- Lákadlo pro záhadology
- Hrad, který měl zvláštní smysl už od začátku
- Pod kaplí měla být cesta do jiného světa
- Kaple, která rozhodně nepůsobí jako obyčejné místo k modlitbě
- Proč vlastně hrad působí tak neobvykle?
- Houska nebyla vždy turistickým místem
- Co se tedy skrývá pod hradem?
- Perchta by se tady možná sama bála
Nejsou to jen obyčejná strašidla. Hrad Houska podle pověsti skrývá přízraky mnohem temnější
Foto: MyImages - Micha / Shutterstock
více než 5 min
V hlubokých lesích Kokořínska stojí hrad, kolem kterého se po staletí vyprávějí příběhy o pekelné propasti, přízracích a podivných bytostech. Některé jeho záhady mají překvapivě reálný základ, jiné dodnes čekají na vysvětlení. A možná jde jen o lákadlo pro turisty. To posoudíte sami, když se na místo vydáte.
Reklama
Obsah článku
Lákadlo pro záhadology
České hrady jsou oblíbenou turistickou destinací. A je z čeho vybírat. Můžete si vybrat podle historických postav, které jsou s místem spojené, podle zajímavých prohlídech, podle legend a také můžete zatoužit po věcech mezi nebem a zemí. A právě pro vás je tady Houska. Hrad ukrytý v krajině Kokořínska nepůsobí na první pohled jako místo, které by mělo nahánět strach. Právě naopak. Jeho okolí je malebné, plné lesů, pískovcových skal a ticha. Jenže jakmile se začnete zajímat o to, proč hrad vlastně vznikl a co se mělo nacházet pod jeho zdmi, začne se idylický obrázek pomalu rozpadat.
O Housce se totiž vypráví, že nestojí na místě náhodou. Pod hradem měla být hluboká puklina vedoucí přímo do pekla. Z ní údajně vylézaly bytosti, které se nepodobaly ničemu, co by člověk chtěl potkat za soumraku v lese. A právě proto měl být nad tímto místem postaven hrad, který neměl chránil před lidmi zvenčí, ale měl něco mnohem horšího udržet pod zemí.
Hrad, který měl zvláštní smysl už od začátku
Na Housce je podivná především její poloha. Nejde o hrad stojící na významné obchodní cestě ani o pevnost, která by měla dokonale kontrolovat okolní krajinu. Podle současných poznatků byl hrad založen v první polovině 13. století, pravděpodobně za vlády Přemysla Otakara II. Archeologické a stavebně-historické průzkumy přitom ukazují, že zde existovalo starší osídlení. Oficiální informace hradu uvádějí také starší dřevěné a později kamenné hradiště.
A právě tady začíná jedna z největších záhad. Proč někdo v takovém místě vybudoval mohutný hrad? Odpověď, kterou nabízí historie, je mnohem méně strašidelná než lidové pověsti, ale přesto není úplně jednoduchá. Hrad mohl sloužit jako správní centrum královského majetku a v průběhu staletí samozřejmě prošel řadou změn. Původně gotická stavba byla později upravována a renesanční přestavby výrazně ovlivnily podobu, kterou známe dnes.
Jenže Houska má jednu vlastnost, která živí fantazii návštěvníků dodnes. Skála doslova prorůstá hradem. Její části jsou patrné v interiéru i na nádvoří a odborné památkové materiály ji uvádějí jako jednu z pozoruhodností objektu. Možná měli stavitelé dost materiálu a nemuseli skálu štípat, možná se báli do podloží zasahovat.
A podivností tím rozhodně nekončí.
Pod kaplí měla být cesta do jiného světa
Nejslavnější legenda tvrdí, že někde pod hradem existovala obrovská propast. Byla prý tak hluboká, že nebylo možné spatřit její dno. Z jejího nitra měly vycházet děsivé bytosti, napůl lidé a napůl zvířata, podivní tvorové s křídly a další monstra, která se vymykala běžnému světu. Ještě děsivější je pověst o odsouzencích k smrti. Těm měla být nabídnuta milost výměnou za to, že se nechají spustit do propasti a zjistí, co se v ní ukrývá.
První dobrovolník měl po spuštění dolů začít zoufale křičet. Když ho vytáhli zpět, měl vypadat mnohem starší, než když dolů sestupoval, a nebyl údajně schopen pořádně vysvětlit, co spatřil. Tato část příběhu patří jednoznačně do říše fascinujících pověstí a historický důkaz o takové události nemáme. Právě podobné historky však pomohly vytvořit pověst Housky jako místa, kde se lidský svět dotýká něčeho mnohem temnějšího a turisté se na toto místo vydávají hlavně kvůli záhadám.
A ještě jedna věc je na celé legendě pozoruhodná. Přímo nad místem spojovaným s pekelnou propastí měla vzniknout hradní kaple.
Kaple, která rozhodně nepůsobí jako obyčejné místo k modlitbě
Gotická kaple archanděla Michaela patří k nejzajímavějším částem Housky. Její výzdoba není jen romantickou dekorací historické památky. Dochovaly se zde středověké fresky s duchovními motivy, jejichž obnova byla v minulosti natolik náročná, že na ni přispíval také Liberecký kraj a odborně se na ní podílel Národní památkový ústav. Fresky pocházejí přibližně z doby kolem roku 1330.
A právě výzdoba kaple je další důvod, proč se Houska tak snadno dostala do společnosti míst opředených démonickými příběhy. Na zdech se objevují motivy, které mohou na dnešního návštěvníka působit znepokojivě. V kombinaci s pověstí o propasti pod hradem vzniká působivá atmosféra, při které není těžké pochopit, proč se kolem Housky po generace vršily další a další historky.
Národní památkový ústav ostatně Housku uvádí právě v souvislosti s legendou o průrvě vedoucí do pekla. Zároveň připomíná i pověsti o podzemních chodbách, prostorách a kostrách údajně patřících „nelidem“. To už je samozřejmě svět legend, nikoli potvrzených archeologických nálezů.
Proč vlastně hrad působí tak neobvykle?
Jedna z teorií, která se v souvislosti s Houskou často opakuje, tvrdí, že její obranný systém je zvláštní tím, že měl být orientován spíše dovnitř než ven. Právě to se stalo jedním z pilířů moderní legendy o hradu, který měl něco uvěznit.
Historici jsou pochopitelně opatrnější. Stavba středověkého hradu se nedá vysvětlit jednou tajemnou historkou a dnešní podoba navíc vznikala v několika stavebních etapách. Přesto právě kombinace neobvyklé polohy, skalního podloží, kaple a podivných legend dělá z Housky mimořádně zajímavý objekt.
Houska nebyla vždy turistickým místem
Hrad nebyl po dlouhá léta běžně přístupným místem, kam by proudily davy turistů. Současní návštěvníci si mohou prohlédnout historické interiéry, ale veřejnosti byl hrad Houska zpřístupněn až v roce 1999.
To je poměrně pozdě. A dlouhé období, během kterého byl hrad uzavřený, samozřejmě přispělo k tomu, že se kolem něj tajemné příběhy dál rozrůstaly. Místo má navíc za sebou i kapitoly, které jsou historicky doložené a přesto působí téměř stejně mysteriózně jako pověsti. Například je známo, že během druhé světové války se o místo zajímali nacisté. Sám Hitler měl enormní zájem o okultismus a tajemné síly.
Tady je však dobré brzdit fantazii. Tvrzení o nacistických okultních experimentech na Housce se objevují v různých populárních vyprávěních, nejsou ale totéž jako historicky prokázaný fakt. Zajímavá minulost hradu je doložitelná, příběhy o pekelných pokusech už patří do mnohem méně seriózní kategorie.
Co se tedy skrývá pod hradem?
To je otázka, která se k Housce vrací stále dokola. Existuje skutečná skalní puklina? Jsou pod hradem rozsáhlé chodby? Ukryté místnosti? Kostry? Něco, co dosud nebylo objeveno?
Archeologický výzkum samozřejmě existuje a Houska je evidována jako území s archeologickými nálezy. Státní archeologický seznam u lokality uvádí mimo jiné vizuální, geodetický a stavebně-historický průzkum. Věda zatím nepřinesla nic, co by potvrzovalo, že pod hradem existuje doslovná „brána do pekla“. A to je vlastně dobře. Houska totiž nepotřebuje skutečného démona, aby byla fascinující.
Stačí se projít jejími prostorami, podívat se na skálu prorůstající stavbou, vstoupit do gotické kaple a představit si, jak asi místo působilo na člověka před několika staletími. V době, kdy neexistovalo elektrické osvětlení, moderní geologie ani dnešní znalosti světa, musela být temná puklina ve skále a podivné zvuky z okolních lesů dostatečným důvodem k obavám.
Pověsti hradu přikrmují i návštěvníci. Někdo tvrdí, že mu na místě nebylo dobře a pocítil bezdůvodně slabost, jiný slyšel šepot, další cítil síru. To vše může být způsobeno samotným očekáváním, že s místem není něco v pořádku. Lidé se totiž rádi bojí, chtějí zažít něco mezi nebem a zemí, co je ale bezpečné a nijak je to neohrozí. A právě to Houska návštěvníkům nabídne. Člověk zbystří své smysly, poslouchá zvuky, sleduje stíny...
Perchta by se tady možná sama bála
České hrady mají své bílé paní, čerty, vodníky, rarášky i bezhlavé rytíře. Houska ale nabízí něco trochu jiného. Její největší strašidlo není jedna konkrétní postava. Je to otázka, proč tento hrad vůbec vznikl právě tady a proč se s ním po staletí pojí představa místa, kde se hranice mezi světem živých a mrtvých stírá. Místo, které mělo být podle dávné pověsti postaveno nikoli proto, aby něco pustilo dovnitř, ale aby už nikdy nepustilo něco ven, je rozhodně zajímavým cílem pro letní výlet.
