Pohádka, která nestárne ani po desítkách let: Hrátky s čertem stojí na humoru, stylu i silných postavách

Když se řekne česká filmová pohádka, většině lidí se vybaví Tři oříšky pro Popelku nebo S čerty nejsou žerty. Své místo mezi nimi má i pohádková komedie Hrátky s čertem z roku 1956. Režisér Josef Mach vsadil na jednoduchý a stylizovaný svět, a právě díky tomu si film získal oblibu napříč generacemi.

Základem celého filmu je divadelní hra Jana Drdy. A na výsledku je to znát – v tom nejlepším slova smyslu. Drda do příběhu vtisknul takovou tu specifickou českou lidovost, která není hloupá, ale spíše sympaticky vychytralá. Hlavní hrdina, vysloužilý voják Martin Kabát, není žádný pohádkový princ na bílém koni. Je to chlapík, který prošel světem, má prořízlou pusu, v kapse mariášky a nad peklem nevyhraje pomocí kouzelného meče, ale díky tomu, že se nenechá opít rohlíkem (nebo čertovským úpisem).

Josef Bek v roli Martina Kabáta je naprosto přesný. Působí robustně, dobrosrdečně a hlavně nebojácně. Jeho přístup k nadpřirozenu je osvěžující – čerti pro něj nejsou děsivé bytosti, ale spíš taková otravná hmyzí havěť nebo „páni z úřadu“, se kterými je potřeba zatočit po vojensku.

Vizuální hostina v režii Josefa Lady

To, co dělá Hrátky s čertem naprosto unikátními, je jejich vizuální stránka. Film se natáčel kompletně v ateliérech a tvůrci se ani na vteřinu nepokusili předstírat, že jsou ve skutečném lese nebo na skutečném hradě. Celá výprava se totiž inspirovala dílem Josefa Lady.

Stylizované kulisy, které přiznávají svůj „papundeklový“ původ, malovaná pozadí s kulatými mráčky a stromy jako z dětské knížky vytvářejí neopakovatelnou atmosféru. Je to odvážný umělecký tah. Místo aby to vypadalo lacině, působí to jako vstup do pohádkové knížky. Divák od první chvíle ví, že tohle je hra, a o to víc si může užívat dialogy a herecké výkony. Peklo v tomto podání není místem utrpení, ale spíš bizarním byrokratickým aparátem, kde se topí pod kotly a hraje se o duše v kartách.

Postavy, které nejde nemilovat

Kromě Martina Kabáta film stojí na galerii skvěle napsaných figurek. Máme tu dvě dívky, které touží po ženichovi tak moc, až se upíšou vlastní krví: princeznu Dišperandu (Alena Vránová) a její služebnou Káču (Eva Klepáčová). Je skvělé sledovat kontrast mezi vznešenou, ale ráznou princeznou a hubatou Káčou, která se nakonec neztratí ani v tom nejhlubším pekle a dokáže „vycvičit“ i samotného čerta.

A pak je tu peklo samotné. Zapomeňte na Satana, tady vládne kníže pekel Solfernus v podání elegantního Vladimíra Ráže. Jeho pravou rukou je Lucius, kterého si s neuvěřitelnou chutí zahrál Josef Vinklář. Jeho Lucius je prototypem podlézavého, agilního a lehce neurotického čerta-pokušitele, který se snaží působit světácky, ale Martin Kabát ho vždycky prokoukne. Zapomenout nesmíme ani na loupežníka Sarku Farku (Jaroslav Vojta), jehož postava dodává filmu další rozměr humoru – je to takový ten „strašný“ loupežník, který je ve skutečnosti spíš k smíchu.

Souboj dobra s… byrokracií?

Zajímavým motivem, který v Hrátkách s čertem rezonuje, je střet prostého selského rozumu s dogmatismem. To ztělesňuje postava poustevníka Scholastika. Ten se sice tváří jako vrchol ctnosti a svatosti, ale v kritické chvíli se ukáže, že jeho víra je jen prázdná schránka plná pýchy. Naproti tomu „hříšný“ Martin Kabát, který pije, hraje karty a mluví nevybíravě, má srdce na pravém místě a neváhá nasadit krk pro druhé.

Tento morální apel je podán lehce, bez zbytečného mentorování, a krásně zapadá do celkového vyznění filmu. Drda i Mach nám říkají, že skutečné dobro se nepozná podle toho, jak moc se člověk modlí nebo jak vznešeně mluví, ale podle toho, jak se zachová, když jde do tuhého.

Proč se dívat i dnes?

I po téměř sedmdesáti letech od premiéry mají Hrátky s čertem co nabídnout. Jsou skvělým příkladem toho, že kreativita a silný styl jsou víc než moderní technologie. Film nestárne díky svým vtipným dialogům („Mates, neškrábej!“) a úžasné hudbě. Je to taková ta „comfort movie“, kterou si pustíte v neděli po obědě a je vám prostě dobře.

Navíc je to skvělá ukázka tehdejší herecké elity. Vidět Filipovského, Beka, Vránovou nebo Neumanna v jejich nejlepších letech je radost. Každé gesto, každá intonace je promyšlená. Hrátky s čertem jsou důkazem, že česká kinematografie uměla vytvořit svébytný žánr, který nikde jinde na světě nemá obdoby.

Pohádkovou komedii Hrátky s čertem (1956) můžete vidět ve středu 8. dubna v 18:20 na Nova Cinema.