Toto je nejhorší obava ruské elity: Náhlá smrt může číhat kdekoli
Foto: Pexels
5 min
Od začátku války na Ukrajině umírá ruská elita v alarmujícím tempu. Oligarchové padají z oken, úředníci se střílí do hlavy a manažeři energetických gigantů končí na dně bazénů. Jev dostal zvláštní název.
Reklama
Když vám peníze nezaručí bezpečí
V luxusním moskevském předměstí Odincovo našli v červenci 2025 uvnitř vozu Tesla mrtvého muže se střelnou ranou. Šlo o Romana Starovojta, bývalého ministra dopravy, kterého Vladimir Putin jen pár hodin předtím odvolal z funkce. Oficiální verze? Sebevražda. Co tomu předcházelo? Podezření ze zpronevěry miliard rublů určených na stavbu pohraničního opevnění v Kurské oblasti – opevnění, které v roce 2024 selhalo při ukrajinském vpádu.
Starovojtův případ není ojedinělý. Od února 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, zemřelo za podivných okolností nejméně 38 členů ruské elity. Oligarchové, manažeři státních koncernů, vysocí důstojníci i vládní úředníci. V angličtině se pro tento fenomén vžil termín Sudden Russian Death Syndrome – syndrom náhlé ruské smrti.
Smrt přichází různě. Někdy jako pád z okna nemocnice, jindy jako sebevražda střelnou zbraní. Občas jako utopení v bazénu nebo oběšení v kanceláři. Vždy ale s jedním společným jmenovatelem: oběť měla vazby na Kreml a její konec přišel ve chvíli, kdy se stala nepohodlnou.
Tradice sahá až do dob Stalina
Metody, které dnes decimují ruskou elitu, mají hluboké kořeny. Sovětská tajná policie budovala po desítky let propracovaný systém likvidace přeběhlíků, zrádců a politických nepřátel, a to i daleko za hranicemi země. Historik Arto Luukkanen ve své knize Krutá historie ruských změn moci mapuje kontinuitu těchto praktik od dvacátých let minulého století až po současnost.
Už v roce 1924 skončil Boris Savinkov, jedna z vůdčích postav protisovětského odboje, po zinscenovaném procesu ve vězení. Oficiálně spáchal sebevraždu skokem z okna moskevské věznice. Skutečnost byla pravděpodobně jiná.
O šestnáct let později zemřel v Mexiku Lev Trockij, zakladatel Rudé armády a kdysi Stalinův rival. Vrah Ramón Mercader se k němu dostal díky dlouhodobé infiltraci do Trockého okolí a nakonec ho zabil sekyrou. O dva roky dříve našli Trockého tajemníka Rudolfa Klementa rozřezaného v řece Seině. Trockého syn údajně zemřel v Paříži na komplikace po operaci – i jeho smrt však experti považují za vraždu.
V roce 1961 přeběhl do Západního Německa agent KGB Bogdan Staškinski a odhalil existenci specializované vražedné jednotky v Kremlu. Zdálo se, že éra státních vražd v zahraničí skončila. Jenže po nástupu Vladimira Putina k moci se staré praktiky vrátily – tentokrát v modernizované podobě.
Novičok, polonium a pětinásobná sebevražda
Putinovo Rusko oživilo tradici cílených likvidací s nebývalou razancí. Mezi oběti patří novináři, opoziční politici a bývalí agenti, kteří se provinili vůči režimu. V roce 2006 zemřel v Londýně Alexandr Litviněnko, bývalý důstojník FSB, otráven radioaktivním poloniem. V roce 2020 přežil otravu nervovým jedem Alexej Navalnyj, nejznámější kritik Kremlu, aby o čtyři roky později zemřel v trestanecké kolonii za polárním kruhem.
Opozičník Vladimir Kara-Murza přežil pokusy o otravu hned dvakrát – v letech 2015 a 2017. Sergej Skripal, bývalý důstojník vojenské rozvědky GRU, byl v roce 2018 spolu se svou dcerou otráven v anglickém Salisbury nervovým jedem novičok. Oba přežili, ale náhodná kolemjdoucí žena, která se dostala do kontaktu s jedem, zemřela. Incident vyvolal vážnou diplomatickou krizi mezi Ruskem a Velkou Británií.
Za řadou těchto operací stojí podle západních zpravodajských služeb jednotka 29155 vojenské rozvědky GRU, specializující se na sabotáže a atentáty v zahraničí. Po roce 2022 se však pozornost přesunula i dovnitř země – na samotnou ruskou elitu.
Možná nejbizarnější je případ plukovníka Vadima Bojka, zástupce velitele prestižní Tichooceánské vyšší námořní školy ve Vladivostoku, který měl na starosti problematické plnění mobilizačních kvót. Podle některých zpráv se zabil pěti výstřely. Jak je takový „sebevražedný" výkon fyzicky možný, oficiální místa nevysvětlila.
Válka přinesla novou vlnu
Od února 2022 se tempo záhadných úmrtí dramaticky zrychlilo. Ravil Maganov, předseda představenstva ropného gigantu Lukoil, spadl v září téhož roku z okna moskevské nemocnice. O tři měsíce později skončil stejným způsobem ruský politik Pavel Antov – vypadl z okna hotelu v Indii.
Alexandr Ťulakov, vysoký manažer Gazpromu, byl v únoru 2022 nalezen oběšený. V červenci téhož roku našli Jurije Voronova, podnikatele napojeného na Gazprom, zastřeleného v bazénu. Vladimir Nekrasov, člen představenstva Lukoilu, zemřel v říjnu 2023 oficiálně na srdeční selhání.
Všechny tyto případy spojuje jedno: oběti měly přímé vazby na energetický sektor, který je klíčový pro financování války. A všechny zemřely ve chvíli, kdy se Kreml potýkal s problémy na frontě nebo s ekonomickými sankcemi.
Syndrom náhlé ruské smrti není náhoda. Je to systém kontroly založený na strachu, který sahá od dob Stalina až po současnost. V Putinově Rusku není elita chráněna bohatstvím ani postavením. Stačí jediný nesprávný krok – a smrt může přijít odkudkoli. Z okna nemocnice, z hlavně pistole nebo z ampulky s jedem. Otázka nezní, zda syndrom pokračuje. Otázka zní: kdo bude další?
