Šperku z platiny si v šuplíku po babičce téměř nevšimnete. Starožitné kusy přitom mohou mít velkou hodnotu

Past jménem bižuterie

Lidé často dělají osudovou chybu při vyklízení starých pozůstalostí. Narazí na jemné šperky s drobnými kamínky, které kvůli chybějícímu puncu a netypickému šedavému odstínu považují za obyčejnou bižuterii. Stará platina totiž klame tělem. Její historická patina může nezkušené oko snadno zmást.

Přitom právě v období Belle Époque, secese či art deca, tedy zhruba mezi lety 1890 a 1940, vznikaly ty nejkrásnější klenoty v historii šperkařství. Klenotníci tehdy začali masivně využívat platinu, často ve spojení s iridiem, které dodávalo kovu potřebnou tvrdost pro tvorbu neuvěřitelně jemných filigránů a drobných perliček zvaných milgrain. Každý takový šperk v sobě nese otisk ruky dávného mistra, který nad ním strávil desítky hodin precizní práce.

Pokud takový šperk držíte v ruce, překvapí vás jeho vysoká specifická hmotnost. Platina je totiž výrazně těžší než stříbro či bílé zlato. Její chladný, stříbřitě bílý lesk navíc nepodléhá oxidaci, takže na rozdíl od stříbra nikdy nezčerná.

Mýtus o milionovém pokladu a krutá realita trhu

Internetem se v posledních letech šíří lákavá legenda. Podle ní má téměř jakýkoli starý platinový šperk po babičce hodnotu jednoho milionu korun. Skutečnost je však mnohem střízlivější. Realita trhu bývá neúprosná. Na magickou milionovou hranici dosáhnou pouze zcela výjimečné autorské kusy. Ty se musí pyšnit velkými přírodními drahokamy vysoké čistoty a naprosto nezpochybnitelnou a doložitelnou proveniencií.

Běžné starožitné platinové prsteny se na trhu standardně pohybují v řádu desítek až stovek tisíc korun. I to je však částka, která dokáže zásadně změnit rodinné plány. Rozhodující je celková zachovalost, původní stav bez neodborných zásahů a samozřejmě karátová váha, čistota a brus drahých kamenů. Nejčastěji jde o diamanty staroevropského brusu, safíry, rubíny či smaragdy.

Přečtěte si také

Krásnoočko: Prérijní trvalka, která dokáže kvést celé léto až do pozdního podzimu

9. 6. 2026

Modelový příklad: Jak jediná fotka zachránila statisíce

Představte si konkrétní situaci z praxe. Dědička při vyklízení pozůstalosti po prababičce najde v zaprášené krabičce jemný, neobvykle těžký prsten s chladným bílým leskem a filigránovým zdobením. Prsten nemá československý punc, což není neobvyklé, protože puncovní povinnost pro platinu u nás začala platit až od roku 1928. K prstenu se naštěstí dochovala rodinná fotografie z roku 1925, na níž ho prababička prokazatelně nosí na ruce.

Dědička udělá rozhodnutí, které se ukáže jako geniální tah: prsten nijak nečistí ani neleští a odnese ho přímo k certifikovanému starožitníkovi. Ten po odborné analýze zjistí, že se jedná o platinu o ryzosti 950/1000 s příměsí iridia z období secese, osazenou centrálním diamantem staroevropského brusu o váze 1,5 karátu.

Díky doložené provenienci v podobě staré fotografie a netknuté patině je šperk oceněn na skvělých 380 000 Kč. Pokud by však dědička podlehla touze prsten před prodejem vyčistit agresivní chemií na stříbro, hodnota by kvůli ztrátě patiny drasticky klesla na pouhých 280 000 Kč. Sto tisíc korun v koši, doslova.

Přečtěte si také

Hospodský kvíz pro každého: Jak obstojíte ve všeobecném přehledu

9. 6. 2026

Proč nikdy nebrat do ruky leštidlo

Touha mít šperk zářivý a jako nový je nejčastější cestou k finanční katastrofě. Laické rady na internetu často nabádají k tomu, aby lidé staré zašlé šperky před prodejem důkladně vyčistili leštidly na stříbro či jiné kovy. To je však fatální chyba, která vás může stát desítky tisíc korun.

Agresivní chemické čištění a neodborné leštění spolehlivě zničí přirozenou patinu. Pro sběratele a znalce je přitom právě tato patina klíčovým důkazem autenticity a stáří šperku. Představa, že zářivý lesk zvýší cenu, je hlubokým omylem. Patina vypráví příběh klenotu a potvrzuje jeho věk.

Slova jedné z nálezkyň v internetové diskusi mluví za vše:

Našla jsem po babičce prstýnek, který vypadal jako obyčejný zašlý kov z pouti, tak jsem ho málem vyhodila. Naštěstí mě napadlo nechat ho zkontrolovat a ukázalo se, že je to platina s malým briliantem. Sice to není milion, ale i tak mi za něj starožitník nabídl 40 tisíc. Lidi, nic nevyhazujte, dokud to nevidí odborník!

Až tedy příště budete procházet staré krabičky po předcích, nenechte se zmást chybějícím puncem ani šedavým tónem kovu. Možná držíte v rukou mistrovské dílo z počátku minulého století, které čeká na své znovuobjevení. Hlavně ho ale sami nečistěte a svěřte ho do rukou odborníků.