Luxus bydlení ve starém Římě. Bohatí měšťané žili v rozlehlých vilách, které rozhodně nesloužily jen jako domov rodiny

Domus, římské obydlí vyšší vrstvy, sloužilo také jako vyjádření společenské a politické moci jeho majitelů. Vyznačovalo se prostornými místnosti, bazénky s vodou, bohatým zdobením a vysokým komfortem. Kromě tekoucí vody zde bylo i podlahové topení.

Domus, centrum soukromého života římské smetánky 

Luxusní sídlo majetné rodiny

Domus bylo soukromé městské sídlo vyšší společenské vrstvy. Obývala jej výhradně jedna rodina, která však byla často poměrně početná. V době největší slávy Říma, když jeho populace dosahovala jednoho milionu, zde stálo okolo 2 000 domů. Domy mohly být poměrně skromné, nebo mohly dosahovat až palácových rozměrů. 

Obvykle stálo v jednom městském bloku 8 domů, v některých případech však mohla rozlehlá vila zabírat celý blok. Některé z domů měly společné zdi se sousedními domy, jiné stály samostatně oddělené prolukami. Chudší vrstvy bydlely spolu s jinými rodinami v tzv. insule, jakémsi činžovním domě, který zaujímal celý blok. 

Více než jen domov

Kromě běžných soukromých činností se v těchto vilách odehrávaly také společenské akce, uzavíraly se zde obchody a prostor sloužil i jako náboženské centrum rodiny.

Bezpečnost na prvním místě

Římané měli rádi soukromí a bezpečí. Z toho důvodu většinou nesměřovaly okna ani dveře domu do ulice, ale na opačnou stranu. Pokud zde bydlel obchodník, otevíraly se do ulice jen ty části obydlí, ve kterých provozoval své obchody. 

Komfort téměř srovnatelný s dnešním

Domy byly velmi variabilní, co se týče velikosti a tvarů, jejich vnitřní uspořádání ale bývalo podobné. Každý dům měl dvě hlavní části:

1. přední (anticum) – obývací prostory, které sloužily ke společenskému životu
2. zadní (posticum) – soukromější zahrada a okolo ní funkční místnosti 

Vestibulum (vstupní hala)

Dovnitř do antiky se vstupovalo dveřmi, které měly u bohatých patricijů vlastní kvalifikovanou obsluhu. Následovalo vestibulum – vstupní hala, která se otevírala do atria. 

Atrium (centrální hala)

Atrium byla prostorná centrální hala a zároveň nejreprezentativnější místnost v celém sídle. Obvodové zdi byly bohatě zdobené mozaikami a obrazy rodinných předků pro demonstraci bohatství a prestiže rodiny. Část střechy nad atriem byla otevřená, aby dovnitř mohlo prostupovat světlo a čerstvý vzduch. Pod střešním otvorem stál bazén (impluvium) s dešťovou vodou, která sloužila k osvěžení. Místnost se využívala k socializaci, zábavě a také k duchovním účelům. Nacházela se zde svatyně, kde Římané uctívali domácí bohy, duchy předků a duchy podsvětí. Z atria se vstupovalo do dalších pokojů. 

Tablinum (kancelář)

Domácí kancelář sloužil pánům domu pro jejich antické „home office“. Místnost zároveň sloužila k rannímu setkáváním klientů s jejich patronem pro obnovování jejich vztahu. 

Peristyl (uzavřená zahrada)

V zadní části domu se nacházela soukromá zahrada lemovaná krytým sloupořadím s chodníky a vstupy do dalších funkčních místností – kuchyně, ložnice, jídelna, ubikace pro otroky, koupelna a latríny. Zahrada sloužila za pěkného počasí k venkovnímu stolování a společenským událostem nebo pro hraní si římským dětem. Prostor zdobily záhony s bylinkami, lavičky, jezírka a altánky. 

Triclinium (jídelna)

Jídelna byla místnost používaná pro honosné večeře s pozvanými hosty. Místnost byla proto bohatě zdobená nástěnnými malbami a různými uměleckými díly. Kromě samotného jídla zde probíhala zábava, diskuse a filozofické dialogy.  

Uprostřed „triklinia“ (v překladu „pokoje se třemi pohovkami“) stály tři pohovky uspořádané do tvaru U. Na nich Římané v leže a naboso hodovali. Jídlo servírovali otroci (většinou jen ti vysoce postavení) na přenosných stolech. Římané měli rádi zábavu, společenské večírky i veřejné bankety, které jim pomáhaly utvářet sociální vazby ve městě. 

Cubiculum (ložnice)

Ložnice byla výhradně soukromým pokojem. Sloužila k odpočinku nebo k tajným důvěrným schůzkám a zakázaným náboženským rituálům. Zároveň zde mohla být i knihovna. 

Culina (kuchyně)

Kuchyně byla menší, tmavá a zakouřená místnost, která měla místo efektivního komínu jen díru ve stropě. Vaření zde obstarávali výhradně otroci. 

Tabernae (prodejna)

Obchodníci a řemeslníci mohli mít v přední části domu své prodejní prostory s vlastním vstupem z ulice. Taberna někdy bývala i dvoupatrová.

Technické vymoženosti 

Ve vilách bylo instalováno důmyslné a finančně nákladné podlahové topení (hypocaustum), které bylo vytápěné venkovním ohněm. Byla sem také zavedena tekoucí voda a rezervoáry na dešťovku, pro případ, že by voda netekla.

Komfort zajišťovali otroci

Bohatí občané měli ve svých domech početný personál z otroků. Jejich povinností v chladném počasí bylo brzy ráno zapálit podlahové vytápění. Jakmile se pán či paní probudili, otroci je oblékli. Poté otroci odvedli děti do škol. Zbytek dne věnovali úklidu domu, praní, údržbě zahrady, vaření a dalším domácím pracím. Při večeřích obsluhovali hosty a doprovázeli je domů. Večer pomohli pánům s koupelí. Na rozdíl od svobodných občanů většinou otroci neměli své postele a spali na zemi za dveřmi ložnice svého pána nebo ve společných ubikacích.