Symbióza v živočišné říši aneb Když zvířata spolupracují

Ne nadarmo se říká, že v jednotě je síla, a mezi zvířaty platí toto pravidlo dvojnásob. Ne každý se totiž dokáže o sebe efektivně postarat, a proto zde dochází k navazování netradičních mezidruhových přátelství, ze kterých má prospěch přinejmenším jedna strana.

Jako lidé se v mnoha věcech prakticky bezmezně spoléháme na druhé. Ať už jde o psychickou podporu, společnost, či možnost sdílet společný čas k zábavě či odpočinku. Taková přátelství pak nejsou pochopitelně výjimkou ani mezi zvířaty. Ba co víc, ke spolupráci zde dochází nejen v rámci jednoho druhu, ale i u mezidruhových vztahů. Pokud je pak tento vztah výhodný alespoň pro jednu ze zúčastněných stran, pak hovoříme o tzv. symbióze. Ta může probíhat na několika úrovních, od jednoduchého sdílení osobního prostoru až po vzájemnou výměnu genetického materiálu. Některé z nejpozoruhodnějších symbióz ze zvířecí říše vám shrneme v následujících odstavcích.

Krokodýli a kulíci nilští

Krokodýli mají nejsilnější a nejrychlejší stisk čelistí v živočišné říši. Aby si toto udrželi, musí mít svůj chrup v té nejlepší kondici. Za tímto účelem tak pravidelně vyměňují svých 80 zubů, a to i několikrát do roka. I tak to ale nemusí vždy stačit. Za tímto účelem si tak krokodýli nilští volají na pomoc kulíky neboli běhulíkovce pestré. Zbytky potravy, které se jim totiž v tlamě hromadí, mohou plazům způsobovat infekce a vážné zdravotní problémy. Krokodýli si tak s pomocí kulíků vlastně nahrazují návštěvu zubaře a kulík na druhou stranu nemá nouzi o stabilní zdroj potravy.

Kojoti a jezevci

Hlavní strategií kojotů při lovu je jejich rychlost. Při pronásledování své kořisti se tak obvykle spoléhají na otevřené prostředí. Oproti tomu jezevci jsou kopáči, kteří loví během odpočinku v podzemních norách. I tyto na první pohled vzdálené druhy si však mohou být vzájemně prospěšné. V některých částech Severní Ameriky byli kojoti pozorováni, jak čekají před norami svišťů, kteří jsou naháněni právě jezevci. Drobní hlodavci se tak ocitají před volbou skončit ve spárech kojota nebo jezevce a prakticky bez šance na přežití. Jen zřídkakdy mají však z úlovku radost obě strany.

Trnorepové a štíři

Pouštní ještěrky rodu Uromastyx (v češtině trnorep) jsou ohledně svých podzemních doupat velmi teritoriální. Bohužel však jde o chladná, stinná místa, kde mnohdy hledají azyl někteří predátoři, například lišky. Trnorepové tak do svých děr pouští štíry, kteří ještěrkám nabízí ochranu výměnou za sdílení svého obydlí. Jedná se o další krásný příklad mutualismu, tedy takového druhu symbiózy, z které získaly oba druhy značnou výhodu, jež je klíčová pro jejich přežití.

Drongo a surikaty

Toto neuvěřitelné partnerství mezi ptákem a savcem se odehrává na pláních Afriky. Pták drongo je prakticky africkou sojkou, a má tak povědomí o všem, co se na tamních savanách děje. Surikaty pak jeho varovný křik, který bývá v drtivé většině případů skutečným poplachem, využívají pro včasné ukrytí se ve svých norách. Někdy je však toto varování plané, což hraje drongovi do karet. Surikaty totiž na svém úprku mnohdy upustí kořist, kterou ulovili, a pro ptáky tak mohou začít skutečné hody. Drongo je navíc podle všeho mistr imitací, a dokáže dokonce napodobit zvuk poplašného křiku samotných surikat, díky čemuž je jeho strategie ještě účinnější.

Žraloci a štítovci

Vztah mezi žraloky a štítovci je jasným příkladem komensalismu, tedy toho typu symbiózy, kdy má jedna strana z interakce mnohonásobně větší prospěch než strana druhá. Štítovcovití si za tímto účelem vyvinuli mohutný přísavkovitý disk, který jim umožní přisát se k tělu žraloka. Ryba tak získává nejen prakticky konzistentní přísun potravy, ale také ochranu před predátory – jen málokdo by našel odvahu zahrávat si se žralokem. Paryby se díky štítovcům sice zbaví některých parazitů na své kůži, z tohoto přátelství však mnohem více prosperují právě štítovci.