Když můj otec zesílil natolik, aby zbil dědečka, konečně obnovil rovnováhu sil aneb Mezigenerační trauma Inuitů jako po holokaustu

Mezigenerační trauma je psychologický koncept, který předpokládá, že trauma se může přenášet z jedné generace na druhou, což znamená, že poté, co jedna generace zažila trauma, se trauma přenáší na další generaci, která ho může předat další generaci, a tak dále, vysvětluje termín server Journal of the North Atlantic and Arctic (Jonaa.org – Žurnál Severního Atlantiku a Arktidy).

Mezigenerační trauma bylo poprvé zjištěno u dětí přeživších holocaust

V roce 1966 začali psychologové pozorovat velký počet dětí přeživších holocaust, které vyhledaly psychologickou pomoc. Dokonce vnoučata přeživších byla mezi doporučeními na psychiatrické kliniky zastoupena o 300 % více než jejich zastoupení v běžné populaci. Od té doby bylo mezigenerační trauma zdokumentováno u potomků Afroameričanů nuceně nasazených do otroctví, u původních obyvatel Ameriky, kteří prošli genocidou, u těch, kteří přežili domácí násilí, a u dalších skupin, které zažily kolektivní utrpení - například kolonialismus, píše v kolonce Názor/Komunita serveru Jonaa.org autorka článku Nauja Biancoová, místní domorodkyně, generální ředitelka The Greenland House a North Atlantic house v dánském Odense a členka poradního sboru žurnálu JONAA. Nauja je se narodila a vyrostla v Nuuku - hlavním městě Grónska. Je částečně Grónka, částečně Dánka.

Přečtěte si také

Hrůzostrašné postavičky vyřezávali Inuité z mrtvolky dítěte. Šaman je poté nechával nasát sílu ze…

15. 1. 2023

Jsem součástí „statistiky"

Je nesmírně pravděpodobné, že Grónsko se nachází ve stavu mezigeneračního traumatu - jak na kolektivní úrovni - mimo jiné, ale nejen kvůli své koloniální historii -, tak na individuální úrovni kvůli příčinám jako je alkoholismus, sexuální zneužívání, deprese a násilí.

Mohu - upřímně a se vší zranitelností - říci, že jsem součástí "statistiky", pokud jde o mezigenerační trauma, vypovídá velice otevřeně autorka článku. Můj otec, který se narodil v roce 1942 v mechové chýši v osadě ve východním Grónsku, byl většinu svého dětství bit mužem, který byl celý život považován za otce mého otce. Byl bit, protože můj táta byl „nemanželské dítě" počaté a narozené předtím, než se moje babička seznámila s mým dědečkem - neboli mužem, kterého jsem vždycky znala jako svého dědečka. Toto násilí pokračovalo, dokud můj otec dostatečně nezesílil, aby dědečka zbil a „obnovil" tak rovnováhu sil. Byla to však rovnováha v rodině - založené na přílišném násilí a příliš malém množství lásky a přijetí, napsala Nauja Biancoová v květnu 2021.

Násilí musíme proměnit v lásku

Před novou grónskou vládou Naalakkersuisut (tehdy na jaře v roce 2021) a novými obecními zastupitelstvy stál velký úkol. Před nově nastoupivší ministryní pro rodinu a děti Nalaakkersuisoqm stál opravdu významný úkol.

Lidové nálady na Facebooku byly tehdy plné touhy po národním akčním plánu proti násilí v Grónsku. „Myslím, že nejen doma, ale v celé společnosti,“ napsala Nauja Biancoová, „Národní akční plán pro násilí v Grónsku bychom měli mít, to ano. Ale tento plán tu změnu sám o sobě nezvládne. Musíme mít kolektivní plány a kolektivní akce, ale musíme mít také plány a podnikat kroky na individuální úrovni. Každý jednotlivec se musí naučit převzít odpovědnost a pracovat proti násilí v domácnostech a v naší společnosti. V opačném případě bude mezigenerační trauma pokračovat a přenášet se na naše mladé a budoucí generace,“ vyslovila se autorka příspěvku na vážné téma, které dlouhá léta trápí inutské obyvatelstvo největšího ostrova světa.

Politik záhy obviněn z nezákonné činnosti

Pro nově zvolený Inatsisartut a nové obecní rady to však byl přinejmenším bouřlivý začátek jarních voleb roku 2021. Ještě před sestavením obecních rad byl jeden „polykač volebních hlasů" a zřejmý kandidát na starostu v severním Grónsku vyloučen svou stranou (Siumut) a nestal se součástí obecní rady kvůli kauze nezákonné činnosti, připomíná Biancoová.

Přesto je grónský problém mnohem větší a bolestivější než případ jednoho politika. Možná největší výzvou, před kterou tehdy stála nová grónská vláda a politici, je - najít způsob, jak se má tento malý inuitský národ postavit svým démonům hluboce zakořeněného násilí a najít způsob, jak násilí proměnit v lásku, píše domorodkyně Nauja Biancoová.