Globální oteplování v přímém přenosu: Na vrcholku Tater rostou rajčata
Foto: Tatranský horský masiv Giewont. Zdroj: gubernat a Makc76 / Depositphotos
4 min
Na 302 horských vrcholů v Evropě vystoupali botanici z 11 zemí, aby zjistili, které druhy rostlin se tam vyskytují. Současné údaje porovnávali s údaji z historických pramenů, také například s daty z 19. století. Výsledný graf ve tvaru hokejky je překvapil.
Reklama
„Vědci zjistili, že na každém evropském vrcholu se za posledních 10 let objevilo v průměru více než 5,5 nových druhů rostlin. Přitom o šest dekád dříve - v letech 1957-1966 - se na každém vrcholu objevilo v průměru pouze 1,1 druhu, který tam dříve nebyl znám. Rychlost příchodu nových rostlinných druhů se tak za více než půl století zvýšila pětkrát,“ uvedl na základě studie publikované v prestižním časopisu Nature populárně-vědecký web Nauka w Polsce.pl.
Mezinárodní tým pracoval pod vedením dr. Manuela Steinbauera z dánské Aarhuské univerzity a tehdy, v roce 2018, se na průzkumu v Tatrách podíleli mimo jiné také dr. Bogdan Jaroszewicz a Patryk Czortek z Białowiežské geobotanické stanice.
Normálně by se vědci radovali
„Nejdůležitějším závěrem tohoto výzkumu je, že tempo nárůstu druhového bohatství na horských vrcholech se zrychluje. To je alarmující,“ komentuje ekolog dr. Jaroszewicz v rozhovoru pro tiskovou agenturu PAP.
Za normálních okolností zvyšující se biodiverzita botaniky těší. Ne však v tomto případě. Globální oteplování znamená, že rostliny z nižších částí hor mohou osídlit vyšší a vyšší oblasti. A pak horské druhy rostlin, které jsou nejvíce specifické – přizpůsobené tamnímu životu, kde v minulosti žádný jiný druh nemohl přežít – se ztrácejí. K vytlačovaným druhům patří například gypsophila neboli šater latnatý (známý i pod názvem nevěstin závoj) či několik druhů lomikamenů, které jsou vzácné i mimo Tatry.
Z vrcholu není úniku
„Takové rostliny jsou schopny obstát v extrémních podmínkách: při nízkých teplotách, na prudkém slunci, s krátkou vegetační dobou. Nejsou však schopny soutěžit o zdroje s jinými rostlinami,“ vysvětluje botanik. Upozorňuje, že právě proto se tyto druhy v nižších částech hor nevyskytují. A z vrcholů nemají tyto druhy kam utéct dále do hor.
Zkoumání v Tatrách
Poláci před šesti lety prozkoumali 14 vrcholů, odkud se zachovaly historicky nejúplnější soupisy rostlin, které se zde vyskytovaly. Mimo jiné to byly Rysy, východní Mengusovský štít, Giewont, Slavkovský štít, Hlúpy nebo jinak Šialeny vrch.
Zkoumané oblasti sahaly 50 metrů pod nejvyšší bod vrcholů. Vědcům museli pomoci také horolezci, aby byl výzkum proveden přesně. Někde bylo nalezeno pouze 20 až 30 druhů, jinde vrcholy „hostily“ několik desítek až sto druhů rostlin.
Vysokohorské rajče
„Naším nejpodivnějším nálezem bylo ... rajče rostoucí mírně pod Giewontem,“ směje se dr. Jaroszewicz. A upozorňuje, že výskyt právě této rostliny měl co do činění s turisty, kteří na vrcholy nedobrovolně nosili semena.
„Ale turisté byli v horách i v minulosti. A pokud jsou podmínky prostředí tak extrémní, že v nich rostlina nemá šanci přežít, nevyvine se. Výskyt nižších horských rostlin na horských vrcholech je reakcí na klimatické změny,“ upozornil vědec.
Hokejka výskytu je alarmující
Graf znázorňující nárůst počtu rostlinných druhů na horských vrcholech je podobný jiným grafům spojeným s tzv. velkou akcelerací. Tvarem tyto grafy připomínají hokejku: zpočátku jsou ploché a od druhé poloviny 20. století rychle stoupají vzhůru.
„Velké zrychlení je globální trend týkající se vývoje ekonomiky, společnosti, komunikace, oteplování klimatu,“ vysvětluje dr. Jaroszewicz. Dosud nikde nebyla pozorována změna tak jasně synchronizovaná s velkým zrychlením. „A naše práce je první, která ukazuje, že tento jev lze pozorovat i v ekosystémech,“ uzavírá botanik Jaroszewicz, který se podílel na studii časopisu Nature.
