ČSSZ má pro všechny občany České republiky důležitý vzkaz. Neznalost tohto nařízení neomlouvá

Když se řekne Česká správa sociálního zabezpečení, většina z nás si představí fronty, formuláře a neurčitý pocit, že bychom asi měli něco vědět, ale nevíme co. A přesně v tom je problém. Náš sociální systém stojí na předpokladu, že každý občan aktivně sleduje změny v zákonech o důchodovém pojištění, nemocenském pojištění a desítkách souvisejících vyhlášek. Realita je ovšem taková, že většina lidí otevře Sbírku zákonů naposledy možná na střední škole.

Nejde přitom o jeden konkrétní předpis, který by stačilo jednou přečíst a mít klid. Jde o zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, zákon o organizaci sociálního zabezpečení a stovky prováděcích předpisů, které se průběžně mění. Nedávné zpřísnění podmínek pro předčasné důchody nebo úpravy valorizací jsou jen příklady změn, které mohou zásadně ovlivnit, kolik jednou dostanete – nebo jestli vůbec.

Digitální propast, která nikoho nezajímá

ČSSZ se prezentuje jako moderní instituce s ePortálem a datovými schránkami. Čísla ale vyprávějí jiný příběh. Datovou schránku má aktivní zhruba 1,5 milionu fyzických osob, zatímco v Česku žije přes 10,8 milionu lidí. Co senioři bez internetu? Co lidé v sociálně vyloučených lokalitách bez chytrého telefonu? Pro ně je digitální komunikace se státem prakticky nedostupná.

Ještě složitější situaci mají Češi žijící v zahraničí. Podle odhadů Ministerstva zahraničních věcí jich mimo vlast trvale pobývá 600 až 700 tisíc. Pro ně je doručování úředních dokumentů často loterií. „Několikrát jsem se snažil zjistit, jak si stojím s důchodem, když žiji už 20 let v Kanadě. Přes ePortál se nedostanu, protože nemám českou bankovní identitu, a dopisy mi mizí někde v černé díře pošty. Cítím se naprosto odříznutý, popisuje situaci Karel Novák, třiašedesátiletý Čech, který léta marně usiluje o přehled o svém důchodovém pojištění.

Co se stane, když nevíte

Právní zásada ignorantia juris non excusat – neznalost zákona neomlouvá – není jen teoretický koncept. Vyplývá z ústavních principů právního státu a v praxi znamená, že důkazní břemeno leží na vás. Nesplníte včas administrativní povinnost? Hrozí pokuta. Opomenete podat žádost o dávku ve stanovené lhůtě? Můžete o ni přijít. Máte neúplné údaje o pracovní historii? Váš důchod může být nižší, než by měl být.

Odvolací procesy sice existují a řídí se správním řádem, ale jsou zdlouhavé a úspěch není zaručen. Musíte prokázat, že jste objektivně nemohli být s informací seznámeni – třeba kvůli dlouhodobé hospitalizaci nebo prokazatelnému selhání doručovatele. ČSSZ se v takových případech často odkazuje na obecnou dostupnost informací ve Sbírce zákonů nebo na svých webových stránkách.

Systém, který nekontroluje sám sebe

Zajímavé je, že neexistuje žádný systematický mechanismus, který by ověřoval, zda se informace k lidem skutečně dostaly. ČSSZ sleduje statistiky přístupů na ePortál nebo počty vyřízených datových zpráv, ale to vypovídá jen o těch, kteří už jsou v systému. Žádné terénní výzkumy, žádné dotazníky zaměřené na skutečnou informovanost běžných občanů. Instituce předpokládá, že kdo chce vědět, ten se dozví. Jenže tento předpoklad ignoruje realitu digitální propasti i prostou skutečnost, že většina lidí má v životě jiné priority než studovat legislativní změny.

Co s tím můžete udělat? Pokud máte bankovní identitu (využívá ji už přes 6 milionů lidí) nebo datovou schránku, zkontrolujte si svůj stav na ePortálu ČSSZ. Požádejte si o Informativní osobní list důchodového pojištění – dokument, který ukazuje, jaké doby pojištění vám stát eviduje. Nesedí-li něco, je lepší to řešit teď než za dvacet let u přepážky důchodového oddělení.

Systém sociálního zabezpečení není nastaven tak, aby vás aktivně informoval. Je nastaven tak, aby fungoval pro ty, kteří vědí, jak ho používat. Otázka, zda je to spravedlivé, zůstává otevřená. Jisté je jen to, že v téhle hře platí neznalost pravidel nejvíc.