Ne drsná příroda, ale hluchota, rakovina a nejvyšší počet sebevražd na světě decimují Eskymáky
Foto: Hubert Wilkins – Canadian Museum of History / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
více než 5 min
Mezi Inuity a ne-Inuity v Kanadě existují značné rozdíly ve zdravotním stavu. Inuité mají mnohem nižší průměrnou délku života než ostatní lidé žijící v Kanadě, poměrně vysokou dětskou úmrtnost, nejvyšší míru sebevražd ze všech skupin v Kanadě a nepoměrně vyšší míru infekčních chorob.
Reklama
Tento rozdíl ve zdraví je v mnoha ohledech příznakem špatných socioekonomických podmínek v komunitách Inuitů, které se vyznačují vysokou mírou chudoby, nízkou úrovní vzdělání, omezenými možnostmi zaměstnání a nedostatečnými podmínkami bydlení, informuje kanadský portál Indigenous Peoples Atlas of Canada.
Ve skutečnosti vlastně typický Eskymák už dávno neloví soby a nežije v iglú. Bydlí v překližkové boudě, trpí dýchacími potížemi, depresí, je obézní, nadměrně holduje alkoholu a v posledních letech patří k nejvíce postiženým nedoslýchavostí a hluchotou. Střet s civilizací totiž neničí jen kulturu a tradice původních kmenů, ale i jejich tělesné a duševní zdraví.
t
Konzervy vystřídaly ulovenou zvěř a ryby
Do padesátých let dvacátého století byli původní obyvatelé Arktidy Eskymáci, vlastním jazykem nazývaní Inuité, kočujícími lovci sobů, bobrů a dikobrazů. Kvůli lovu, rybám a obchodu urazili velké vzdálenosti přes subarktické oblasti, napsal již před pár lety server Idnes. S těžkými zavazadly dokázali ujít až 3 200 km ročně. „Dnes žijí v překližkových boudách nebo jim vláda vystavěla prefabrikované vyhřívané domy. Bohužel v nich nebývá dostatečně vlhký vzduch. Eskymáci proto trpí dýchacími potížemi a infekcemi napadajícími dolní cesty dýchací. To také vede k chronickým zánětům středního ucha a hluchotě," popisuje ve své publikaci Human Adaptation to Arctic Zone antropolog Emilio Moran.
Když se kanadská vláda rozhodla přestěhovat Inuity do vesnic, změnil se jim celý život. Jejich stravu, sestávající z divokých zvířat, rybího tuku, různých bobulí a mořských plodů, vystřídalo najednou jídlo z obchodů. Život na vesnici je oproti jejich původnímu životu velmi usedlý. Nedostatek pohybu a stravování se konzervovaným masem silně přispívá k obezitě a chudokrevnosti, napsal český server.
Jiná strava, špatné zdaví i zuby
Tradiční strava Inuitů byla charakteristická vysokým obsahem vlákniny a nízkým podílem rafinovaných karbohydrátů, zvláště cukrů. Inuité těžili z vysokého podílu fluoridu z masa mořských savců. Díky tomu měli výborné zuby, ale od té doby, co museli přesídlit do vesnic, se stav jejich chrupu výrazně zhoršil.
Eskymáci trpí dýchacími potížemi a infekcemi napadajícími dolní cesty dýchací. To vede k chronickým zánětům středního ucha a hluchotě.
Záněty uší, výtoky, nedoslýchavost a hluchota
V posledních zhruba šedesáti letech bylo zjištěno, že ztráta sluchu v důsledku infekce středního ucha a/nebo vystavení hluku je hlavním problémem mezi kanadskými Inuity. Server informující o nemocech ORL jamanetwork.com zveřejnil alarmující údaje již v 60. letech minulého století: Patologie středního ucha na Aljašce představuje značný problém. Různé studie uváděly ztrátu sluchu u 14 % bělochů a 34 % Eskymáků a známky chronického zánětu středního ucha asi u třetiny původních obyvatel Aljašky. Studie kojenecké nemocnosti a úmrtnosti provedená Arktickým zdravotnickým výzkumným centrem v eskymáckých vesnicích odhalila, že z 323 kojenců mělo 38 % během prvního roku života alespoň jednu epizodu odtoku z uší.
Po dvaceti letech (1984) byl vydán pracovní dokument programu s názvem „Program pro boj s poruchami sluchu v populaci Inuitů v Nouveau Quebec“. Cílem programu bylo „zajistit integritu sluchu pro Inuity prevencí ztráty sluchu, identifikací ztráty sluchu a minimalizací účinků ztráty sluchu“.
Ani v současnosti se situace příliš nelepší. Dr. Radha Jetty, dětská lékařka z Iqaluitu, má tento problém zničující dopad na děti. U kojenců ztráta sluchu zpomaluje motorický a jazykový vývoj. Ve škole může být nediagnostikovaná ztráta sluchu zaměněna za poruchy učení nebo poruchy pozornosti.
Nové potíže, které dříve nebyly
Novým problémem, se kterým se Inuité musí potýkat, je velký nárůst různých druhů rakovin. Tradiční obživa arktických lidí byla závislá na fyzické aktivitě. V současné době naopak roste stupeň obezity. Velkým nepřítelem Eskymáků tak není drsná příroda, ale nečinnost, nuda, alkohol a cigarety.
Alarmující „délka“ života
Mnoho zdravotních indikátorů, které se v současnosti používají na národní úrovni v Kanadě, odráží významné problémy ovlivňující zdraví kanadských Inuitů. Očekávaná délka života v Inuit Nunangat (vlast Inuitů) je hluboko pod kanadským průměrem. Pro obyvatele tohoto regionu je očekávaná délka života 70,8 let ve srovnání s 80,6 lety ostatních Kanaďanů, apeluje kanadský portál Indigenous Peoples Atlas of Canada.
Alarmující počet sebevražd
Sebevražda je demonstrativním znakem socioekonomické tísně a silným projevem sociálního vyloučení, zejména u mužů Inuitů ve věku 15 až 24 let, kde je sebevražda nejrozšířenější. Děti a dospívající mají více než 30krát vyšší pravděpodobnost, že si sáhnou na život, než jejich protějšky ve zbytku Kanady. Kromě toho polovina všech úmrtí mladých lidí v Inuit Nunangat jsou sebevraždy, ve srovnání s přibližně 10 procenty ve zbytku Kanady.
