Zkáza Bílé lodi – neštěstí, které změnilo chod anglických dějin
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Píše se rok 1120 a Anglie již víc než půlstoletí vzkvétalo pod vládou Viléma Dobyvatele a jeho normanských potomků. Jednoho sychravého listopadového dne se však vše změnilo a Anglie rázem upadla do hluboké krize.
Reklama
Králové na cestách
Normandie, kolébka rodu Viléma Dobyvatele, se nachází na opačné straně Lamanšského průlivu než nově získaná Anglie. Angličtí králové té doby proto často cestovali a vládli střídavě z kontinentální a ostrovní části své državy. Výjimkou nebyl ani Jindřich I. Anglický, panující v letech 1100–1135.
Věčně bouřlivá Normandie
Po dobu svého panování to Jindřich I. s normanským vévodstvím na pevnině rozhodně neměl snadné. Těžkou hlavu mu dělaly nejen spory s Fulkem V., hrabětem z Anjou, Robertem II., hrabětem flanderským, ale v neposlední řadě také se samotným francouzským králem Ludvíkem VI.
Historie praví, že mnoho dynastických půtek bylo zažehnáno vhodně zvoleným sňatkem. To dobře věděl i Jindřich I. a proto oženil svého nejstaršího syna Viléma, nesoucího přízvisko Ætheling, s vévodkyní Matyldou, dcerou hraběte z Anjou.
Loď jménem Candida navis
Po svatbě korunního prince zůstal Jindřich I. v Normandii, kde jej zaměstnávaly spory s místními šlechtici a také neustálé vojenské provokace ze strany francouzského krále. Situace se uklidnila až o rok později. Na konci listopadu se anglický král rozhodl vrátit se i se svou početnou suitou zpět do Anglie. Jindřich měl tehdy na vybranou – zda plout na své královské lodi, či využít nabídky kapitána Thomase filz Estienne a jeho nedávno modernizované plachetnice Candida navis (Bílá loď).
Osudové rozhodnutí
Král zůstal věrný svému plavidlu, ale nabídky využil jeho syn Vilém, spolu s dvěma dalšími nemanželskými sourozenci, Matildou FitzRoy, hraběnkou z Perche a Richardem z Lincolnu a také řadou mladých šlechticů z královského dvora. Dnes, téměř po tisíci letech, se můžeme jen domnívat, ale není vyloučeno, že rozhodnutí zlaté mládeže bylo tehdy záměrné – proč nevyužít příležitosti udělat si mejdan na rychlé elegantní lodi, navíc bez dohledu přísného otce a krále? A tak se stalo, že spolu s téměř třemi sty lidmi na palubě loď vezla i velké množství vína.
Konec králova syna
Králova loď vyplula z normanského přístavu v Barfleur samozřejmě jako první. Vínem notně posilněná družina prince Viléma však zatoužila zjistit, co Bílá loď umí a pozdě večer kapitán dostal rozkaz napnout všechny plachty, předstihnout vlajkovou loď a doplout ke břehům Anglie jako první. Plán to byl snadný. Loď měla skvělé manévrovací schopnosti a dokázala vyvinout velkou rychlost. Jenže plavba skončila krátce po svém začátku – pouhé dva kilometry od normanského pobřeží loď narazila na skálu ukrytou těsně pod mořskou hladinou a začala se potápět. Zahynula celá posádka, čítající více než 150 šlechticů a šlechtičen a dalších téměř 150 sloužících a námořníků, včetně kapitána. Dobové kroniky říkají, že přežil jediný člověk, prostý řezník z Rouen jménem Bertold.
Stará a nová dynastie
Ztráta králova prvorozeného dopadla na anglickou korunu plnou tíhou. Zemřel totiž jediný legitimní dědic trůnu a Jindřichu I. zbyl jen jediný potomek vzešlý z legitimního manželství. Problém však byl v tom, že to byla žena, tehdy osmnáctiletá Matylda. Král sice významně usiloval o to, aby anglická šlechta Matyldu uznala za právoplatného dědice trůnu, avšak navzdory jeho snahám byl po jeho smrti v roce 1135 za anglického krále korunován syn sestry zesnulého krále Štěpán z Blois. Matylda záhy zahájila ozbrojený odpor vůči králi Štěpánovi, čímž rozpoutala téměř dvacetiletou občanskou válku označovanou jako období Anarchie, kterou ukončila až korunovace jejího syna, Jindřicha II. zvaného Plantagenet.
