Zítra večer muži oslintají obrazovku. ČT 1 dává kultovní film s nejkrásnější českou herečkou historie

Oscarový film Kolja patří k největším triumfům české kinematografie posledních desetiletí. Dojemný i vtipný příběh o nečekaném vztahu stárnoucího muže a malého chlapce zasazený do konce komunismu oslovil diváky po celém světě a dodnes neztrácí sílu.

Obyčejný příběh, který vhání slzy do očí

Když měl film Kolja premiéru, nikdo přesně nevěděl, co od něj čekat. Česká kinematografie se tehdy znovu nadechovala po změnách devadesátých let a hledala silné příběhy, které by obstály i v mezinárodní konkurenci. Režisér Jan Svěrák a scenárista Zdeněk Svěrák ale přišli s něčím zdánlivě nenápadným, s komorním příběhem jednoho muže a jednoho dítěte.

Právě v té nenápadnosti však spočívala síla. Film nestaví na velkých dějových zvratech, ale na emocích, detailech a vztazích. V době, kdy se svět měnil a Československo procházelo zásadní transformací, nabídl Kolja něco univerzálního – příběh o samotě, odpovědnosti a postupně vznikající lásce.

Osobní téma i obraz doby

Scénář napsal Zdeněk Svěrák přímo pro sebe. Postava Louky, stárnoucího hudebníka, je mu blízká nejen věkem, ale i životním postojem. Svěráka dlouhodobě zajímalo téma nečekaného rodičovství a vztahu mezi mužem, který si zvykl na svobodu, a dítětem, které mu tuto svobodu převrátí naruby.

Inspirací byla i tehdejší realita. Konec 80. let byl plný paradoxů. Na jedné straně byl přísný systém, na druhé straně postupně se uvolňující atmosféra. Tvůrci dokázali tuto dobu zachytit bez ideologie, s jemným humorem a nadhledem. Paneláky, úřady, fingované sňatky kvůli emigraci. To všechno tvoří kulisu, která je autentická pro české diváky, a přitom srozumitelná i zahraničnímu divákovi.

Nečekané rodičovství

Hlavní hrdina Louka je muž, který si život zařídil po svém. Je to bývalý violoncellista, dnes spíše příležitostný hudebník, který kvůli emigraci bratra musel opustit prestižní místo a pro obživu začal hrát v krematoriu. Louka se vyhýbá závazkům a rád si užívá života. Svým životním postojem dělá dojem na ženy každého věku. Když se mu naskytne možnost uzavřít fingovaný sňatek s Ruskou, aby si finančně polepšil, chvíli váhá, ale nakonec nabídku přijme. Potřebuje auto.

Jenže plán se zvrtne. Žena emigruje, babička umírá a Loukovi zůstane na krku její malý syn Kolja. Chlapec, který neumí česky, nerozumí okolí a ocitá se v cizím světě, se stává pro Louku nejprve přítěží. Postupně se ale jejich vztah mění.

To, co začíná jako nutnost, se proměňuje v pouto. Film citlivě ukazuje, jak si k sobě dva lidé nacházejí cestu, bez velkých slov, skrze drobné momenty, gesta a sdílené ticho.

Herecké obsazení: Přirozenost, která funguje

V hlavní roli září Zdeněk Svěrák, který dokáže Louku zahrát s odzbrojující přirozeností. Jeho humor je nenápadný, nikdy prvoplánový, a právě proto působí autenticky. Louka není hrdina v klasickém slova smyslu, je to obyčejný člověk se slabostmi.

Velkou devizou filmu je i dětský představitel Kolji, Andrej Chalimon. Jeho výkon je neuvěřitelně civilní. Nepůsobí jako „naučený“ herec, ale jako skutečné dítě, které reaguje spontánně a přirozeně. Právě tato autenticita dodává filmu jeho nejsilnější momenty. Chlapec je po většinu filmu zachmuřený a tichý, tím se naprosto odlišuje od dětských hrdinů z amerických filmů. Když konečně projeví nějaké emoce, je to opravdu srdcervoucí okamžik.

A nesmíme zapomenout na éterickou Libuši Šafránkovou, která ani s léty neztratila šarm a ve filmu byla stejně roztomilá, jako kdysi dávno, když se přátelila s Juráškem a Rozárkou. Její role Loukovy přítelkyně je sice menší, ale o to výraznější. Šafránková působí i zde naprosto přirozeně, s lehkostí a půvabem, který z ní dělá jednu z nejoblíbenějších českých hereček vůbec. I v omezeném prostoru dokázala vytvořit postavu, na kterou si divák vzpomene.

Konec jedné éry

Velkou roli ve filmu hraje prostředí konce komunismu. Nejde ale o politický film v pravém slova smyslu. Spíše o mozaiku každodennosti: úřady, strach z autorit, ale i drobné radosti a absurdita systému. Krásně zde vyniká, jak si český „človíček“ dokázal poradit v každé situaci. Vylepování praporků na počest SSSR už dnes ani mladá generace nedokáže uvěřit.

Právě tato „obyčejnost“ umožnila filmu oslovit i zahraniční publikum. Kolja není o konkrétní politice, ale o lidech žijících v určité době. A to je téma, které je univerzální.

Film, který si získal svět

Kolja se stal jedním z nejúspěšnějších českých filmů všech dob. Získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a uspěl i u zahraničních kritiků i diváků.

V amerických recenzích se často objevovalo doporučení k návštěvě filmu. Američané totiž všeobecně nechodí rádi na zahraniční filmy, ale tentokrát jim návštěvu kina doporučovala i odborná veřejnost. Kritici oceňovali jeho lidskost, humor i schopnost vyprávět silný příběh bez patosu. Kolja není film, který by křičel. Je to film, který tiše vypráví a o to silněji zasáhne.

Přečtěte si také

Retro test: Hudba, filmy a seriály – zvládneš 8/10? Jen profíci zlatých časů dají plný počet

18. 10. 2025

Kolja v číslech: Český film, který dobyl svět

Úspěch filmu se dá měřit nejen emocemi diváků, ale i konkrétními čísly, která jsou na české poměry mimořádná. V domácích kinech snímek vidělo přibližně 1,3 milionu diváků, což z něj udělalo jeden z nejnavštěvovanějších filmů 90. let. Ještě výraznější je jeho zahraniční úspěch – díky distribuci v USA, Německu, Francii či Velké Británii se dostal k publiku i ve světě.

Z ekonomického hlediska jde o mimořádně úspěšný projekt. Film vznikl s rozpočtem kolem 28 milionů korun, ale celosvětově vydělal přibližně 7,5 milionu dolarů. Jen v amerických kinech utržil přes 5 milionů dolarů, což je pro český film výjimečný výsledek.

I po letech zůstává Kolja stejně působivý jako při premiéře. Možná i víc. Protože v době, kdy se svět zrychluje, připomíná, že ty nejdůležitější věci vznikají pomalu. Křehké vztahy, důvěra a láska potřebují čas.

Ve vysílání 28. 3. na ČT1 ve 22:15.