V Česku nás počasí v následujících dnech vezme na pořádnou houpačku
Počasí v posledních dnech připomíná jízdu na houpačce, chvíli tropy, chvíli déšť. Nedávno dokonce...
Dnešní svět je plný technologií a neustálého připojení, dříve to bylo zcela jinak. Dětský svět se odehrával pod širým nebem a prakticky za každého počasí. Žádné telefony nebo tablety, ale zábava a poznávání světa.
Čeští zákazníci jásají, podnikatelé bručí. Kohoutková voda zdarma či s minimálním poplatkem v restauracích nebo kavárnách bývala svého času prakticky samozřejmostí, za dva roky se pak má znovu zavádět kvůli snaze chránit životní prostředí a omezit produkci odpadů.
Marta Kubišová bude mít svoji poštovní známku. Už se to chystá, pouhý měsíc a sběratelé si mohou přijít na vzácný kousek. Česká pošta už prozradila, kdy se známka bude vydávat.
Čeho lidé nejvíce litují s postupujícím věkem? Toho, co nikdy nezkusili. Možná přesně víte, o čem je v tuhle chvíli řeč. Pokud to ale nevíte, pojďte se seznámit s pár metodami, které vám vaše tajné přání ukáží.
Podzimní zahrada je sklizená a sklep se plní bednami brambor, cibule, jablek i kořenové zeleniny. Jenže málokdo tuší, že špatná kombinace plodin může během pár týdnů zničit celou úrodu. Za vše může plyn, který není vidět ani cítit, a také rozdílné nároky na vlhkost či teplotu. Co tedy v zimě rozhodně neskladovat pohromadě?
Prosinec nám letos přináší podle astrologie silnější chuť bilancovat v zásadních životních oblastech. Rozhodnutí s koncem roku mohou být důraznější a pro okolí až šokující. Prostě přetekl pohár.
V posledních letech se stále častěji setkáváme s novými trendy v oblasti stravování. Mladí lidé dokonce mění své stravovací návyky, a tato pochoutka některým velmi chutná.
Nevinný papírek. Barevný lísteček přichycený magnetem vedle receptu na bábovku a seznamu věcí na nákup. Jenže místo „máslo, mléko, vajíčka” na něm stojí: „Jsem dost dobrý/á právě takový/á, jaký/á jsem.”
Obyčejná procházka v lese poblíž Kladrub vedla k objevu, který by mohl konkurovat učebnicím historie. Někde mezi kořeny stromů a rozhrabanou zemí se ukrýval depot stovek středověkých mincí. Nešlo o ledajaké mince! Zlaté dukáty a stříbrné groše, každá s vlastním příběhem.
Tácy, které klouzaly, příbory, které měly vlastní charakter, a vůně, kterou byste poznali i poslepu. Školní jídelny za socialismu nebyly jen místem, kde jsme „něco pojedli“. Byly to instituce, místa, kde se psaly dějiny drožďových polévek a front na buchtičky se šodó nebo pečené kuře.