Tresty ve středověku byly doopravdy strašné
Foto: Mr.Bu / Shutterstock
Tresty a mučení jsou s námi odjakživa. Motivy jsou různé, ať už jde o potrestání za zločiny či mučení za účelem získání informací nebo získání doznání. Nejen však motivů je mnoho, existuje nespočet různých způsobů, jak něčeho takového dosáhnout, obzvlášť ve středověku se našly druhy trestů, které byly velmi hrozivé a nehumánní.
Tresty ve středověku
Trestů ve středověku bylo hned několik. Nejznámějším je veřejné ponížení, tedy buď pranýř či kámen hanby, při kterém odsouzený kráčí ulicí a je od lidí slovně ponižován či jsou na něj házeny kusy shnilého jídla nebo hůře, exkrementy.
Veřejné ponižování sloužilo nejen jako trest pro odsouzeného, ale zároveň jako odstrašující způsob pro ostatní. Tyto rozsudky byly vyhlašovány veřejně a s dostatečným časovým odstupem, díky čemuž mohlo přijít co nejvíce lidí.
Dalším způsobem potrestání odsouzeného byl fyzický trest s často trvalým zmrzačením. Mezi bolestivé tresty patřilo bití či bičování s dostatečně silnými klacky pro lámání kostí, avšak existovaly také mnohem horší tresty s viditelným trvalým následky, jako odseknutí končetin či jiných částí těla, které dávaly ostatním najevo, že daný odsouzený spáchal zločin.
Způsob trestu smrti se volil dle povahy zločinu a dle pozice odsouzeného. Pokud šlo o šlechtu či jiné významné osobnosti, volil se nejmírnější způsob trestu, kterým bylo useknutí hlavy ostrým mečem. Často také záviselo na zručnosti kata.
Pro obyčejný lid se volilo například mnohem bolestivější oběšení či lámání na kole “radbraken”, kde byly postupně lámány všechny končetiny a následně useknuta hlava, která se připíchla na bodec. Nejpřísnější trest představovalo v dané době upálení na hranici naznačující, že destrukce samotného těla zabraňovala možnému vzkříšení.
Avšak existovaly způsoby mučení, které jsou méně známé, za to mnohem bolestivější a útrpnější, což si v dnešní době málokdo dokáže představit. Bolest často byla natolik nesnesitelná, že byl odsouzený donucen se doznat i k činům, které nespáchal. Jedním z nich je například železné křeslo s ostrými hroty, na které byla osoba uvázána. Popruhy se utahovaly a hroty se tak zařezávaly do těla.
Drcení kostí ve svěráku bylo také jedním z oblíbených možností mučení. Nejčastěji šlo o palce u nohou či prsty na ruce. Postupným šroubováním tak byla kost postupně rozdrcena.
Železná panna zní rozhodně méně hrozivě než její skutečný účel, kterým je zmrzačení, či dokonce smrt člověka. Jedná se o skříň, do které je oběť uzamčena a postupně jsou do ní vkládány bodce. Buď je osoba zabita či podá doznání v ukrutných bolestech. Existuje velké množství různých zpracování železné panny, stejně tak metod mučení s tímto nástrojem, avšak její účel zůstal nezměněn.
V Evropě byla oblíbeným prostředkem mučení také klec s malými rozměry dostatečně velkými pouze pro umístění osoby, avšak velmi malá pro svobodný pohyb. Umísťovali ji do veřejných prostor a samozřejmostí byla absence jídla či vody do doby, než padne rozsudek či doznání. Druhotný účel této klece bylo to, že sloužila jako odstrašující příklad pro ostatní.
Bolestivých trestů bylo opravdu mnoho, často vedly k opravdu pomalým a bolestivým úmrtím ať už kvůli jejich samotnému účelu, jako například klec s krysami na těle odsouzeného a jejímu nahřívání tak, aby krysy začaly hledat únik skrze tělo člověka, nebo kvůli hygieně, jako Jidášova kolébka, kde pokud člověk nezemřel kvůli ní samotné, tak jej pravděpodobně potkala infekce vzhledem k její velmi nízké údržbě. My můžeme být jedině rádi za to, že tyto nástroje jsou již minulostí.
