Jak správně počít dítě ve středověku? Co bylo v příručkách, vás dožene k slzám smíchu

Všechno je to o správném datu

Někteří lidé kladou důraz na horoskopy a sílu konkrétních dnů. Nejde o nový trend. Po staletí středověká církev věřila, že ženy, jimž se nedařilo počít, mají největší šanci otěhotnět 8. prosince. Nejednalo se o náhodně zvolené datum. 8. prosince církev slavila početí Panny Marie, jejíž matkou byla svatá Anna. Pokud tedy žena chtěla otěhotnět, navštívila jednu z důležitých svatyň Panny Marie a modlila se k ní. 

Opačný přístup zastával lékař Champier, který tvrdil, že nejvhodnější je počít potomka na jaře. Zima byla jakožto nejlepší roční období až na druhém místě. Po ní následovalo jaro a na poslední příčce se umístil podzim. 

Načasování hrálo roli i v jiných případech. Ženám pocházejícím z rybářských komunit jejich matky radily, aby se s manželem milovaly, když nadcházel příliv, protože by voda zanesla dítě do jejich lůna. 

Spojení s přírodou

Středověcí lidé měli mnohem užší propojení s přírodou než moderní společnost. Vzhledem k nedostatečně rozvinutému lékařství se spoléhali na lidové rady a bylinky, které jim měly pomoct s nejrůznějšími neduhy, včetně neschopnosti otěhotnět.

Dlouhodobě populární bylo tvrzení, že pokud žena měla problém otěhotnět, její přítelkyně by jí měla k zasazení věnovat semínka petržele. Jak petržel rostla, zároveň mělo uvnitř ženy vyrůst dítě. Žena zato petržel neměla za žádnou cenu jíst, protože se věřilo, že pokud by ji jedla třikrát denně, naopak by to zapříčinilo potrat!

Další vysoce používanou bylinkou, aspoň pro ty, kdo si ji mohli dovolit, byl drahý kořen mandragory. Ten jako prostředek k povzbuzení plodnosti zmiňuje už Bible, konkrétně První kniha Mojžíšova.

Nešťastné ženy se neobracely pouze k bylinkám. Už od dávných dob byly s plodností spojovány ryby. Konkrétně losos byl například symbolem ženských pohlavních orgánů. Jeden ze středověkých návodů k otěhotnění doporučoval vzít rybu, kterou člověk nalezl uvnitř jiné ryby, a smažit ji společně s játry zajíce, dokud výsledná směsice nevyschla. Dalším krokem bylo rozemlít pokrm na prášek, smíchat s moukou, výsledek nalít do vody a vypít.

Díky symbolickému propojení zajíce a bohyň plodnosti mnoho léčebných metod neplodnosti zahrnovalo konzumaci části zajíce a pití prášků vyrobených z jeho vysušené kůže anebo žaludku. Pokud žena chtěla počít chlapce, měla například pít prášek vyrobený ze „zaječích vajec“ – varlat samce – předtím, než se milovala se svým mužem. Protože potomci mužského pohlaví byli žádanější, jejich početí se věnovalo více rad. Lidé například věřili, že pokud chce žena počít chlapce, měla by během sexu zatínat pěst a milovat se s manželem zásadně ráno. 

Tohle do těla nepatří!

Jak již zaznělo v úvodu, některé doporučované praktiky by v současnosti neobstály. Příkladem je rada vložit mozek samce a samičky ptáka do lůna ženy předtím, než se vyspí se svým manželem. Anebo mazat tuk a mozek holubice na pohlavní orgány ženy po dobu tří dnů či stejným způsobem využít mozek a krev netopýra.

Jedním samozvaným lékem pro ženu bylo sedět anebo ležet nad hrncem, v němž se vařila játra ovce na víně, aby výpary pronikly do její dělohy. Teprve poté, co ji dostatečně prohřály, měla spát se svým manželem, a to pouze v teplém pokoji, v němž nebyl průvan. 

Pití mléka. Ale jakého?

Oblíbeným prostředkem k početí bylo pití mléka nejrůznějších zvířat. Za nejefektivnější v tomto směru středověcí lékaři považovali oslí mléko, koňské, jelení, a dokonce i medvědí!

O něco jednodušší než pokoušet se dojit medvěda to ženy měly v období Vánoc díky jmelí. Středověká žena, která chtěla otěhotnět, si vázala větvičku jmelí blízko svého břicha anebo kolem ruky. 

Ačkoliv hygiena ve středověku nebyla rozšířená, jedno doporučení radilo, aby manžel ženy neměl smradlavé anebo špinavé nohy, když se milovali. Pokud by měl špinavé nohy, jeho dítě by totiž údajně zapáchalo celý život.