Kozy, oslice a jiné samice byly bezpečnější pro kojení novorozeňat než lidské kojné
Foto: Rotograph Co. - Digital scan of postcard / Public domain, Wikimedia commons
5 min
Před zavedením kojenecké láhve a umělé výživy se běžně využívalo služeb tzv. mokré sestry (z anglického výrazu wet nurse) neboli kojné, tedy ženy, která kojí cizí dítě. „Řemeslo“ náhradního kojení cizího novorozence je známo již od z doby 2000 př. n. l. a přetrvalo až do 20. století.
Reklama
Kojení dětí zvířaty má poměrně bohatou historii. Které jiné město než Řím, jehož symbolem je socha římských bratrů Romula a Rema, kteří byli podle legendy opuštěni a poté kojeni vlčicí - tento obraz prý symbolizuje sílu a přežití města. To je samozřejmě mýtus. Ale ve skutečném životě bylo zdokumentováno mnoho příkladů zvířat, která kojila děti. Největšího rozkvětu dosáhlo v Evropě v 16. až 19. století. Bylo to v době před pasterizací a před vulkanizací kaučuku - procesem, který vedl k široké výrobě měkkých gumových saviček pro láhve, které se daly sterilizovat.
Dříve, pokud dítě nemělo k dispozici matčin prs, nemělo mnoho možností. Do úst dítěte bylo možné vmáčknout látku namočenou ve zvířecím mléce, ale to byla často bakteriální bomba, řekl Richard Bulliet, profesor historie na Kolumbijské univerzitě, který napsal knihu Lovci, pastevci a hamburgery: "Minulost a budoucnost vztahů mezi lidmi a zvířaty". Matky si mohly najmout kojné, ale nebyly levné a nebyly sázkou na jistotu - zejména v době syfilidy, která ve Francii 16. století přiměla mnoho matek je odmítnout z obavy, že se jejich děti nakazí.
Kozy jako spása
V historii se kozy používaly jako kojné v případech, kdy matka nemohla poskytovat mateřské mléko nebo bylo najímání lidské kojné příliš nákladné. V 16. století mnoho matek (ženské) kojné odmítalo ze strachu, aby nenakazily novorozence syfilidou. Pierre Brouzet, který byl lékařem krále Ludvíka XV. poznamenal, že „někteří sedláci, kteří nemají jiné kojné než ovce, a tito sedláci byli stejně silní a čilí jako ostatní.“
Kočárek, plenky ani klasické kojení v Arktidě neexistuje. Dosud nepřekonaný víceúčelový vynález pro…
V knize z roku 1976 American Folk Medicine: A Symposium se autor Wayland D. Hand tomuto fenoménu věnuje podrobněji:
„Protože se mléko po nadojení od zvířete špatně uchovává a protože se věřilo, že kojení napomáhá trávení v dětství, začali lékařští spisovatelé od 18. století obhajovat kojení dětí přímo z kozích vemen. Kozy byly snáze dostupné a levnější než lidské kojné, byly bezpečnější z hlediska přenosu nemocí a byly lepší i v mnoha dalších ohledech.
Ačkoli se v první americké kojenecké výživě používalo téměř výhradně kravské mléko, William Potts Dewees, který v roce 1825 napsal první americké pediatrické pojednání, upozornil na mléka zvířat a upozornil, že Angličané chválí mléko oslí; přesto dával přednost mléku kozímu. Poté porovnal chemické složky mléka krav, žen, koz, oslů, ovcí a klisen.
V roce 1816 napsal Conrad A. Zwierlein knihu s názvem „Koza jako nejlepší a nejpříjemnější kojná“, kterou věnoval marnivým a koketním ženám, stejně jako nemocným, něžným a slabým ženám, poté, co si vyslechl, jak ženy v jednom módním evropském letovisku litují svých potíží s kojnými. Kozí kojení se pak stalo na nějakou dobu velmi populární, dokud nebylo z různých důvodů napadáno a neupadlo v nemilost. V roce 1879 bylo obnoveno v pařížských dětských nemocnicích, zejména pro syfilitické kojence."
Oslava oslího mléka a oslice
Nejen kozí, ale i oslí mléko používali lidé k pití, kosmetickým účelům a k výživě kojenců již ve starověkém Egyptě. Georges-Louis Leclerc hrabě de Buffon (1707-1788) se ve svém díle Histoire naturelle zmiňuje o prospěšnosti oslího mléka. Pauline Bonaparteová (1780-1825), Napoleonova sestra, údajně používala oslí mléko k péči o pleť. Ve Francii v 19. století rozšířil dr. Parrot z Hospital des Enfants Assistés praxi přikládání osiřelých nemluvňat přímo k oslí bradavce (vyšlo v Bullettin de l'Académie de médicine, 1882). Oslí mléko se pak prodávalo až do dvacátého století k výživě osiřelých kojenců a k léčení choulostivých dětí, nemocných a starých lidí. Z tohoto důvodu se v Řecku, Itálii, Belgii, Německu a Švýcarsku chovalo na farmách mnoho oslů.
V současné době se oslí mléko ve velké míře používá při výrobě mýdel a hydratačních přípravků, ale nové poznatky ukazují na jeho možné lékařské využití, zejména – samozřejmě pod dohledem lékaře - k léčbě kojenců a dětí s alergií na bílkovinu kravského mléka.
