Pás cudnosti. Praktická pomůcka ve středověku nebo mýtus?

Pás cudnosti. Praktická pomůcka ve středověku nebo mýtus?

Foto: Alexander_P / Shutterstock

Publikováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Pásy cudnosti byly „železné bikiny“, které měly v přední části malý otvor pro močení a na boku byly zajištěny visacím zámkem. Vznikly jako důmyslné opatření zajišťující věrnost manželek během mužova dlouhého pobytu mimo domov. 

Obsah článku
  1. První zmínky jsou staré více než tisíc let
  2. Od 15. století se dochovaly také kresby
  3. Exponátů je však jako šafránu
  4. Pravda, nebo mýtus?

Takové válečné tažení se ve středověku mohlo protáhnout na dlouhé měsíce a v případě křížových výprav až na celé roky. Pás cudnosti manželovi bezpečně zajistil, že mu jeho paní chtě nechtě zůstala věrná a nehrozilo riziko, že by se rodina v době jeho nepřítomnosti nežádoucím způsobem rozrostla. Byl středověk skutečně tak barbarský, že muži své ženy zamykali do železa?

První zmínky jsou staré více než tisíc let

První písemné zmínky o pásech cudnosti sahají hluboko do minulosti, až do prvního tisíciletí našeho letopočtu. Do 11. století však veškeré zmínky zůstávají pouze v rovině teologické metafory jako symbol věrnosti a čistoty. Důkazem je úryvek z jednoho latinského zdroje, který radí „počestné panně“, aby „nosila na čele přilbu spásy, v ústech slovo pravdy (...) v srdci pravou lásku k Bohu a k bližnímu svému, pás cudnosti na těle... “ Jestli se doporučením některý dívky skutečně řídily, zdroj neuvádí. 

Od 15. století se dochovaly také kresby

Nejstarší nalezená kresba pásu cudnosti pochází z Bellifortis, německé příručky o vojenském inženýrství z roku 1405. Obrázek je zařazen mezi návrhy katapultů, brnění, mučících nástrojů a jiných válečných vynálezů. Autor Konrád Kyese  v díle uvádí také několik vtipů a některé z jeho návrhů byly jen výplody fantazie. Od 16. století je pás cudnosti vyobrazován častěji, většinou v obdobném karikaturním výjevu. Starší manžel odjíždí a loučí se s polonahou manželkou oděnou pouze v „kovové bikiny“. V pozadí se ukrývá její milenec s kopií klíče od pásu cudnosti v ruce. 

Exponátů je však jako šafránu

Dochovalo se také několik pásů cudnosti, která jsou součástí muzejních sbírek. Britské muzeum a Muzeum Haáz Rezsö v Rumunsku se kloní k názoru, že naprostá většina těchto exponátů pochází až z 18. a 19. století a že nejspíše vznikly za účelem kuriozity nebo žertu. 

Pravda, nebo mýtus?

Železný pás cudnosti by musel své nositelce přinášet obrovský nekomfort, nemožnost dodržovat hygienické návyky, riziko odřenin, vzniku infekce vedoucí k závažným zdravotním komplikacím, v horším případě dokonce k smrti. Navíc neexistovala záruka, že by si vynalézavý milenec nebo sama nositelka nedokázala se zámkem poradit. Podle historiků existuje o používání pásů velmi málo historických zmínek, a ještě méně dochovaných exemplářů na to, aby se mohly skutečně používat. Veškeré historické odkazy jsou proto s největší pravděpodobností považovány buď za satyru, nebo alegorii. 

Medievista a historik Albrecht Classes, autor knihy „Středověký pás cudnosti: Proces vytváření mýtu“, uzavírá celou problematiku slovy: „Za vznikem a přetrváváním příběhu stojí mužský strach. Vždycky stojí v pozadí milenec, který už má duplicitní klíč.“ 

Reklama
Reklama