Pravěcí Italové porcovali velryby dříve, než zkameněly
Foto: Piotr Velixar / Shutterstock
3 min
Ostré zářezy na kostech způsobil velmi vzdálený předek člověka, neboť kosti pocházejí z vymřelé malé velryby Baleonotus, charakteristického tvora mladšího (svrchního) pliocénu, žijícího v Evropě před více než dvěma miliony let. Tuto odvážnou teorii přinesl profesor geologie Giovanni Capellini z boloňské univerzity již v roce 1875.
Reklama
Ostré zářezy musel způsobit ostrý nástroj ještě před zkameněním, neboť udělat jen škrábance na povrchu zkamenělé kosti není možné ani ocelovým hrotem, přibližuje skutečnost záhadného nálezu Hans-Joachim Zillmer: Evoluce - podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Objeveny další tři zářezy
Zdá se, že zářezy způsobil velmi raný člověk, neboť kosti pocházejí z vymřelé malé velryby Baleonotus, charakteristického tvora mladšího (svrchního) pliocénu, žijícího v Evropě před více než dvěma miliony let. Kosti velryby byly pravděpodobně uloženy v mělkých pobřežních vodách před starým ostrovem Monte Vaso v oblasti dnešní Toskány. Koncem třetihor tvořil tento ostrov součást archipelu (souostroví) nacházejícího se v oblasti dnešní střední Itálie.
Provedl řez jako důkaz
Aby Capellini hypotézu o zářezech ověřil, si prohlédl kosti právě poražených zvířat. Byl na nich podobný vzor zářezů. Potom vyzkoušel staré nástroje z pazourku, jež byly v kraji vykopány. Ukázalo se, že na čerstvých kostech zanechávají stejný druh zářezu.
Specifické umístění zářezů
Profesor Capellini ke svému údivu zjistil, že stopy řezů jsou na velkém množství kostí, že se však vyskytují jen na horní části páteře a na vnější straně pravých žeber. Vzhledem k jejich specifickému rozvržení vypracoval tezi, že velryba uvízla v mělkém moři a ležela na levém boku. Lidé pak pazourkovými noži odřezávali maso na pravé straně.
Toskánsko před 2 miliony let – výzkum potvrzen
Capellini v tom spatřoval důkaz, že lidé žili v Toskánsku ve stejné době jako rozřezaná velryba, tedy před dvěma miliony let. Své nálezy prezentoval na mezinárodních kongresech roku 1876 v Budapešti a roku 1878 v Paříži. Výsledky jeho zkoumání potvrdilo několik dalších vědců.
Vyvrtaná díra a jiné nálezy na různých místech
Rovněž na dalších kostech, vykopaných v toskánském údolí Fine, zjistil Capellini stejné, očividně také lidskou rukou působené stopy zářezů. Ve fosilní kosti slona a nosorožce je vyvrtaná kulatá díra. Tato kost, jež ležela pevně uvězněná ve staré více než dva miliony let z astienu (svrchního pliocénu) u San Valentina, byla roku 1876 představena na zasedání Italského geologického výboru a to „se stopami opracování člověkem, jež byly tak očividné, že o nich nebylo možno pochybovat“.
Opoziční teorie. Jak to vlastně bylo?
Rozhodně u těchto objevů nešlo pouze o místní nálezy. I v dalších usazeninách po Evropě, i po světě, se nalézají na čerstvých kostech poražených zvířat. Autor knihy Hans-Joachim Zillmer předkládá nespočet důkazů pradávné práce člověka, které ale naráží na zastánce evoluční teorie, jež interpretují Capellniho důkazy například jako „po kousnutí žralokem“ (de Mortillet roku 1883), uvádí Hans-Joachim Zillmer v kapitole s názvem Příliš staré nástroje.
