- Záhada velkolepé hrobky
- Představte si dělníky, kteří stojí před kamenným blokem těžkým několik tun. Nemají jeřáb ani vůz s koly a před nimi je cesta přes rozpálenou poušť. Takové podmínky panovaly při stavbě Cheopsovy pyramidy, jejíž základna pokrývá plochu zhruba deseti fotbalových hřišť.
- Merer a jeho deník: svědectví z doby před 4500 lety
- Po vodě na plavidlech, po písku na saních
- Rampa, která rostla s pyramidou
S obřími kvádry na pyramidy se Egypťané netahali. K přepravě měli chytrý systém
Foto: Unsplash
4 min
Svitky papyru nalezené náhodou v jeskyni na pobřeží Rudého moře prozradily, jak se na staveniště Velké pyramidy v Gíze dopravovaly těžké kamenné bloky. Řešení bylo překvapivě prosté.
Reklama
Obsah článku
Záhada velkolepé hrobky
Představte si dělníky, kteří stojí před kamenným blokem těžkým několik tun. Nemají jeřáb ani vůz s koly a před nimi je cesta přes rozpálenou poušť. Takové podmínky panovaly při stavbě Cheopsovy pyramidy, jejíž základna pokrývá plochu zhruba deseti fotbalových hřišť.
Do hrobky bylo zabudováno přibližně 2,3 milionu kamenných bloků o hmotnosti od 2 do 15 tun. Proč si panovník nechal postavit tak gigantickou stavbu, se dodnes neví. Dlouho se nevědělo ani to, jak se materiál na místo dostával, protože přímo u pyramidy se žádné stavební záznamy nenašly.
Zlom přišel v roce 2013 a zcela nečekaně. Francouzský archeolog Pierre Tallet prozkoumával skalní jeskyně na pobřeží Rudého moře ve Wádí al-Jarf. Hledal zbytky starověkých lodí a objevil přitom svitky papyru, které byly o mnoho cennější.
Merer a jeho deník: svědectví z doby před 4500 lety
Ukázalo se, že jde o deník stavebního inspektora jménem Merer. Měl na starosti dopravu vápence z lomů u města Tura do Gízy a velel asi 200 dělníkům. Jeho nadřízeným byl příbuzný samotného faraona, konkrétně princ a vezír Ankhhaf, který byl podle novějších poznatků Cheopsovým nevlastním bratrem.
Z Tury se po vodě vozil především jemný bílý vápenec určený na hladký vnější obklad pyramidy. Hrubé bloky jádra se z velké části získávaly z lomu přímo na gízské plošině.
Merer ve svých zápiscích používá i tehdejší název stavby, Achet-Chufu, tedy „Cheopsův obzor“.
Po vodě na plavidlech, po písku na saních
Kameny cestovaly po Nilu na lodích z dřevěných trámů spojených silnými provazy. Dřevo i provazy po spuštění na vodu nasákly a bobtnáním se spoje utěsnily. Jedno plavidlo uneslo až 30 kamenných kvádrů, každý vážil kolem 2,5 tuny.
Technika byla jednoduchá, ale pracovala spolehlivě. Zbývalo vyřešit poslední úsek, protože Nil protékal zhruba dva kilometry od plošiny v Gíze.
Logické vysvětlení nabízí umělý kanál, který by vedl až k staveništi. Tallet takovou možnost připouští: „Dává to smysl, bylo by to jistě snazší než tahat kvádry takovou dálku pouští,“ říká Pierre Tallet. Zároveň ale vznáší pochybnost: „Nejsem si ale jistý, zda by taková přeprava byla možná po celý rok. Muselo by se čekat na období záplav, až voda dosáhne až k přístavu v Gíze, takže by se pracovalo v podstatě jen šest měsíců v roce.“
Existenci kanálu však potvrdil americký archeolog Mark Lehner. Sonda u Velké pyramidy odhalila hluboko pod pískem vrstvu bahna, tedy stopu po vodě, která tam kdysi proudila. Kanál zkrátil pozemní cestu zhruba o kilometr a půl.
Zbytek trasy zvládly sáně z akáciového dřeva tažené po dřevěných kolejích. Mezi kolejnicemi ležely kulaté trámy a písek či podklad se polévaly vodou, aby náklad lépe klouzal.
Rampa, která rostla s pyramidou
Se stoupající stavbou se zvyšovala i rampa, po níž se bloky dopravovaly na místo určení. Její sklon musel být velmi mírný, aby šlo kameny utáhnout lidskou silou. Odhaduje se, že v závěrečné fázi mohla měřit až 3 kilometry.
Stavba tedy byla náročná a zdlouhavá, ale ne nemožná. Egypťané k ní nepotřebovali pomoc zvenčí ani kolo. Merer, který si jen zapisoval pracovní povinnosti, tak zanechal jeden z nejcennějších dokumentů o stavbě pyramid a sotva tušil, že jeho deník z něj jednou učiní slavnou postavu dějin.
