O životě samurajů víme vcelku dost. Všechny jejich zbraně, ale možná neznáte
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Zbraně samurajských bojovníků byly klíčovými předměty, které sloužily nejen k boji, ale zároveň definovaly jejich postavení ve společnosti. Dodnes se jedná o ceněné předměty s velkou symbolikou a historií.
Reklama
Katana jako nedocenitelný symbol samurajů
Katana byla tradiční nástroj japonských válečníků. Jedná se o dlouhý (až 80 cm) jednoruční meč, který byl chován ve velké úctě. Jemný zakřivený tvar umožňoval rychlý a přesný úder, který byl nedocenitelný v bojích na blízko nebo ve stísněných prostorech. Katana byla vyráběna mistrovskými kováři z rozličných typů ocele a železa. Samuraji byla nošena často za opaskem ostřím nahoru. Díky tomu ji mohli rychle vytáhnout a zároveň byla na očích a umocňovala postavení a autoritu. Dnes už si japonského válečníka bez katany neumíme představit, ale cesta k ní byla dlouhá a nabrala na popularitě až během 15. století.
Blesková sestra katany
I když byly katany z kvalitních materiálů a vydržely mnoho, tak každý samuraj měl náhradu v podobě menšího meče wakizashi. Tato zbraň byla sestra katany. Byly nošeny společně a symbolizovaly celistvost a autoritu. Běžným občanům bylo nošení wakizashi zapovězeno a samurajům sloužila i ke spácháni rituální sebevraždy tvz. seppuky. Co se týče konstrukce tohoto vražedného nástroje, byl o něco menší (30–60 cm) než katana. Také sloužila spíš jako sekundární zbraň a prim hrála stále katana. To se změnilo jen ve chvíli, kdy samurajové při příležitosti návštěvy cizího domu katanu v rámci kodexu odložili, ale wakizashi si nechali u sebe.
Nejen muži měli právo držet zbraň
Méně známý nástroj pro boj nese název naginata. Naginatu mohly používat i ženy k obraně svých obydlí a rodin a jednalo se o jakési kopí nebo halapartnu. Oproti tomu samurajové ji používali k boji proti nepřátelům na koni. Samurajové byli významní jezdci, a proto bylo zapotřebí zbraně, která dosáhla jak na koně, tak na bojovníka sedícím na něm. Je tedy patrné, že naginata se vyznačovala délkou celé konstrukce, která se mohla upravit na míru samuraje. Ale obecně se jednalo o rozměry dosahující až 2,5 metru. Toto kopí se dodnes užívá v bojových uměních a těší se oblibě hlavně u žen.
Odvážní lukostřelci
Jak bylo řečeno, samurajové nevynikali pouze v boji na zemi, ale i v boji z koňského sedla. Jeden z nejznámějších luků se nazývá yumi a používal se ruku v ruce s rozličnou řadou šípů. Luky i šípy byly vyráběny z bambusů, dřevin a kovů. Určité druhy sloužily k boji na blízko, jiné byly zase pouze součástí výcviku. Samotný yumi se vyznačoval precizní konstrukcí a vysokým tvarem.
Malý, leč vražedný meč a dýka
Při bojích bylo často potřeba překonat pevné brnění. K tomu sloužila krátká ocelová dýka jménem tanto. Tato dýka byla povolena i obyčejnému lidu a pyšnila se rozličnými detaily, v závislosti na postavení rodiny nebo konkrétního samuraje. Tanto byl často doplněn krátkým mečem tači, který se objevoval od 10. století a nosil se zavěšený u opasku.
Nebezpečný vějíř tessen
Jako taková další pojistka v případě, že katana nebo jiná zbraň musela být odložena, byl vějíř tessen. Ten se na první pohled tvářil bezvýznamně jako obyčejný vějíř na ovívání, ale v případě potřeby se bránit se změnil v nebezpečnou zbraň. Kromě tohoto využití sloužil k projevení síly a moci vojevůdce při bitvě a nezřídka kdy byl využit i jako signalizace pro jeho vojsko.
Vrhací zbraně
I v tomto případě se jednalo o nenápadnou zbraň, která měla podobu hvězdice a používala se na vrhání proti nepřátelům. Jednalo se o doplňkovou zbraň a byl vyráběn často z nezvyklých předmětů jako například mince, hřebíky či jiné kousky kovu.
Jak jste určitě zaznamenali, zbraně a zejména meče samurajů byly velice pestré. Věřilo se, že přináší majiteli štěstí a často jim byla dávána jména. Existovala přísloví, jenž znělo „meč je duší samuraje“ a v celé japonské kultuře mají meče výsostné postavení jako samotní samurajové.
