Košlák: Zaniklá vesnice. Pokud ji navštívíte, nepoznáte, že tam někdy něco stálo
Foto: YuliyaKirayonakBO / Depositphotos
Je až smutné, kolik obydlí každým rokem mizí. O to horší to je, když zmizí celá vesnice, a to téměř beze stopy. Domky v Košláku ani samotnou vesnici již neuvidíte. Zbyl pouze mech na starých zdech z kamenů. Co o této dávné minulosti víme?
Co o Košláku víme?
Jen velmi málo. Víme jen, že se jednalo o osadu, která se nacházela v okrese Jindřichův Hradec, na území městyse Staré Město pod Landštejnem, a že sloužilo jako domov ne nám Čechům, nýbrž Němcům a možná také Rakušanům. Nacházelo se totiž na samotné hranici s dnešním Rakouskem.
Máte-li oko detektiva, můžete si na místě povšimnout malých zbytků základů, dnes již zcela zarostlých, a tzv. kamenné boží muky, která nám připomíná, že nic netrvá věčně a co jednou postavíme, se nemusí dožít příštího tisíciletí.
Původ Košláku
Vesnice měla i spoustu německých názvů. Nejpoužívanější byl Kockschlag, ale také se mu říkalo Kokschlag, Kosslak či Kotschlag. A není divu, že se do vzpomínek Němců a Rakušanů vryla nadobro. Ačkoli poprvé byla osada popsána roku 1579, v roce 1910 se nemůže chlubit více než 8 domy a 37 obyvateli, všech německé národnosti jakožto nechtěná vzpomínka na Třetí říši. V roce 1953 obec zaniká z důvodu hraničního pásma.
Dnešní oblast, kde Košlák stál
Staré stromy, z nichž mnohé jsou na úrovni rozpadu, mechem prorostlé kamenné výtvory, nejčastěji zdi. To je to jediné, co můžete v okolí bývalé vesnice vypozorovat. Po pozemku se můžete pohybovat volně, klidně i se zvířaty, žádný pozemek zde vlastně nezbyl. Vše je veřejnosti přístupné, stejně jako okolní lesy, na jejichž území nikdy žádná vesnice nestála.
Je to vlastně smutné. Něco vybudovat, aniž byste zanechali odkaz svého díla, je značně depresivní. Kdyby nebylo písemného zaznamenání osady, dnes bychom ani nevěděli, že zde nějaká osada kdy stála. Lze předpokládat, že za to mohla nenávist k Rakousku-Uhersku, nejspíše i k tehdejší Třetí říši a k Němcům, co způsobilo společně s rozdělením hranic zánik Košláku.
Co uvidíte, když se do dané oblasti vypravíte
Jak již bylo řečeno, je velmi těžké odhalit, že zde vůbec někdy nějaká osada stála. Jedná se však o velmi žádanou turistickou stezku – okolní cesty jsou vyšlapané a po cestě můžete (v závislosti na směru, odkud jdete) narazit na velmi čistý potok, který vypadá udržovaně, a na pár rozhleden.
A v oblasti, kde stála osada, se nachází informační tabule, která nám odhaluje osud osady. Konkrétně zde stojí toto krátké sdělení: „První zmínka o vsi Košlák je z roku 1487. u vsi se nacházel rybník, který pravděpodobně s výše zmíněnou vsí spadal pod dominium Landštejn. Ze sčítání obyvatel, které probíhalo na Novobystřicku roku 1910, vyplývá, že se v této vsi nacházelo 8 domů, které obývalo 37 německých obyvatel. Vesnice náležela k farnímu i poštovnímu úřadu ve Starém Městě pod Landštejnem. Odsun 1945: Dne 28. května 1945 ve 14:30 přijela nákladní auta plně obsazená partyzány pod vedením Tupého. Do deseti minut se museli všichni obyvatelé shromáždit na návsi. Mohli mít zavazadlo, které vážilo maximálně 30 kg a měli třicet minut na opuštění obce a odchod do Rakouska. Začátkem 50. let byla vesnice vysídlena v souvislosti s budováním tzv. Železné opony a následně srovnána se zemí.“ Pod tímto popiskem je i německá verze. Rozhodně se jedná o živý obrázek toho, jak vysidlování probíhalo, a o jeden z mála důkazů, že zde opravdu něco stálo.
Také vás přivítá kříž a trosky stavby, která nebyla srovnána se zemí úplně. Nejsou to však klasické trosky, větší část byla odstraněna. Okolí je zarostlé, někudy vedou stezky, avšak bližší průzkum připomíná spíše procházku lesem, do něhož mnoho lidí nezavítá. V bezprostředním okolí místa je také vodní plocha, ale na rozdíl od potůčku, který jako potůček vypadá, tato vodní plocha je jakási tůňka, zaneřáděná silicemi a poznamenána stárnutím stromů. Seschlé větve jsou jak na povrchu, tak také v tůňce.
Toto místo můžete navštívit, abyste pocítili prázdnotu, která po opuštění osady vznikla. Můžete být smutní, že tak krásné místo již nikdo neobývá, nebo se kochat krásami přírody, přestože příliš živý pohled neskýtá.