Ani jablko, ani banán. Kardiologové určili bezkonkurenčně nejlepší ovoce na ochranu srdce a cév
Foto: DUSAN ZIDAR / Shutterstock
více než 5 min
Jíme ho hlavně kvůli chuti, někdo si ho dopřává ke snídani a jiný po něm sáhne, když ho honí mlsná. A je to dobře. Mnohé druhy ovoce totiž ukrývají látky, které vědci spojují se zdravím cév. Nový výzkum ukázal, že při výběru ovoce bychom měli sledovat ještě něco jiného než vitamíny.
Reklama
Pět porcí denně nemusí stačit
Jablko do kabelky, banán na svačinu, kousek ovoce po obědě. Tak může vypadat jídelníček člověka, který se snaží dodržovat zásady zdravého stravování. Doporučení jíst každý den ovoce a zeleninu má dobrý důvod: dodáváme tělu vlákninu, vitamín C, minerální látky i další rostlinné sloučeniny. Jenže podle nového výzkumu nemusí být důležitá pouze celková porce, ale také to, jaké konkrétní druhy si vybíráme.
Výzkumníci se zaměřili na flavanoly, přirozeně se vyskytující rostlinné látky, které jsou předmětem zájmu vědců kvůli možnému příznivému působení na srdce a cévy. Zajímavé bylo zjištění, že ani lidé, kteří dodržovali běžná doporučení pro konzumaci ovoce a zeleniny, často nepřijímali tolik těchto látek, kolik odpovídalo množství spojovanému s přínosy pro zdraví srdce.
Neznamená to, že by doporučovaných pět porcí denně bylo k ničemu nebo že bychom měli přestat jíst oblíbená jablka. Výzkum spíše upozorňuje na skutečnost, že různé rostlinné potraviny se svým obsahem prospěšných sloučenin výrazně liší. Jestli chceme jídelníček obohatit, vyplatí se ovoce střídat a nezůstávat jen u několika stále stejných druhů.
Co jsou flavanoly a proč o ně vědci stojí?
Flavanoly patří mezi polyfenoly, tedy skupinu přirozených látek, které rostliny vytvářejí mimo jiné na ochranu před nepříznivými vlivy prostředí. Najdeme je v ovoci, některých druzích zeleniny, čaji i kakau. V lidském organismu se zkoumá jejich souvislost s funkcí cév, krevním tlakem a dalšími ukazateli kardiovaskulárního zdraví.
Cévy přitom nejsou pouhé trubičky, kterými proudí krev. Jejich vnitřní výstelka, takzvaný endotel, se podílí na regulaci průtoku krve a na tom, jak se cévy dokážou přizpůsobovat potřebám těla. Když jejich funkce nepracuje optimálně, může to souviset s vyšším kardiovaskulárním rizikem. Právě proto se vědci zajímají o to, zda určité složky potravy mohou cévám prospívat.
Na množství záleží víc, než bychom čekali
Vědci sledovali příjem flavanolů pomocí biomarkerů, tedy měřitelných látek v organismu, které mohou napovědět, kolik těchto sloučenin člověk skutečně přijal a zpracoval. Právě v tom spočívá důležitost výzkumu: nespoléhá pouze na to, co lidé sami uvedou v dotazníku, ale využívá také biologické ukazatele.
Z výsledků vyplynulo, že většina účastníků nedosahovala příjmu 500 miligramů flavanolů denně, a to ani tehdy, když jedla dostatek ovoce a zeleniny podle běžných doporučení. Tato hodnota se přitom často uvádí v souvislosti s výzkumem kardiovaskulárních účinků flavanolů. Nejde však o oficiálně stanovenou denní dávku, kterou by každý člověk musel za každou cenu splnit.
Vítězem překvapivě nejsou bobule ani citrusy
A které ovoce se v novém přehledu umístilo nejvýše? Nejsou to jablka, banány ani borůvky, které se v souvislosti se zdravou výživou zmiňují velmi často. Mezi nejbohatší zdroje flavanolů podle údajů použitých výzkumníky patří švestky. Přibližně půl kilogramu jich může obsahovat kolem 450 miligramů těchto látek.
To je pozoruhodné číslo, je však potřeba dívat se na něj v souvislostech. Půl kilogramu ovoce je poměrně velká porce a obsah flavanolů se může lišit podle odrůdy, zralosti i způsobu zpracování. Výsledek proto neznamená, že bychom měli každý den sníst půl kila švestek nebo že jde o jednoznačně nejzdravější ovoce ze všech hledisek. Výzkum porovnával především obsah vybraných rostlinných sloučenin, nikoli celkový účinek jednotlivých druhů ovoce na dlouhodobé zdraví člověka.
Mezi další významné zdroje patří brusinky a ostružiny. V přehledu vychází 250 gramů brusinek přibližně na 300 miligramů flavanolů a 200 gramů ostružin asi na 250 miligramů. Výrazně se uplatňuje také zelený čaj. Jablka se slupkou sice obsahují menší množství těchto látek, stále jsou však cennou součástí jídelníčku. A borůvky? Ani ty rozhodně nejsou bez významu, jen v tomto konkrétním srovnání nevycházejí jako nejbohatší zdroj flavanolů.
Jak švestky zařadit do jídelníčku
Švestky mají oproti některým jiným druhům ovoce ještě jednu výhodu: lze je jíst čerstvé, přidat do ovesné kaše, použít do domácího kompotu nebo z nich připravit jednoduchý dezert. Obsahují rovněž vlákninu a další živiny. Sušené švestky zase bývají praktickou svačinou, jejich složení a koncentrace živin se ale kvůli odstranění vody liší od čerstvého ovoce. Nelze proto automaticky zaměňovat stejné hmotnosti čerstvých a sušených plodů.
Při výběru je rozumné myslet i na pestrost. Jeden den si dopřát jablko, jindy švestky, ostružiny nebo hrst bobulového ovoce. K tomu přidat zeleninu, celozrnné potraviny a další složky vyváženého jídelníčku. Nejde o to vyhlásit jediný druh ovoce za zázračný, ale vytvořit si návyky, které lze dlouhodobě dodržovat.
Pokud chcete udělat něco pro své srdce, nezapomínejte ani na pravidelný pohyb, kontrolu krevního tlaku, omezení kouření a dostatek spánku. Ovoce může být příjemnou a prospěšnou součástí takového režimu, samo ale nenahradí léčbu ani další doporučení lékaře.
Švestky si tedy pozornost zaslouží, jejich prvenství se však týká především obsahu flavanolů v uvedené porci. Největší smysl má vzít si z výzkumu jednoduché ponaučení: nestačí jen odškrtávat počet porcí ovoce a zeleniny. Vyplatí se také střídat různé druhy a dopřát na talíři místo těm, které běžně přehlížíme.
Vzpomínky z dětství možná napoví
Naše babičky a prababičky neměly žádné nutriční tabulky. Někde v kuchyni měly ošatku s vlaškými ořechy a jablky. Po obědě si vzaly louskáček a snědly pár ořechů, rozkrájely si jablíčko. Když měly na něco chuť, na řadu přišly sušené švestky, jablka a hrušky. Povidla z nich byla základem pro sladké pečení.
