Karel IV. nebyl žádný svatoušek. O tomhle jste se neučili
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Karel IV. je považován za jednoho z nejúspěšnějších vladařů na našem území. Možná vás ale překvapí některé informace o jeho životě, které se do učebnic dějepisu kvůli své povaze zkrátka nedostaly.
Reklama
Karel IV., občas nazýván také jako Lucemburský, byl králem českým a německým (mezi lety 1346 a 1378), a později také císařem Svaté říše římské (1355-1378). Patřil za jednoho z nejvzdělanějších a diplomaticky nejobratnějších panovníků své doby. Díky umění vyjednávat získal pro své království více než ostatní panovníci válkou, a díky všemožným obchodním strategiím, ale také sňatkům a dědictvím také výrazně rozšířil svou moc.
Za Karlovy vlády se Praha stala politickým, hospodářským a kulturním centrem, a nakonec i samotným hlavním městem Svaté říše římské. Ostatně od jeho vlády až do 18. století se mělo za to, že německá říšská koruna se opírá o korunu českého krále.
Přestože je Karel IV. často idealizován za nejlepšího panovníka našich zemí – podařilo se mu dokonce zvítězit v národní anketě Největší Čech pořádané v roce 2005 – existuje řada historicky doložených informací, které jeho pověst lehce pošramocují.
První sňatek absolvoval v sedmi letech
Rozporuplné jsou tak například Karlovy manželky. Císař byl čtyřikrát ženatý, což z něj činí krále s největším počtem manželek v dějinách českých králů. V den svatby s první z nich, Blankou z Valois, bylo oběma sedm let. Vzhledem ke svému mládí však vyrůstali dále odděleně a znovu se setkali, když jim bylo asi patnáct let. Přestože pak byl sňatek politicky domluvený, byli v něm oba šťastní a Blanka byla Karlovou oblíbenou ženou. Nakonec zemřela i na tehdejší dobu poměrně mladá, a to ve věku nedožitých 32 let. Přesto stihla Karlovi porodit dvě dcery, Markétu a Kateřinu, mužského dědice však král zatím neměl.
Prvorozený syn zemřel jako batole
Rok po smrti Blanky se Karel oženil s Annou Falckou (1329–1353). Tentokrát se jednalo o sňatek z jeho vlastního rozhodnutí a stejně jako ostatní byl politicky motivovaný. Anně Falcké bylo dvacet let, když v roce 1347 přijela do Čech a byla v sedmém měsíci těhotenství. Anna porodila Karlovi vytouženého syna, který byl pokřtěn Václav, ale jejich radost z dědice netrvala dlouho. Václav zemřel před dovršením dvou let. Jeho matka ho přežila o 13 měsíců, zemřela po těžkém pádu z koně.
Karel se pouhých pět měsíců po její smrti oženil se svou třetí manželkou Annou Svídnickou, které bylo v době sňatku pouhých 13 let. Anna byla původně určena pro jeho zesnulého syna Václava, zatímco Karlovi bylo již 37 let. Přestože se třetí manželce konečně podařilo dát císaři mužského dědice – budoucího krále Václava IV. – při porodu třetího dítěte bohužel zemřela.
Alžběta Pomořanská měla prý až nadlidskou sílu
Poslední manželkou Karla IV. byla Alžběta Pomořanská. Čtvrtá choť českého a německého krále Karla IV. je opředena mnoha legendami – byla prý mimořádně silná a dokázala holýma rukama ohýbat vidličky a lámat meče, což údajně využívala k pobavení návštěvníků dvora. Alžběta nakonec Karla přežila a navzdory její fyzické síle byla jeho smrt ranou, ze které se těžko vzpamatovávala.
Karel IV. měl kromě manželek také milenky
Přestože byl Karel IV. často prezentován jako empatický, téměř až ideální manžel, neodpustil si i menší románky mimo své sňatky. Historicky doloženy jsou pak dvě jeho milenky – jedna pocházela z Itálie a druhá z Francie.
První milenku potkal během jeho života s Blankou z Valois, když mu bylo 17 let. K románku pak mělo dojít během návštěvy karnevalu v Lucce, který císař navštívil. Později jej však trápily výčitky svědomí, i tak však nezabránily tomu, aby si v Paříži nenašel další milenku. Potíže ovšem nastaly, když mu o několik let později přinesla dotyčná ukázat jeho údajného potomka Guillauma. Dodnes není doloženo, jak král na informaci reagoval, je však jasné, že pokud jeho proutnické úmysly vyplavaly na povrch, měl zaděláno na značné problémy.
Karlovi IV. se přičítá autorství slavného citátu
Pokud jste někdy slyšeli rčení „ve víně je pravda“, možná jste si ani neuvědomili jeho původ. Význam je však zřejmý – po několika sklenkách vína řeknete vše, co vás napadne. Ve skutečnosti však toto životní moudro pochází právě od Karla IV., který byl opravdovým milovníkem vína. V původním latinském znění „in vino veritas“ se pak fráze dostala do celé řady dalších jazyků. Karel IV. podporoval výrobu vína v českých zemích a usiloval o zlepšení jeho kvality a povýšení na evropskou úroveň.
Kvůli Karlu IV. nechali v celém okolí uřezat prasatům uši a ocásky a v Praze bylo lacino aneb První…
Některé zajímavosti ze života našeho nejslavnějšího panovníka jsou pro mnohé skutečně zarážející. Na druhou stranu je příjemné vědět, že i takový velikán, jakým Karel IV. jistojistě byl, musel řešit poměrně běžné problémy, kterými se trápili a dodnes trápí i běžní, neurození lidé.
