Pravěké mumie z bažin patřily podle nejnovějších výzkumů nejčastěji obětem násilí a brutálních rituálů
Foto: Gorodenkoff / Shutterstock
4 min
V bažinách celé severní Evropy byly nalezeny tisíce lidských ostatků. Díky jejich zachovalému stavu mohli vědci odhalit příčinu úmrtí a způsob jejich života. Kromě rituálních poprav zde figurují další úmrtí, málokdy však šlo o přirozenou smrt.
Reklama
Zachovaly se vlasy, oděvy i obsah žaludku
Těla z bažin jsou lidské mrtvoly, které byly díky unikátnímu prostředí rašeliniště přirozeně mumifikovány. Nacházejí se v bažinách celého světa a nejvíce v severní Evropě (Dánsko, Německo, Nizozemsko, Velká Británie a Irsko). Některé mumie jsou staré až 10 000 let, nejmladší jsou datovány do doby před 2. světovou válkou. Nálezy nejčastěji pochází z doby železné (asi 1200–550 př. n. l.). Kyselé prostředí bažiny spolu s nízkou teplotou a nedostatkem kyslíku často na tělech zachovaly oděvy, vlasy, nehty, kůži a vnitřní orgány (včetně např. obsahu žaludku). Proto jsou dokonalým materiálem pro výzkum života tehdejších lidí.
Tisíce obětí vypráví příběh své tragické smrti
„Doslova tisíce lidí skončily v rašeliništích, aby je znovu o mnoho let později našli při těžbě rašeliny. Dobře zachované příklady vyprávějí jen malou část tohoto mnohem většího příběhu,“ řekl doktor Roy van Beek z Wageningen University. Mezinárodní tým složený z nizozemských, švédských a estonských vědců provedl rozsáhlý výzkum více než 1000 bažinných těl z 266 míst po celé Evropě. Studie byla publikována v časopise Antiquity.
Mnohé ostatky byly oběti rituálních poprav
U většiny těl, u kterých bylo možné zjistit příčinu úmrtí, došlo k násilné smrti. Oběti byly úmyslně ponechány napospas bažině jako součást rituální tradice, která byla praktikovaná od roku 5000 př. n. l. po celé severní Evropě. Některá rašeliniště byla opakovaně používaná po mnoho staletí výhradně jako rituální pohřebiště. To dokládá fakt, že spolu s lidskými ostatky zde byly pohřbeny různé předměty (zvířecí kosti, bronzové zbraně, ozdoby, ...).
Ne všechna úmrtí měla rituální význam
Příčin jejich úmrtí však bylo daleko více. Vědci se domnívají, že jiná těla patřily popraveným zločincům nebo obětem násilí, které jejich vrah chytře ukryl v bažině. Písemné prameny posledních staletí zmiňují, že v bažinách docházelo také k častému výskytu náhodných úmrtí a sebevražd. „To ukazuje, že bychom neměli hledat jediné vysvětlení pro všechny nálezy. Náhodná úmrtí a sebevraždy mohly být v dřívějších obdobích také častější,“ komentuje situaci doktor van Beek.
Bažiny jako masové hroby
Výzkumy také odhalily, že v některých bažinách byly hromadně pohřbeny oběti bitev, což naznačuje velký počet mrtvol ze stejného období a nálezy zbraní. „Celkově vzato, fascinující nový obraz, který se objevuje, je jedním z prastarých, různorodých a komplexních fenoménů, který vypráví mnoho příběhů o hlavních lidských tématech jako je násilí, náboženství a tragické ztráty,“ řekl na závěr doktor van Beek.
Nejznámější oběti bažin
Koelbjergský muž
Koelbjergský muž byl objevený v roce 1941 na dánském ostrově Funen. Jedná se o nekompletní kostru asi 158 cm vysokého muže, který žil v době 8 000 let př. n. l. V době smrti mu bylo 20–25 let a podle známek na kostře trpěl podvýživou. Příčina smrti není známá.
Tollundský muž
Tollundský muž zemřel ve věku asi 40 let v 5.–4. století př. n. l. poblíž Silkeborgu v Dánsku. Dobře zachovalá mumie byla objevena v roce 1950 a zpočátku byla považována za oběť nedávné vraždy. Dochovalo se oblečení i šperky. Rozbor obsahu žaludku ukázal, že jeho posledním jídlem byla kaše z ječmene a lnu s trochou ryby. Smyčka, kterou měl kolem krku, a nálezy na těle dokazují smrt oběšením nebo uškrcením.
Dívka z Yde
Proslulá je také neuvěřitelně zachovalá mumie dívky z Yde v Nizozemsku, která zemřela v 2.–1. století př. n. l. Tělo bylo objeveno v roce 1897. V době smrti jí bylo 16 let, měla dlouhé zrzavo blonďaté vlasy a měřila jen asi 137 cm. U klíční kosti měla stopy bodného zranění, které ale nemuselo být smrtelné. Dívka byla zabalena způsobem, který naznačuje popravu nebo rituální oběť.
