Depeche mode nebo Punk styl? Jak se proměnily životy našich předků
Foto: sirylok /Depositphotos
3 min
Vzpomínáte si na dobu, kde nebylo samozřejmé vyjadřovat se skrz hudbu a oblékání? Tehdy nebylo jednoduché se odlišit, lidé, kteří vyznávali svůj vlastní hudební směr, spíš toužili po formě svobody. A právě ta byla v těch časech vzácná.
Reklama
Svoboda v hudbě
Na první pohled je to jen banda lidí, kteří se sjeli z různých koutů země. Ulice kolem koncertních hal se plní postavami v tmavých tónech, zejména v černé barvě.Nejde ale o náhodné výběry z šatníku. Každý z těchto outfitů něco znamená, odkazuje, připomíná, sděluje. Vzniká jen téměř do jednotného stylu, téměř stejnokroje. A přestože jsou mezi nimi rozdíly v detailech, doplňcích nebo účesech, jedno je spojuje naprosto jistě: hluboký respekt k hudbě, která formovala generace.
Depeche Mode
Tento specifický styl se zdaleka neomezuje pouze na jeden večer koncertu. Pro mnoho oddaných fanoušků Depeche Mode je to cesta a životní vyjádření. Černá barva dominuje, nejen kvůli eleganci, ale jako symbol svobody, melancholie a vnitřní síly. Šatník věrného posluchače se vyznačuje jednoduchými, ale promyšlenými prvky. Úzké džíny, většinou černé, v některých případech i bílé, inspirované zpěvákem kapely, se staly základem.
Vedle nich mají své místo i kalhoty v širších oblastech stehen přezdívané mrkváče, typické pro image dalšího člena skupiny. Styl je na první pohled nenápadný, ale pro zasvěcené velmi známý. Zajímavé je, jak se tento módní výraz postupně zakořenil i v tuzemském prostředí. Stejně jako samotná hudba, která k nám dorazila se zpožděním, i tento styl se u nás vyvíjel pozvolna a průlivem tehdejších společenských poměrů.
Punk a další hudba
Import zahraničních žánrů jako punk, nebo elektronika nebyl v socialistickém Československu snadný. Přesto se už na konci 70. let objevují první kapely, které přebírají nejen hudbu, ale i základní stylové znaky západní subkultury. Postupem času se ale začaly uvádět i další vlivy.
V prostředí, kde oficiální festivaly sloužily převážně k propagandě a přísně kontrolovaly obsah, byly právě menší, utajené koncerty tím pravým prostorem pro svobodný umělecký projekt. Vedle nich tu však existovala i scéna oficiálních festivalů jako Mladá píseň Jihlava, Bratislavská lýra, Rockfest nebo Festival politické písně v Sokolově. Jejich cílem byla především angažovanost, výchova ke správnému smýšlení a potvrzení loajality ke státnímu režimu. Přesto se do nich často hlásili lidé, kteří projevovali nesouhlas. Dělali to ale často proto, že jiná cesta, jak se dostat k publiku, jednoduše neexistovala.
