12 procent žen má gen pro schopnost vidět stovky milionů barevných odstínů
Každá osmá žena na světě může mít genetickou výbavu pro tetrachromacii – schopnost vnímat až 100 milionů barevných odstínů. Jenže pouhý gen nestačí. Mozek musí vyvinout speciální nervové dráhy, což se povede jen hrstce z nich.
Malířka Concetta Antico ze San Diega v Kalifornii si říká „Královna barev“. Tvrdí, že dokáže rozlišit až 100 milionů různých barevných odstínů – zhruba stokrát víc než běžný člověk. Pro umělkyni je to genetický jackpot. A není sama.
Vědci odhadují, že až 12 procent všech žen nese na chromozomu X genovou variantu, která může vytvořit extra fotopigment. Zatímco většina lidí má v sítnici tři typy specializovaných čípkových buněk citlivých na červenou, zelenou a modrou, tetrachromatické ženy disponují čtvrtým typem čípku reagujícím na žlutozelený úsek viditelného spektra.
Proč se mutace týká hlavně žen
Geny pro červené a zelené fotopigmenty se nacházejí na chromozomu X. Ženy mají dva chromozomy X, což jim umožňuje zdědit dvě různé varianty těchto genů a potenciálně vyvinout čtvrtý typ čípku. Muži mají pouze jeden chromozom X, proto u nich tato mutace k tetrachromacii nevede – naopak jsou kvůli tomu náchylnější k barvosleposti.
Nejblíž k zážitku tetrachromacie se běžný smrtelník dostane skrze Anticino dílo. Na jednom z jejích obrazů s názvem „Mezi ďáblem a hlubokým modrým mořem“ vyhlíží měsíc zpoza husté clony mraků a vrhá světlo na oceán i skalnatý útes v popředí. Jemnou zář kolem měsíce ale malířka nezobrazuje jen očekávanou žlutou a bílou – přidává kruh zelené, a dokonce fleky fialové a růžové.
Není to umělecká licence. „Maluji přesně to, co vidím. Když je tam růžová květina a najednou v ní zahlédnu kousek lila nebo modré, tak jsem to tak opravdu viděla,“ vysvětlila Antico v roce 2022 pro The Guardian. Rodačka z Austrálie už v dětství zjistila, že na kůře eukalyptů vidí odstíny fialové a lila, které ostatní vnímali jen jako šedou či hnědou.
Hardware nestačí. Rozhoduje mozek
Pouhá přítomnost extra receptoru ale automaticky nezaručuje supervizi, upozorňují vědci. Ani ti, kdo studují Anticinu schopnost přes deset let, nemohou s jistotou říct, že vidí miliony barev, které my nevidíme. Nakonec nevidíme jen očima – vidíme mozkem.
Když se díváte na předmět, světlo se odráží od jeho povrchu do sítnice, kde sídlí čípky. Sítnice pak převádí světlo na elektrické signály, které mozek zpracuje. Čtvrtý typ čípku sám o sobě nestačí – mozek musí vyvinout nervové dráhy potřebné k tomu, aby tato extra data zpracoval jako nezávislý zdroj barevné informace.
Jak shrnuje vědecký přehled výzkumu tetrachromacie z roku 2019: „I se čtyřmi typy čípků může zůstat vidění trichromaické v tom smyslu, že k porovnání barev stačí jen tři proměnné. Tomu říkáme slabá tetrachromacie. Zajímavější je silná tetrachromacie, kdy žena potřebuje čtyři nezávislé podněty k porovnání barev“.
Výzkumníci věří, že Antico patří mezi funkční tetrachromatiky – pravděpodobně proto, že nepřetržitě maluje od sedmi let, vysvětluje dr. Kimberly A. Jamesonová, jedna z vědkyň studujících tento jev. Jde ale jen o hypotézu.
„Tak funguje genetika: dává vám potenciál, a pokud to prostředí vyžaduje, geny se aktivují,“ řekla Jamesonová pro The Guardian. U většiny lidí se to nikdy nestane. První prokazatelně funkční tetrachromatička (ve studiích označovaná jako subjekt cDa29) byla vědecky identifikována až v roce 2010 neuroložkou Gabriele Jordan z Newcastle University.
Genetický test neodhalí, jestli skutečně vidíte víc
Genetický test dokáže určit váš potenciál pro tetrachromacii, ale neřekne vám, jestli jste funkční tetrachromatik jako Antico. Pokud narazíte na online testy slibující vyhodnocení tetrachromacie, buďte skeptičtí.
Podle vědeckého týmu z Newcastle University, který vede projekt Tetrachromacy Project, jsou počítačové obrazovky postaveny na standardu červená-zelená-modrá, takže neposkytují dostatek barevných informací k oslovení extra dimenze, kterou tetrachromatik může mít. „Online test proto nemůže tetrachromacii vyšetřit,“ upozorňují výzkumníci na webu projektu.