Televizor Color – král obýváků, který přinesl barvy do šedé reality
Foto: © Česká televize
3 min
Dnes přepneme mezi stovkami kanálů jediným kliknutím. Ale nebylo to tak dávno, kdy se k televizi chodilo jako k oltáři, a když se na obrazovce objevila první barva, byl to malý zázrak. Televize Orava a Color – jména, která voní po sedmdesátkách, linoleu, hrníčku s květinovým dekorem a zvuku ladící se antény.
Reklama
Když v obýváku stanul zázrak
V době, kdy se po sídlištích ještě nesly zvuky gramofonových desek a největší událostí týdne bylo, že „půjde televize“, přibyla do československých domácností novinka, která změnila večery celé rodiny. Televize Orava – statná, dřevem obložená bedna s obrazovkou, která se po chvíli rozehřála do hřejivého světla – byla symbolem pokroku i malého domácího luxusu.
Když se poprvé rozsvítily barvy, svět se stal najednou pestřejší. Moderátoři dostali červené kravaty, herečky rtěnky ještě červenější a obýváky ožily novým světlem. Televize Color pak byla pomyslným králem mezi nimi. Mít ji znamenalo, že jste „v obraze“.
Rodinný rituál jménem „večerníček“
Nebylo třeba Netflixu ani chytré televize, aby se lidé těšili na večerní program. Děti se v pyžamu seskupily na gauči, dospělí se usadili do křesel a televize se stala středobodem domova. Někdy obraz trochu poskakoval, jindy se ztrácela barva, ale i tak – ten okamžik, kdy se spustila známá melodie Večerníčku, byl kouzelný.
Televize Orava často stála na háčkovaném ubrusu na malém stolku a pod ní zářil koberec z umělých vláken. Vzduchem se nesla vůně kávy (turka), právě zalité vodou z hliníkové konvičky, a celý svět se na chvíli zastavil. Všichni věděli, že „dnes dávají něco dobrého“.
Obrazovka, která spojovala
Televize byla společenskou událostí. Když se vysílala Popelka nebo Silvestrovský program, scházeli se sousedé, nosily se chlebíčky a lahev alkoholu. Televize Orava nebo Color nebyla jen přístroj, byla to brána do jiných světů – do Moskvy při olympiádě, do Alp s hrdiny filmů, do pohádek i do zpravodajství, které se četlo vážným hlasem a s jistotou.
Obraz se sice často mírně chvěl, anténa musela být správně „na jih“, a když se ztratila barva, pomáhalo poklepání na bok přístroje. Ale ten pocit – že máte doma kus moderní techniky – byl k nezaplacení.
Když přišel Color, svět dostal šmrnc
Kdo měl doma „Colora“, ten byl král. Obrazovka měla větší kontrast, barvy byly sytější, a i když se přehřívala, nikomu to nevadilo. Každá návštěva musela vidět, jak to „hází barvy“. Pamětníci dodnes říkají, že první barevný přenos fotbalu nebo hudebního pořadu byl zážitek, na který se nezapomíná.
Color se stal symbolem doby – podobně jako první videorekordér nebo magnetofon. Mít ho znamenalo, že jste o krok blíž Západu, že svět venku už není jen černobílý.
Nostalgie s měkkým šumem
Dnes televize visí na zdi, tenká jako časopis, a připojená k Wi-Fi. Ale kouzlo oné staré doby, kdy se k televizi sedalo s očekáváním, jestli vůbec půjde obraz, má své neopakovatelné kouzlo. Televizory Orava a Color nebyly jen technické přístroje – byly to tiší svědci večerů a našeho dětství, kdy se svět zdál jednodušší.
Když se dnes na půdě nebo ve sklepě objeví zaprášená bedna s nápisem Orava, mnohým se v očích zaleskne vzpomínka. Nejen na tu dobu, kdy byla barevná obrazovka luxusem, ale i na chvíle, kdy se kolem ní sedělo, mluvilo a snilo.
První československý barevný televizor Tesla 4401A "Tesla Color" vyráběný v roce 1973/76 stál 12400,- Kčs, později zlevněn na 8500,- Kčs!!!
