Býčí skála: Mnoho lidí, kteří jeskyni navštívili, mluví o nejrůznějších podivných zvucích
Foto: underworld1 / Depositphotos
3 min
Psal se rok 1867, když moravský archeolog Jindřich Wankel vstoupil do jeskyně v Josefovském údolí nesoucí jméno Býčí skála. Vědělo se o ní již dlouho a čas od času v ní místní obyvatelé našli něco zajímavého. Teprve Wankel ale učinil nález, který vstoupil do dějin naší i evropské archeologie. Tento nález je dodnes zahalen rouškou tajemství.
Reklama
Jeskyně Býčí skála
Na území Moravského krasu, mezi Křtinami a Adamovem, lze nalézt vstup do jeskynního systému, který je se třinácti kilometry na délku ve skutečnosti druhým největším u nás. Známe jej pod jménem Býčí skála a první zmínku o ní učinil jakýsi mnich z kláštera v Zábrdovicích v roce 1663. O sto let později se zde těžil štěrk a pracovníci často hlásili podivné nálezy, šlo o úlomky kostí, spálené uhlíky apod. Není divu, že se v této době začaly objevovat v souvislosti s jeskyní nejrůznější pověsti a strašidelné historky.
Zajímavá událost se stala v roce 1804, kdy jeskyni navštívil císař František I. s manželkou. Proč se císař vydal právě do moravské jeskyně? Věděl něco víc? Ať tak či onak, ve zmíněném roce 1867 zde začal s vykopávkami Jindřich Wankel, známý moravský archeolog, kterého zaujaly zmínky o nálezech místních lidí.
Wankelův objev století
Vykopávky postupně začaly odhalovat lidské ostatky. Největším objevem byl tzv. Halštatský pohřeb, který pochází z 6. století před naším letopočtem. To, co je na něm fascinující, je to, že zde byly kosti asi 40 lidí. Wankel udával, že to byly převážně ženy, což ale bylo vyvráceno. Mužů je zde také dost a zahynuly zde i tři děti. Mnohým kostrám navíc chyběla hlava, končetiny apod. Kromě toho zde bylo mnoho nádob, střepů, a dokonce i kamenný oltář nebo číše vyrobená z lidské lebky. Dva Wankelovi studenti navíc odkryli i slavnou sošku býčka. Ale pozor, ta jeskyni jméno nedala, Býčí skála to totiž byla již předtím.
Interpretace nálezů se mezi jednotlivými archeology liší, původně byla přijímaná teze, že zde byl pohřben jakýsi bohatý a mocný velmož, kterého musely na onen svět doprovodit desítky dalších lidí, převážně žen a dívek nebo koní. To je samo o sobě děsivá představa. Jiné teorie zase mluví o masakru mezi konkurenčními skupinami obyvatel nebo o výbuchu nahromaděných plynů.
Býčí skála dnes
Dramata spojená s Býčí skálou ale archeologickým nálezem nekončily, za druhé světové války se zde nacisté např. pokoušeli zbudovat továrnu na letecké motory. Mnoho lidí, kteří jeskyni navštívili, také mluvilo o nejrůznějších podivných zvucích, nářku apod. To lze samozřejmě vysvětlit tím, že do jeskyně už lidé vstupovali s vědomím toho, co se zde v minulosti odehrálo. Jen málokdo se může na těchto místech pohybovat, aniž by pomyslel na ty desítky lidí, kteří právě zde přišli před 2500 lety o život, speleology nevyjímaje.
V dnešní době se jeskyně Býčí skála otevírá veřejnosti většinou jen o třech víkendech za rok. Důvodem, proč přístupná běžně není, je fakt, že je Býčí skála významným zimovištěm netopýrů, kteří potřebují klid. A nálezy? Ty dnes můžete obdivovat v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni.
