Saitafernova tiára: Poklad nevyčíslitelné hodnoty byl ve skutečnosti rafinovaný padělek
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
V roce 1896 vydalo pařížské muzeum Louvre prohlášení, které otřáslo světem archeologie. Podařilo se mu do sbírky získat legendární diadém krále Saitaferna. Byl šperk pravý, nebo se nejznámější muzeum nechalo napálit?
Reklama
Samotná čelenka, kterou Louvre získal do své sbírky, byla asi 18 cm vysoká, přičemž vážila okolo 450 g. Podle všechno měla být celá vyrobena z ryzího zlata a datovala se do období před začátkem našeho letopočtu.
Přesvědčivý šperk z dob Homérovy Iliady
Podle nápisu na diadému byla tiára darem řecké kolonie Olbia na pobřeží Černého moře skytskému králi Saitafernovi. Měla být vyrobena zhruba ve 3. století př. n. l. Louvre šperk pořídil od ruských obchodníků s uměním, bratrů Hochmannových, kteří tvrdili, že byl nalezen právě v Olbii, ležící na území dnešní Ukrajiny. Nápis se dokonce shodoval s již publikovaným starověkým textem. Později se ale ukázalo, že muzeum před koupí neprovedlo dostatečný průzkum jeho původu.
Skutečný příběh diadému
Za vytvořením Saitafernovy tiáry ve skutečnosti stál židovský zlatník Israel Rouchomovsky, který měl svůj podnik v Oděse. Na konci 19. století bojoval o každou zakázku, a když jej tedy dva záhadní obchodníci požádali o vytvoření specifického šperku, rád jim vyhověl. Hovornější z bratrů, Schapschelle Hochmann, mu měl vysvětlit, že jde o dárek pro přítele archeologa, a proto mělo jít o co nejvíce autentický výrobek. Rouchomovsky tak neměl důvod zpochybňovat pověst či záměry obchodníků a tiáru vyrobil.
Muzea Hofmannovým zpočátku odolávala
Téměř o deset let později dostal Rouchomovsky zprávu od svého přítele Lifschitze, který mu detailně popsal, jaké dobrodružství jeho výrobek zažil. Hochmannovi totiž šperk záměrně poškodili, aby jevil známky stáří, a vydali se jej udávat do prestižních evropských muzeí.
Vídeňské i londýnské muzeum nemělo o diadém zájem. Nakonec se však bratrům podařilo uskutečnit obchod snů. Pochodili totiž ve Francii, a to v samotném Louvru. Tam se jim podařilo místní znalce přesvědčit o pravdivosti příběhu, že korunka patří dávnému skytskému králi. Louvre za exponát zaplatil 200 000 franků.
Již od počátku budil šperk pochybnosti
Přestože Francouzi tiáru hrdě vystavovali jako unikátní výrobek, znalci z jiných zemí o autenticitě přesvědčeni nebyli. Podle zahraničních expertů byl podezřelý už jen příliš zachovalý stav, a i styl zlatnické práce prý neodpovídal dobové výrobě. Louvreské muzeum se však nedalo přesvědčit.
Až postupem času nabýval názor kritiků na síle a zkazky o nepravosti diadému se dostaly až k panu Lifschitzovi, příteli původního výrobce, zlatníka Rouchomovského. Ten pak následně přijel do Paříže s odlitky a dalšími důkazy, že tiáru ve skutečnosti vyrobil právě on.
Konec dobrý, všechno dobré
Co bylo pro Louvre špatnou vizitkou, bylo pro Rouchomovského velkou reklamou. Stal se z něj tak slavný a uznávaný klenotník. Později dokonce Louvre zapůjčil Saitafernovu tiáru Izraelskému muzeu, kde byl vystaven jako raná práce slavného a talentovaného zlatníka z Oděsy.
