Túje západní je nešvar českých zahrad: nudná a pro ekosystém neprospěšná

Túje západní ovládla české zahrady jako žádná jiná rostlina. Je levná, rychle roste a slibuje soukromí bez starostí. Jenže za touto zelenou uniformitou se skrývá estetická prázdnota i ekologický problém.

Stačí projet jakoukoli novou zástavbou na okraji města. Řady domů, řady parcel – a řady tújí. Zelené kvádry oddělující jeden pozemek od druhého s takovou důsledností, až to působí, jako by existoval nějaký nepsaný zákon. Přitom když se zeptáte krajinářských architektů, co si o této rostlině myslí, odpovědi bývají překvapivě ostré.

„Hřbitovní rostlina“ túje západní (Thuja occidentalis) má z estetického hlediska jeden zásadní problém – nic se na ní neděje. Nekvete nápadně, nemá barevné plody, na podzim se neproměňuje v ohňostroj barev jako javory nebo buky. Její jehličí je celoročně nevýrazně zelené, v zimě často přechází do unavených nahnědlých tónů. Je to statický prvek, který vytváří optickou bariéru, ale zároveň sterilní zónu bez jakékoli dynamiky. Tupý kuželovitý tvar vyžadující neustálý řez, aby se udržel v jakési formě, je vrcholem zahradnické monotónnosti.

Přečtěte si také

Jak ženy zvládaly domácnost za socialismu: nejen radost z Tuzexu

3. 5. 2026

Proč ji tedy sází úplně každý?

Odpověď je překvapivě jednoduchá a má tři roviny. První je cena. Masová produkce v zahradnictvích a hobby marketech srazila cenu sazenic na minimum. Za pár stovek korun můžete mít několikametrový plot už za pár let. Dříve se sázel tis, habr nebo buk, ale tyto rostliny rostou pomaleji a jejich sazenice jsou dražší. Touha po rychlém soukromí vítězí nad kvalitou.

Druhá rovina je mýtus o bezúdržbovosti. Túje jsou vcelku odolné – přežijí mráz, do určité míry i sucho, snesou znečištěné městské ovzduší. Jenže tato nenáročnost je často iluzí. Aby túje vypadala alespoň trochu k světu, vyžaduje pravidelné zalévání, hnojení a především nekonečné stříhání. Po několika letech zanedbávání se ploty rozpadnou, ztratí kompaktnost a odhalí suché, mrtvé vnitřky. Ale představa „zasadím a mám klid

A třetí je sociální tlak. Lidé sází to, co vidí u souseda, v katalogu nebo co jim doporučí prodavač v zahradnictví. Chybí osvěta o alternativách. „Vždyť to má každý, tak to bude dobré.“

Existuje vůbec hezká túje?

Někteří argumentují, že existují přece kultivary, které jsou lepší. Kultivar ‚Smaragd‘ je štíhlejší, má intenzivnější zelenou barvu a kompaktnější růst než starší ‚Brabant‘, který v zimě masivně rezne. Existují zakrslé kultivary jako ‚Danica‘ nebo kulovité formy jako ‚Globosa‘. Ale buďme upřímní – i ‚Smaragd‘ trpí stejnými základními estetickými neduhy. Je to stále statická, monotónní hmota bez sezónního kouzla. Žádný kultivar nezmění podstatu túje jako rostliny s nízkou estetickou hodnotou v kontextu promyšlené zahradní architektury.

Ekologická stránka věci

A tady přichází možná nejpodstatnější argument. Túje západní je nepůvodní druh a pro místní faunu má minimální hodnotu. Je to doslova zelená poušť. Hmyz, který je základem potravního řetězce, v ní nenachází potravu. Málo druhů ptáků v tújích hnízdí nebo se krmí, protože chybí plody a druhově specifický hmyz. Masivní tújové ploty sice poskytují úkryt, ale vytvářejí neprostupné bariéry narušující přirozené koridory pro zvěř.

V kontextu klimatických změn je situace ještě zajímavější. Túje má poměrně mělký kořenový systém a při dlouhodobém suchu je náchylná k poškození – žloutne, hnědne a schne. To vede k intenzivnímu zalévání a plýtvání vodou, která by mohla být využita efektivněji pro druhy lépe adaptované na naše podmínky.

Přečtěte si také

Retro poklady z obývacích stěn: Kvalitní olovnatý křišťál je dnes vyhledávaným sběratelským artiklem

4. 5. 2026

Co místo túje?

Alternativ existuje překvapivě mnoho. Tis červený je stálezelený, elegantní a dlouhověký, skvělé útočiště pro ptáky. Habr obecný sice opadává, ale listy si drží po celou zimu a na podzim se zbarví do nádherných zlatohnědých odstínů. Buk lesní funguje podobně a vytváří majestátní plot. Ptačí zob rychle roste, kvete a plodí, což láká hmyz i ptáky. Hlohyně šarlatová na jaře kvete, na podzim se obsype oranžovými plody – a díky trnům je pro zloděje neprůchodná.

Pro ty, kdo chtějí zahradu skutečně oživit, existují muchovníky s jedlými plody a nádhernými podzimními barvami, dříny kvetoucí už na konci zimy, jeřáby přitahující ptáky nebo okrasné jabloně. Všechny tyto rostliny něco dělají – kvetou, plodí, mění barvy, lákají život. Túje jen stojí a je zelená. Nebo hnědá, podle sezóny.

Možná je načase položit si otázku, proč vlastně chceme zahradu. Jestli jen jako bariéru oddělující nás od okolí, nebo jako prostor, kde se něco děje. Túje první funkci splní. Tu druhou nikoli.