České sklářství má za sebou více než 800 let historie a patří k nejstarším řemeslným tradicím v Evropě
Foto: zocchi2 / Depositphotos
4 min
České sklo uchvacuje svět svou krásou a řemeslnou dokonalostí, zatímco doma postupně ztrácí na popularitě. Italové v něm ale objevili skutečný poklad, který s nadšením vystavují v prestižních galeriích i v parlamentu.
Reklama
Křehká tradice, která dobyla svět
České sklářství má za sebou více než 800 let historie a patří k nejstarším řemeslným tradicím v Evropě. Bohemské sklo se stalo pojmem už v 17. století, kdy Caspar Lehmann, rytec císaře Rudolfa II. v Praze, přizpůsobil techniku rytí drahokamů pro použití na skle pomocí měděných a bronzových koleček. Díky dokonalému zpracování a jedinečnému složení se české křišťálové lustry objevily v palácích francouzského krále Ludvíka XV., rakouské císařovny Marie Terezie i ruské carevny Alžběty.
Zatímco dnes Češi často sahají po levnějším zboží z Asie, zahraniční sběratelé za české sklo platí horentní sumy. Do světa se vyveze přes 90 procent tuzemské produkce, což jasně dokazuje, že za hranicemi je o tento tradiční artikl stále enormní zájem.
Italské Benátky se klaní českému umění
Právě v Itálii, která má sama bohatou sklářskou tradici, sklízí české sklo mimořádné úspěchy. V roce 2021 výstava Czech Glass, Quo Vadis!? zvítězila na mezinárodním festivalu The Venice Glass Week v italských Benátkách. Porotci vybírali ze dvou set mezinárodních projektů a ten český označili za nejlepší.
Je to veliký úspěch české sklářské výtvarné školy. Jak je vidět, má světu stále co nabídnout, navazuje tak na skvělou tradici a naše dobré jméno v tomto oboru ve světě,
uvedl po získání prestižního ocenění Ondřej Škarka ze společnosti ART LINES, která se zaměřuje na podporu současného umění.
České sklo uchvacuje Italy natolik, že v dubnu 2025 se v reprezentativních prostorách italské Poslanecké sněmovny konala výstava českého broušeného skla "Magická hladina". Tato expozice, kterou uspořádalo České velvyslanectví v Římě ve spolupráci s Českým centrem a Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, podtrhuje intenzivní vzájemné vztahy mezi Itálií a Českem.
Překážky na cestě k úspěchu
České sklárny se v posledních letech musely vypořádat s několika krizemi najednou. Nejprve je zasáhla koronavirová pandemie, kdy některé firmy dokonce ukončily provoz. Po ní přišla energetická krize s prudkým nárůstem cen plynu, který je pro výrobu skla zcela zásadní.
K tomu se přidaly i mezinárodní politické turbulence.
České sklárny do Íránu vyvážely ročně zboží za 350 až 500 milionů korun. Loni jsme o tento trh během pár týdnů přišli,
vysvětlil šéf sklárny Crystal Bohemia v Poděbradech Jaroslav Seifrt dopady amerických sankcí proti Íránu. Dříve byly sklárny nuceny opustit také ruský trh kvůli sankcím a slabému rublu.
Nová naděje českého sklářství
Navzdory všem těžkostem se čeští skláři nevzdávají. Mladá generace přináší do oboru novou energii a nápady. Například rodina Zlatohlávkových, která provozuje společnost EVPAS, prošla během pandemie těžkými časy.
Bez zaměstnanců, bez práce, to byla docela těžká doba, kdy jsme to s manželkou samozřejmě chtěli prodat, protože jsme už nevěděli, co dál,
popsal Pavel Zlatohlávek.
Jeho děti Kryštof a Tereza se však rozhodly rodinnou firmu zachránit. Zjednodušili design, snížili ceny výrobků a zaměřili se na online prodej přes e-shop a sociální sítě.
Dřív bylo v domácnostech vždycky české sklo a postupem času to vymizelo. Tak jsme to chtěli vrátit do českých domácností,
vysvětlil jejich záměr Kryštof Zlatohlávek.
Jak můžete vidět zde z rozhlasu Radiožurnál, tak je české sklo opravdu „cenné.“
