Když můj otec zesílil natolik, aby zbil dědečka, konečně obnovil rovnováhu sil aneb Mezigenerační trauma Inuitů jako po holokaustu
Foto: Otto D. Goetze, Seattle, Wash. - This image is available from the United States Library of Congress / Public domain, Wikimedia commons
5 min
„Musíme si to uvědomit a říci to nahlas. Musíme si uvědomit, že jsme zraněný národ. Jsme zraněný národ. Jsme národ s mezigeneračním traumatem,“ ozývá se v posledních letech konečně nahlas od grónských obyvatel.
Reklama
Mezigenerační trauma je psychologický koncept, který předpokládá, že trauma se může přenášet z jedné generace na druhou, což znamená, že poté, co jedna generace zažila trauma, se trauma přenáší na další generaci, která ho může předat další generaci, a tak dále, vysvětluje termín server Journal of the North Atlantic and Arctic (Jonaa.org – Žurnál Severního Atlantiku a Arktidy).
Mezigenerační trauma bylo poprvé zjištěno u dětí přeživších holocaust
V roce 1966 začali psychologové pozorovat velký počet dětí přeživších holocaust, které vyhledaly psychologickou pomoc. Dokonce vnoučata přeživších byla mezi doporučeními na psychiatrické kliniky zastoupena o 300 % více než jejich zastoupení v běžné populaci. Od té doby bylo mezigenerační trauma zdokumentováno u potomků Afroameričanů nuceně nasazených do otroctví, u původních obyvatel Ameriky, kteří prošli genocidou, u těch, kteří přežili domácí násilí, a u dalších skupin, které zažily kolektivní utrpení - například kolonialismus, píše v kolonce Názor/Komunita serveru Jonaa.org autorka článku Nauja Biancoová, místní domorodkyně, generální ředitelka The Greenland House a North Atlantic house v dánském Odense a členka poradního sboru žurnálu JONAA. Nauja je se narodila a vyrostla v Nuuku - hlavním městě Grónska. Je částečně Grónka, částečně Dánka.
Jsem součástí „statistiky"
Je nesmírně pravděpodobné, že Grónsko se nachází ve stavu mezigeneračního traumatu - jak na kolektivní úrovni - mimo jiné, ale nejen kvůli své koloniální historii -, tak na individuální úrovni kvůli příčinám jako je alkoholismus, sexuální zneužívání, deprese a násilí.
Mohu - upřímně a se vší zranitelností - říci, že jsem součástí "statistiky", pokud jde o mezigenerační trauma, vypovídá velice otevřeně autorka článku. Můj otec, který se narodil v roce 1942 v mechové chýši v osadě ve východním Grónsku, byl většinu svého dětství bit mužem, který byl celý život považován za otce mého otce. Byl bit, protože můj táta byl „nemanželské dítě" počaté a narozené předtím, než se moje babička seznámila s mým dědečkem - neboli mužem, kterého jsem vždycky znala jako svého dědečka. Toto násilí pokračovalo, dokud můj otec dostatečně nezesílil, aby dědečka zbil a „obnovil" tak rovnováhu sil. Byla to však rovnováha v rodině - založené na přílišném násilí a příliš malém množství lásky a přijetí, napsala Nauja Biancoová v květnu 2021.
Násilí musíme proměnit v lásku
Před novou grónskou vládou Naalakkersuisut (tehdy na jaře v roce 2021) a novými obecními zastupitelstvy stál velký úkol. Před nově nastoupivší ministryní pro rodinu a děti Nalaakkersuisoqm stál opravdu významný úkol.
Lidové nálady na Facebooku byly tehdy plné touhy po národním akčním plánu proti násilí v Grónsku. „Myslím, že nejen doma, ale v celé společnosti,“ napsala Nauja Biancoová, „Národní akční plán pro násilí v Grónsku bychom měli mít, to ano. Ale tento plán tu změnu sám o sobě nezvládne. Musíme mít kolektivní plány a kolektivní akce, ale musíme mít také plány a podnikat kroky na individuální úrovni. Každý jednotlivec se musí naučit převzít odpovědnost a pracovat proti násilí v domácnostech a v naší společnosti. V opačném případě bude mezigenerační trauma pokračovat a přenášet se na naše mladé a budoucí generace,“ vyslovila se autorka příspěvku na vážné téma, které dlouhá léta trápí inutské obyvatelstvo největšího ostrova světa.
Politik záhy obviněn z nezákonné činnosti
Pro nově zvolený Inatsisartut a nové obecní rady to však byl přinejmenším bouřlivý začátek jarních voleb roku 2021. Ještě před sestavením obecních rad byl jeden „polykač volebních hlasů" a zřejmý kandidát na starostu v severním Grónsku vyloučen svou stranou (Siumut) a nestal se součástí obecní rady kvůli kauze nezákonné činnosti, připomíná Biancoová.
Přesto je grónský problém mnohem větší a bolestivější než případ jednoho politika. Možná největší výzvou, před kterou tehdy stála nová grónská vláda a politici, je - najít způsob, jak se má tento malý inuitský národ postavit svým démonům hluboce zakořeněného násilí a najít způsob, jak násilí proměnit v lásku, píše domorodkyně Nauja Biancoová.
