V Česku zapomenuté ovoce pomáhá srdci a cévám. Je vhodné i pro cukrovkáře

Na první pohled připomíná tento strom obyčejný jeřáb, ale skrývá něco mnohem cennějšího. Jeho plody bývaly chloubou venkovských zahrad a naši předkové je považovali za malý přírodní poklad. Dnes oskeruši zná jen hrstka lidí, přesto má rozhodně co nabídnout.

Hledáte do zahrady něco zvláštního a užitečného?

Jeřáb oskeruše patří do skupiny starých ovocných stromů. Pod tímto pojmem si většinou představíme jabloně s plody chutnajícími po malinách, staré hrušně obsypané velkými máslovými plody, moruše, které zbarvily trávník do černé barvy, ořešáky sahající až do nebe nebo chrupavé třešně ze zahrad našich babiček. Staré odrůdy ovocných stromů postupně mizí a to je trochu škoda.

Jen málokdo si vzpomene na oskeruši, majestátní strom, který byl kdysi běžnou součástí české krajiny. Její drobné plody byly ceněnou pochoutkou i domácím lékem a hospodáři ji sázeli do polí s vědomím, že z ní budou těžit ještě jejich děti a vnuci. Dnes se tento téměř zapomenutý strom pomalu vrací do velkých zahrad nebo do jejich blízkostí, a není divu. Nabízí nejen krásný vzhled, ale také plody nabité vitaminy a antioxidanty, které prospívají srdci, cévám i celkovému zdraví. Navíc současný trend mít na zahradě něco, co nemá soused, nahrává právě ovocným stromům našeho dětství nebo dětství našich rodičů.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Když si myslíte, že už vás nic nepřekvapí

22. 7. 2026

Strom, který přežije několik generací

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) pochází pravděpodobně ze Středomoří, do českých zemí se však dostal už před mnoha staletími. Největší oblibě se těšil především na jižní a jihovýchodní Moravě, kde dodnes roste řada historických stromů. Oskeruše totiž není žádný drobeček. Běžně dorůstá výšky 10 až 15 metrů, výjimečně může měřit i dvacet metrů, a její životnost je doslova neuvěřitelná. Není výjimkou, že se dožívá více než 300 let. To by mohla být návnada pro zahradkáře, kteří chtějí, aby po nich něco zůstalo.

Skutečným symbolem tohoto druhu je slavná Adamcova oskeruše u Strážnice v Bílých Karpatech. Památný strom je podle odborníků starý více než čtyři století a dodnes plodí. Právě on připomíná, že oskeruše není stromem pro jednu generaci, ale dědictvím, které mohou předávat rodiče svým dětem.

Prospívá srdci, cévám i trávení

To nejcennější se ale ukrývá v nenápadných plodech. Jsou bohaté na vitamin C, antioxidanty, vlákninu a třísloviny. Díky tomu pomáhají chránit buňky před působením volných radikálů a podporují správnou činnost srdce i cév. Právě dostatek antioxidantů je spojován s lepší kondicí kardiovaskulárního systému.

Plody obsahují také vlákninu, která zpomaluje vstřebávání cukrů a přispívá ke stabilnější hladině glukózy v krvi. I proto jsou v rozumném množství vhodnou součástí jídelníčku lidí s cukrovkou. Samozřejmě nenahrazují léčbu ani předepsanou dietu, ale mohou být zajímavým zpestřením jídelníčku.

Naši předkové navíc oskeruše využívali i při zažívacích obtížích. Díky obsahu tříslovin je podávali zejména při průjmech a dalších střevních potížích.

Čerstvé vás možná zklamou. Stačí ale trochu trpělivosti

Kdo by si utrhl čerstvou oskeruši přímo ze stromu, mohl by být překvapen. Tvrdé plody jsou totiž trpké a svíravé. Jejich skutečná chuť se projeví až po prvních mrazících a po několika týdnech skladování. Tento proces se označuje jako zhniličkování. Teprve tehdy plody změknou, získají medově sladkou chuť a výrazně příjemnější aroma. Právě v této fázi jsou nejlepší ke konzumaci i dalšímu zpracování. Je to ideální ovoce pro dobu, kdy už čerstvé zásoby ovoce ze zahrady skončily.

Sklizeň probíhá obvykle během září a října. Pokud mrazy ještě nepřišly, stačí oskeruše uložit na chladné a vzdušné místo, kde postupně dozrají. Důležité je pravidelně kontrolovat jejich stav a odstraňovat případně nahnilé kusy, stejně jako se to dělá třeba u uskladněných jablek.

Přečtěte si také

Tuto zeleninu by měli kuřáci jíst denně. Čistí plíce a chrání srdce

21. 7. 2026

Marmeláda, mošt i vyhlášená pálenka

Naši předkové věděli, že oskeruše mají v kuchyni překvapivě široké využití. Připravovali z nich šťávy, sirupy, kompoty nebo marmelády, často je kombinovali s jablky či hruškami, které jejich chuť příjemně doplnily.

Velkou tradici má především oskerušová pálenka, která patří k nejvzácnějším ovocným destilátům u nás. Kvůli nízké úrodě a náročnému sběru bývá velmi ceněná a často se vyrábí jen v malém množství.

Strom pro trpělivé zahrádkáře

Pokud uvažujete o výsadbě oskeruše, připravte se na jednu věc. Strom bude chtít čas. První plody se objevují většinou až po 10 až 15 letech, proto se říká, že je to strom, který člověk sází hlavně pro své potomky.

Odmění se ale dlouhověkostí i nenáročností. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti v hlubší, živné a dobře propustné půdě. Nemá ráda přemokření a pravidelný řez téměř nepotřebuje. Díky své mohutné koruně je ideální jako solitér, který se stane dominantou krajiny.

Roste i ve volné přírodě. Najdete ji hlavně na Moravě

Ve volné přírodě je dnes oskeruše vzácná, přesto úplně nezmizela. Nejčastěji ji lze objevit na jihovýchodní Moravě, zejména na Slovácku, v okolí Strážnice, v Bílých Karpatech nebo na Pálavě. Často roste podél starých polních cest, na mezích nebo ve starých sadech, kde připomíná dobu, kdy byla běžnou součástí venkovské krajiny.

Právě díky nadšencům a ovocnářům se dnes oskeruše znovu vrací do české přírody. A není divu. Jen málokterý strom v sobě nese dlouhou historii, mimořádnou krásu a plody, které prospívají zdraví a mohou sloužit ještě několika dalším generacím.