Nevysvětlitelná exploze o síle vodíkové bomby
Foto: solarseven / Shutterstock
Jeden z největších samovolných výbuchů v historii lidstva byl po více než sto letech rozluštěn. Co se tedy přesně odehrálo v roce 1908 na území Sibiře? A proč po výbuchu nemohlo být nalezeno ohnisko?
Nevysvětlitelná exploze o síle vodíkové bomby na východní Sibiři. Vědci stále s jistou neví, zda to byl obří asteroid
Byl 30. Červen roku 1908, 7 hodin a 17 minut ráno a místním usedlíkům a domorodcům se naskýtá nevídaná podívaná. Nad oblohou se vnáší velká modrá zářící koule, za kterou šlehají plameny. Alespoň tak místní lidé situaci popsali. V okamžiku, kdy se pozoruhodný jev dostal na obzor, došlo k mohutnému oslepujícímu záblesku, jenž celou krajinu zahalil do karmínových barev. Pár minut na to přichází série dunivých zvuků, jako by kdesi blízko probíhal krutý boj dělostřelectva. Následuje tlaková vlna, jenž v okolí několik set kilometrů ničí okna domů a chat.
Blíže k místu, kde se nacházelo centrum výbuchu, však byly škody daleko rozsáhlejší. Vědci při pátraní v okolí místa výbuchu nalezli nejdříve oblast lesa širokou cca 8 kilometrů se spálenými větvemi a kůrou stromů. Jak postupovali blíže k epicentru události, začínalo být jasné, že následky budou daleko horší. Opodál nalezli celý les ožehnuty spáleninou s vyvracenými stromy paprskovitě od místa výbuchu. Po dalších expedicích bylo nakonec oznámeno, že událost má na svědomí zničení tajgy o roznose neuvěřitelných 2150 km čtverečních.
Vědci se všemožně snažili najít kráter po dopadu asteroidu, ale marně. Z výslechů svědku odvodili, že v blízkosti epicentra pobývali 3 lide, jejich těla ať už živé, čí mrtvé se nikdy nepodařilo najít. Nejbližší přeživší byl nalezen 65 km od centra výbuchu. Byl popálený a potlučeny od tlakové vlny, která ho údajně zatlačila k zemi.
Vzhledem k nedostatku důkazů i svědectví, nebyli vědci schopni určit, co se přesně osudného rána stalo. Podle některých vědců šlo o asteroid velký asi 50–60 metrů v průměru, který vstoupil do atmosféry rychlostí 27 km za sekundu, který se měl roztříštit ve výšce 510 km. Následná tlaková vlna pak zničila na 80 milionů kusů lesního porostu, což odpovídá podle odhadů síle 10-50 megatun výbušniny TNT. Atmosférické poruchy na základě výbuchu byly následně naměřeny i v Holandské východní Indii a ve Washingtonu D.C. S9la tlakové vlny pak odpovídala zemětřesení o sile 5 stupňů Richterovy stupnice.
Roku 1986 Vyšel článek autora H. Spall s názvem Tunguzská kometa aneb velká sibiřská záhadná exploze v roce 1908. Zde se píše no následcích takto: „Loď se rozpadá a hází lidi a zvířata do zamrzlé řeky. Sedlákova košile je spálena, tulák je odfouknut z nohou, jeho končetiny a pánev se rozletí jako šrapnel. Jeden z lovců stojících ve dveřích obchodní stanice je sražen do bezvědomí, přemožen spalujícím žárem. Stany nomádů jsou roztrhané, muži uvnitř se válejí po zemi jako listí ve vichřici. Vše, co zbylo ze sobů, jsou ohořelá těla. Les se mění v praskající inferno a do vzduchu stoupá černá ohnivá koule“.
V roce 2020, 112 let po výbuchu, přichází nová zpráva. Daniil Khrennikov ze Sibiřské federální univerity vydává společně s Andrejem K. Titovem, Alexandrem Ershovem a Sergejem Karpovem studii „O možnosti průletu těles asteroidů zemskou atmosférou“. Zde se doslova píše: „Studovali jsme podmínky průletu planetek o průměru 200, 100 a 50 metrů, skládající se ze tří druhů materiálů – železa, kamene a vodního ledu, napříč atmosférou Země s minimální nadmořskou výškou trajektorie letu 10–15 km.
Získané výsledky podporují naši myšlenku (ve zkratce: průlet asteroidu skrz naši atmosféru, aniž by dopadl na zem a následně vyletěl zpět do kosmu) vysvětlující jeden z dlouhotrvajících problémů astronomie – fenomén Tunguska. Tvrdíme, že tunguzská událost byla způsobena železným tělesem asteroidu, které prošlo zemskou atmosférou a pokračovalo na oběžnou dráhu směrem ke slunci.
