Pro staré Řeky byla postel důležitým místem a město Milét starověkým výrobním a exportním centrem robertků
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Sexuální pomůcky a hračky nejsou zdaleka výdobytkem moderní doby. Materiály se sice liší, ovšem účel pomůcek je pořád stejný. A dobře to věděli i zde – Milét bylo významné starověké město v jihozápadním cípu Anatolie, Malé Asie. Milétská škola stála u zrodu řecké filozofie a vědy a město je několikrát zmiňováno v Novém zákoně.
Milét ležel při ústí řeky Meandros, asi 60 km jihozápadně od města Aydin a asi 5 km severně od Akkoy v dnešním Turecku. Místo bylo osídleno nejpozději v neolitu a později bylo významným přístavem.
Pro staré Řeky byla erotika důležitá
Město Miletus bylo nejen kulturním a ekonomickým centrem, bylo také městem umělých penisů. Z dnešního pohledu by se dalo nazvat výrobním a vývozním centrem tzv. olisbos (starořecky olistheîn, což znamenalo sklouznout, klouzat, někdy překládáno jako vkládat), které známe jako dildo. Termín dildo byl poprvé vytvořen kolem roku 1400 našeho letopočtu a pochází z latiny pro „dilatare“, což znamená „dokořán otevřené“, a z italštiny pro potěšení, což se překládá jako „diletto“.
Na Středním východě historické zprávy zmiňují Egypťany a Řeky, kteří jako sexuální pomůcky používali nezralé banány nebo velbloudí trus obalený pryskyřicí. Pomůcky se však používaly mnohem dříve, již v roce 500 před naším letopočtem, kdy byly falusy vytesány z kamene, kůže nebo dřeva. Některé byly dokonce vyrobeny z dehtu.
Ty nejstarší
Dosud nejstarším známým erotickým šidítkem, robertkem či dildem na světě je dvaceticentimetrový falus z leštěného jílovce z období svrchního paleolitu (asi před 28 000 lety) nalezený v jeskyni Hohle Fels nedaleko Ulmu ve Švábsku týmem z univerzity v Tübingenu. Jak jsme psali v našem článku Chlebové šidítko: Jak mladá pekařka ve starověkém Řecku vynalezla první ekologický produkt erotického průmyslu řecké ženy se tehdy oblažovaly pomocí tzv. olisbos. Tyto podobou chlebovým válečkům či tyčinkám, chcete-li starověké robertky, byly známy jako olisbokolíky ve starověkém Řecku již dříve než 500 let před Kristem. Jako lubrikant se běžně používal – jak jinak v Řecku – olivový olej. Před použitím umělého penisu se náhražky hojně mazaly tímto řeckým tekutým zlatem.
Skutečná funkce náhražky penisu
Zejména ve starověkém Řecku zprávy tvrdí, že obchodníci ve městě Miletus vyráběli a prodávali předměty zvané „olisbos“, které měly manželkám pomoci dosáhnout sexuálního pronikání, když byli jejich manželé pryč. Vysoce postavení členové společnosti dokonce vystavovali své sexuální hračky, často vyrobené ze stříbra, zlata a slonoviny.
Tři možné funkce kyje z Vindolandy
Starověké falické předměty se také často používaly k odhánění zla. Už začátkem 90. let minulého století byl v místech římské pevnosti Vindolanda v dnešním hrabství Northumberland na severu Anglie nalezen podivuhodný dřevěný předmět. Tehdy ho ovšem archeologové v katalogu popsali jako nástroj pro zašívání, pozdější interpretace ho považovaly za dřevěný kyj.
Tým archeologů se usnesl na třech možných teoriích o využití tohoto předmětu, které byly popsány v časopise Antiquity.
Sexuální pomůcka
Jednou z teorií je, že byl používán k erotickým účelům. To by mohlo znamenat, že šlo o sexuální hračku, i když je třeba určité opatrnosti, řekl docent archeologie na Newcastle University Rob Collins.
„Ne vždy se [dilda] používala pro potěšení...mohou to být nástroje mučení, takže jsem velmi opatrný s použitím termínu sexuální hračka. (…) Pokud tomu tak je, bylo by to, pokud je nám známo, první římské dildo, s nímž se archeologové setkali. Z řecké a římské poezie a řeckého a římského umění víme, že se dilda používala. Ale zatím se nám nepodařilo najít žádný archeologický příklad, což je samo o sobě zajímavé.“
Tlouk
Podle druhé teorie se předmět používal jako tlouk, a to buď ke kulinářským účelům nebo k mletí kosmetických či léčivých přísad. Jeho velikost by umožnila snadné použití a tvar by potravinám nebo přísadám propůjčil domnělé magické vlastnosti.
„Šém“
Třetí možností je, že byl určen k zasunutí do sošky, které se kolemjdoucí dotýkali pro štěstí nebo k pohlcení či aktivaci ochrany před neštěstím – což bylo běžné v celé římské říši. Pokud by tomu tak bylo, soška by se pravděpodobně nacházela poblíž vchodu do důležité budovy, napsal britský Guardian.