- Biologické zbraně
- Starověk
- Středověk
- Novověk
- Nakažení berani (14. století př. n. l.)
- Infikované šípy (4. století př. n. l.)
- Mrtvoly ve studnách (3. století př. n. l.)
- Jedovatí hadi přes palubu (190 př. n. l.)
- Otrávené studně II (1155)
- „Morové katapulty” (1346)
- Karlštejn pod palbou hnoje (1422)
- Víno s příměsí smrti (1495)
- Infikované sliny (1650)
- „Morové katapulty” II (1710)
- Smrt v přikrývkách (1763)
- Malárie pro každého (1797)
- Smrtící oblečení (1863)
Šípy infikované hnojem nebo mrtvoly ve studnách. Naši předci byli v používání biologických zbraní opravdu vynalézaví
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Biologické zbraně jsou prostředky hromadného ničení založené nejčastěji na přítomnosti patogenu (např. bakterie moru) nebo jeho toxinů. Cílem je oslabení nebo usmrcení zasaženého člověka. Historie těchto zbraní spadá minimálně do starověku.
Reklama
Obsah článku
Biologické zbraně
Když se řekne „biologická zbraň”, každý si určitě vybaví první světovou válku, kdy použití biologických zbraní dosáhlo nejvyšší sofistikovanosti. Německá armáda tehdy vyvinula antrax. Jako biologická zbraň se dále používala také cholera, vozhřivka (bakteriální onemocnění napadající koně i lidi), pšeničná houba (pro intoxikaci zásob) a v ruském Petrohradu také mor.
Z důvodu extrémně ničivých účinků biologických zbraní na lidský organismus vznikl tzv. Ženevský protokol. Tento dokument je historicky první mnohostrannou dohodou deklarující zákaz používání chemických a biologických zbraní. Listinu v roce 1925 podepsalo 108 zemí z celého světa, její dodržování však bylo v minulosti porušováno.
Pojďme se ale ponořit hlouběji do minulosti a nahlédnout, jak byli naši dávní předci vynalézaví při rozmanitém použití biologických zbraní.
Starověk
Nakažení berani (14. století př. n. l.)
První doloženou zmínkou používání biologických zbraní pochází od Chetitů. Chetité posílali svým nepřátelům berany nakažené tularémií. Tularémie je extrémně infekční choroba, snadno se šíří (infekci vyvolá už 10 vdechnutých mikroorganismů) a může způsobit vážné onemocnění až smrt. S jejím použitím ve válce se experimentovalo i ve 20. století (USA, Japonsko).
Infikované šípy (4. století př. n. l.)
Herodes I. Ukrutný, král Judeje, zaznamenal, že skytští lučištníci infikovali své šípy namáčením do rozkládajících se mrtvol nebo krve smíchané s hnojem.
Mrtvoly ve studnách (3. století př. n. l.)
Perská, řecká a římská literatura uvádí opakované využití uhynulých zvířat ke kontaminaci studní nebo jiných zdrojů vody.
Jedovatí hadi přes palubu (190 př. n. l.)
Hannibalovo vítězství v námořní bitvě u Eurymedonu nad pergamským králem Eumenem II. mu zajistili jedovatí hadi. Hadi byli umístěni v hliněných nádobách, které Kartáginci pálili na palubu nepřátelských lodí.
Středověk
Otrávené studně II (1155)
Během obléhání italské Tortony použil římský král Fridrich I. Barbarossa, přezdívaný Rudovous, k otravě studní hnijící těla mrtvých vojáků. Studně zároveň kontaminoval také sírou a smolou. Vlivem žízně nakonec posádka města kapitulovala.
„Morové katapulty” (1346)
K jednomu z nejznámějších použití biologických zbraní ve středověku došlo při obléhání krymského přístavního města Kaffy u Černého moře. Útočící tatarské síly údajně katapultovaly za hradby mrtvoly nakažené morem, aby rozpoutaly v nepřátelských řadách epidemii. Podle některých historiků mohly lodě, které se vrátily do Itálie, zapříčinit rozšíření černé smrti po Evropě. Morová pandemie si během čtyř let vyžádala nejméně 25 milionů obětí, což byla třetina populace (jiné odhady uvádějí až 50 %).
Karlštejn pod palbou hnoje (1422)
Litevská armáda pod velením knížete Zikmunda Korybutoviče bombardovala hnojem z nakažených zvířat obležený hrad Karlštejn. Pokusy o dobytí hradu naštěstí skončily neúspěchem.
Novověk
Víno s příměsí smrti (1495)
Španělské síly zásobovaly své francouzské nepřátele směsí vína s krví od pacientů s leprou. Dělo se tak během bitev u Neapole v jižní Itálii.
Infikované sliny (1650)
Polská armáda se pokusila vystřelit sliny od vzteklých psů na své nepřátele.
„Morové katapulty” II (1710)
Ruská armáda bojující proti švédským silám zabarikádovaným v estonském Revalu (dnešní Talin) katapultovala mrtvoly napadené morem.
Smrt v přikrývkách (1763)
Britští vojáci během obléhání ve Fort Pitt (dnešní Pittsburgh) distribuovali přikrývky infikované neštovicemi z nemocnic indiánům. Tento čin u nich odstartoval ničivou pandemii, která měla na svědomí miliony obětí a přivedla některé domorodé kmeny na pokraj vyhubení.
Malárie pro každého (1797)
Napoleonské armády zavlažovaly pláně kolem italské Mantovy za účelem zvýšení šíření malárie mezi nepřítelem. Malárie je parazitární horečnaté onemocnění přenášené komáry rodu Anopheles.
Smrtící oblečení (1863)
Během americké občanské války zástupci Konfederace prodávali oblečení od pacientů se žlutou zimnicí a neštovicemi nepřátelským jednotkám Unie.
