Nestárnoucí fenomén Ať žijí duchové!: Příběh, který si získal srdce několika generací diváků

Pojďme se společně vrátit do roku 1977. Do doby, kdy v kinech nebyl žádný Netflix, triky se dělaly ručně a největším hitem léta se stala parta dětí, jeden mírně neurotický duch rytíře a jeho dcera, která měla raději kopretiny než věčný život v průvanu.

Film Ať žijí duchové! není jen obyčejná dětská komedie; je to pilíř české popkultury, který nás provází už několik generací.

Fenomén jménem Brtník z Brtníku

Základní linku zná snad každý, kdo někdy v sobotu odpoledne zapnul televizi. Parta dětí z jedné úplně normální vesnice se rozhodne, že si opraví místní zříceninu hradu Brtník, aby tam mohly mít svou klubovnu. Jenže narážejí na klasický problém – dospělé. Konkrétně na místního vedoucího samoobsluhy Jouzu, který má s hradem úplně jiné, ryze komerční úmysly (pěstování žampionů, jak jinak).

Do celého sporu ale zasáhne nadpřirozeno v podobě rytíře Viléma Brtníka z Brtníku (nezapomenutelný Jiří Sovák) a jeho dcery Leontýnky (Dana Vávrová). Tady začíná ta pravá jízda, kde se středověká hrdost potkává s dětským idealismem a socialistickým realismem konce sedmdesátých let.

Herecké obsazení: Když se sejde elita

Když se na film podíváte dnes, musí vás praštit do očí ta neuvěřitelná koncentrace talentu. Oldřich Lipský, režisér s geniálním citem pro komedii a triky, si dokázal vybrat herce, kteří i z jednoduchých figurek udělali ikony.

• Jiří Sovák jako rytíř Brtník je naprosto přesný. Jeho archaická mluva, pohrdání „trpaslíky“ (dětmi) a postupná proměna v laskavého ochránce je srdcem celého filmu.
• Vlastimil Brodský v roli Jouzy je pak studnicí humoru. Jeho postava je tak trochu karikaturou maloměšťáckého prospěchářství, ale Brodský ho hraje s takovým šarmem, že ho vlastně nejde nenávidět.
• A samozřejmě Dana Vávrová. Její Leontýnka byla první láskou snad všech kluků, co v té době vyrůstali. Její touha stát se obyčejnou smrtelnicí a žít s ostatními dětmi dává filmu onen melancholický nádech, který ho odlišuje od běžných „třeskutých“ komedií.

Hudba, která zlidověla

Nemůžeme mluvit o tomto filmu a nezmínit duo Svěrák & Uhlíř. Hudba v Ať žijí duchové! není jen doprovod; je to motor celého vyprávění. Písničky jako „Hajný je lesa pán“, „Pramen zdraví z Posázaví“ nebo „Dělání“ (které sice pochází z jiné pohádky, ale v hlavách lidí se to často propojuje s tímto obdobím) jsou dnes už v podstatě lidovky.

Texty Zdeňka Svěráka jsou chytré, vtipné a dokážou prodat i reklamu na tvarohový krém Pribináček takovým způsobem, že to nikomu nepřijde jako otravný product placement. Kdo z nás si někdy v lese nezpíval, že „každý druhý strom je jenom buk“? Ta hravost je nakažlivá i po téměř padesáti letech.

Triky a atmosféra hradu Krakovec

Film se natáčel na zřícenině hradu Krakovec u Rakovníka. Lipský byl známý svou láskou k filmovým trikům, a i když tehdy neměli k dispozici CGI a green screeny, výsledek je i dnes velmi kouzelný. Zmenšování postav, létající předměty nebo ono slavné „zhmotňování“ rytířů působí organicky a mile.

Právě ta „rukodělnost“ dává filmu duši. Když se k tomu přidá kamera mistra Vladimíra Novotného, vznikne vizuál, který voní létem, prachem starých hradeb a čerstvými kopretinami. Atmosféra prázdninového dobrodružství je v tomto snímku dotažená k dokonalosti.

Proč nás to pořád baví?

Možná je to tím, že Ať žijí duchové! oslavují přátelství a dětskou fantazii. Je to svět, kde se problémy dají vyřešit písničkou, trochou odvahy a tím, že se lidé (a duchové) prostě domluví. I když je film poplatný své době (uniformy pionýrů, všudypřítomné schůzování), jeho jádro je nadčasové.

Je to o souboji starého světa (rytíř) s novým světem (děti) a o tom, že oba světy si mají co nabídnout. Rytíř učí děti hrdosti a děti učí rytíře, že život (i ten posmrtný) se nemá brát tak vážně. A Jouza? Ten nás učí, že každá snaha o „žampionové království“ na úkor radosti je nakonec k smíchu.

Film Ať žijí duchové! (1977) uvidíte ve středu 8. dubna ve 20:00 hodin na Nova Cinema.