních sítích kolují videa, která parodují typické chování českých turistů v Chorvatsku – od obsazování pláže ručníky až po stěžování si na ceny. Humor je často nejlepší způsob, jak si uvědomit vlastní chyby.
Důležité je najít zdravou rovnováhu. Dovolená by měla být o odpočinku a radosti, ale zároveň o respektu k místu, kam přijíždíme, a k lidem, kteří tam žijí. Chorvatsko nabízí krásné prostředí a pohostinnost – bylo by škoda si to kazit zbytečnými konflikty kvůli věcem, kterým se dá snadno vyhnout.